ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.520.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 520/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2005 dovolání obviněného R. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 7 To 153/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 7/2004, a rozhodl takto:
Dovolání R. T. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá :
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 46 T 7/2004, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zákona, ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 13 let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění R. T. a V. M. společně dne 20. 1. 2004 v přesně nezjištěné době mezi 00.30 hod. až 05.30 hod. v P. v bytě, který užíval obž. R. T., z blíže nezjištěných důvodů fyzicky napadli poškozeného U. B., a to tak, že do něj kopali, bili jej pěstmi, svlékli jej do naha, svázali mu ruce a nohy, přičemž pokračovali v kopání a bití do hlavy a celého těla, tímto jednáním mu způsobili tržně zhmožděnou ránu na pravé týlní krajině délky 5 cm, tržně hmožděnou ránu na levém horním víčku délky 3,5 cm, dvě povrchní tržně zhmožděné rány na pravém horním víčku délky1,5 a 0,8 cm, drobné tržně zhmožděné rány na levém nosním křídle s tříštivou zlomeninou nosních kůstek, tržně zhmožděné rány horního i dolního rtu v předsíni ústní s okolními krevními výronky, oboustranný krevní výron s krevními výrony pod spojivkami obou očí, krevní výrony v pravé čelní krajině a na obou tvářích s pruhovitou oděrkou na levé tváři, krevní výrony na hrotu jazyka, na pravém nadbřišku, na levém rameni, na levé paži, předloktí a levé ruce, pod pravou klíční kostí, na obou stehnech, v měkkých pokrývkách lebních, krvácení pod pavučnici malého rozsahu, mnohočetné oboustranné zlomeniny žeber s trhlinami pohrudnice a úlomky pronikajícími do hrudních dutin, trhliny a pohmoždění obou plic, krevní výron pod sliznici jícnu a zakrvácení pravé hrudní dutiny malého rozsahu, dále jej rovněž ohrožovali kuchyňským nožem, a to tak, že nejméně obž. V. M. přikládal nůž ke krku poškozeného, přičemž bezprostřední příčinou smrti poškozeného U. B. bylo pohmoždění a trhliny obou plic s krvácením do pravé hrudní dutiny, kdy nelze zcela jednoznačně vyloučit, že včasnou odbornou lékařskou pomocí by se smrt poškozeného mohlo podařit odvrátit a oba obžalovaní byli s tímto smrtelným následkem při svém jednání přinejmenším srozuměni, následně mrtvé tělo poškozeného uložili do tašky a igelitového pytle a zabalili do deky a poté vyhodili do V.
Společně s výše jmenovanými obviněnými byl souzen i obviněný V. M., který byl soudem uznán vinným trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zákona.
Součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu podle §226 písm. b) tr. řádu, kterým byl obviněný R. T. zproštěn obžaloby pro jiný skutek.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali všichni obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 4. 1. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 153/2004 odvolání obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Obviněný R. T. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dovolání, které směřuje jak proti výroku o vině, tak i proti výroku o trestu odsuzujícího rozsudku a proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání. Dovolatel se výslovně odkazuje na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. c) a písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spatřuje v tom, že mu nebyla umožněna svobodná volba advokáta, která by více odpovídala vážnosti projednávaného případu. Byla mu sice ustanovena obhájkyně ex offo, ale mezi ní a obviněným nevznikla potřebná důvěra a tím i spolupráce. Dovolatel se snažil, aby jej zastupoval jiný advokát (JUDr. V.), ale protože by se jednalo o obhajobu na základě plné moci, nemohl si takovou obhajobu z finančních důvodů dovolit. Dále podrobněji rozvádí, v čem spočívala nedostatečná spolupráce s ustanovenou obhájkyní s tím, že si je vědom důsledků této nedostatečné spolupráce.
Pokud jde o námitky uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, omezuje obviněný svoji argumentaci převážně jen na polemiku se skutkovými zjištěními soudu, vytýká rychlé odsouzení s údajně co nejmenším počtem důkazů. Uvádí sice, že v jeho případě nejde o námitky skutkového charakteru, nýbrž o námitky proti nesprávnému právnímu posouzení skutku dle hmotného práva, nicméně žádné právně relevantní námitky proti právnímu posouzení nevznáší, veškeré své námitky staví toliko na vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od verze zjištěné soudem
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, upozorňuje na skutečnost, že argumentace obviněného napadá údajně chybné hodnocení opatřených důkazů a jako taková nekoresponduje s tímto dovolacím důvodem. Zásah do skutkových zjištění soudu, kterého se ve svém důsledku dovolatel domáhá, by bylo lze připustit pouze tehdy, jestliže by se jednalo v konkrétním případě o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a jeho právními závěry; o takovou situaci se v daném případě evidentně nejedná a námitky obviněného tedy nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat.
Pokud jde o námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, považuje je státní zástupce za zjevně neopodstatněné, neboť je výlučnou věcí obviněného, koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, zda využije či nevyužije svého práva volby, přičemž do vztahu obhájce a obviněného nemohou žádné orgány činné v trestním řízení nikterak zasahovat a nelze je činit za průběh obhajoby, činnost či nečinnost obhájce ke spokojenosti či nespokojenosti obviněného nikterak odpovědnými. Samotná nedůvěra obviněného či jeho nespokojenost s výsledky práce obhájce nezakládá použitý důvod dle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
S ohledem na svoje stanovisko státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání, pokud jde o tento dovolací důvod, je v převážné části svého obsahu irelevantní, neboť se opírá o zpochybnění skutkových zjištění a teprve na jeho základě zpochybňuje správnost právního posouzení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy nutno učinit závěr, že námitky uplatněné obviněným v rámci jeho odkazu na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou v řízení o dovolání nepřezkoumatelné, neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť primárně napadají skutková zjištění soudu.
Zjevnou neopodstatněnost pak Nejvyšší soud shledal v té části dovolání, kde se dovolatel odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Není možno totiž přisvědčit názoru obviněného, že tento dovolací důvod byl naplněn proto, že mu nebyla umožněna svobodná volba advokáta, která by více odpovídala vážnosti projednávaného případu. V posuzovaném případě je zjevné, že obviněnému byla řádně ustanovena obhájkyně, obviněný tedy v řízení nebyl krácen na svém právu na obhajobu. Námitky obviněného, že chtěl jiného obhájce, ale z finančních důvodů svého práva na volbu obhájce nevyužil, stejně jako námitky týkající se nízké důvěry k ustanovené obhájkyni, není možno označit za opodstatněné a na jejich základě dospět k závěru, že obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoli jej podle zákona měl mít. Tak tomu v daném případě nebylo a uvedený dovolací důvod zcela zjevně naplněn nebyl. Navíc pak Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že dovolatel uplatnil své námitky vůči obhájkyni již v řízení odvolacím. Vrchní soud se uplatněnými námitkami podrobně zabýval a také dostatečně vyložil jejich nedůvodnost. Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než se s jeho argumentací plně ztotožnit.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v té části, která svým obsahem odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání R. T. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. května 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h