ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.56.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 56/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 7 To 249/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 1 T 28/2004, a rozhodl takto:
Dovolání M. K. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 1 T 28/2004, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1 a 2 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, za které byl podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit manželům P.B. a E. B., částku 6.725,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době dne 25. 7. 2003 v obci M., okr. P – j., vnikl po přelezení kamenné zdi o výšce 2.8 metru pomocí žebříku, na pozemek u rekreační chalupy, kde neodborným způsobem ořezal zde rostoucí okrasné dřeviny, čímž způsobil majitelům pozemku P. a E. B. škodu ve výši 6.725,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2004 Krajský soud v Plzni. Ten svým usnesením sp. zn. 7 To 249/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Plzni ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí obou soudů v celém rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že daný skutek jím byl nejen doznán, ale zároveň i odůvodněn dlouhodobě nepřijatelným chováním vlastníků sousední nemovitosti. Připouští, že po formální stránce lze zjištěný skutek podřadit příslušným znakům skutkové podstaty, že však jeho jednáním nebyla naplněna odpovídající míra společenské nebezpečnosti, daná kriterii dle ust. §3 odst. 4 tr. zákona, neboť obviněný vstoupil na sousední pozemek výhradně za účelem nezbytné údržby svého domu, aniž by měl v úmyslu anebo jinou eventualitou přímo útočit proti suverenitě sousedního vlastnictví. Vyslovuje dále nesouhlas s úvahou soudu, že trestní postih zajistí zodpovědné počínání odsouzeného, neboť tímto je nepřímo schvalování minimálně problematické chování vlastníků sousední nemovitosti a v tomto ohledu též zakládána jistá podřízenost odsouzeného. Napadá rovněž skutkové zjištění soudu ohledně výše způsobené škody, resp. postup soudu při rozhodování o výši škody, přičemž soudu vytýká, že nebyl zachován postup dle ust. §105 tr. řádu. I v této věci tedy spatřuje nesprávné právní posouzení skutku, resp. nesprávné hmotně právní posouzení trestnosti dle ust. §257 odst. 1 tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a aby věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že pokud jde o námitku obviněného ohledně výše vzniklé škody, jde o námitku primárně směřující proti postupu soudu v rámci dokazování a obviněný zpochybňuje v tomto ohledu skutkové zjištění soudu a teprve na základě tohoto zpochybnění, resp. vlastní verze skutku, dovozuje údajně nesprávné právní posouzení, což je argumentace, která svou povahou neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů a taková námitka je tedy v řízení o dovolání nepřezkoumatelná.
Pokud jde o další obsah dovolání, který je již v souladu s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, shledává předložené námitky zjevně neopodstatněnými. K tomu připomíná skutková zjištění soudu i skutečnost, že námitka údajného nedostatku společenské nebezpečnosti již byla řádně posouzena a zodpovězena odvolacím soudem. Dochází k závěru, že svérázným jednáním obviněného došlo k naplnění znaků skutkové podstaty obou trestných činů, za které byl odsouzen a že z okolností případu v žádném případě nelze dovodit menší než typový stupeň společenské nebezpečnosti jednání dovolatele.
Protože tedy shledává podané dovolání zjevně neopodstatněným, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání odpovídá tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu jen zčásti a nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat ty námitky obviněného, které směřují právě proti skutkovým zjištěním soudu, resp. ve kterých obviněný uvádí jiné skutkové okolnosti, než které jsou obsahem skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud se tedy věcně nemohl zabývat námitkou obviněného ohledně výše způsobené škody, neboť tato námitka spočívá na zpochybnění skutkových zjištění soudu, resp. na zpochybnění způsobu získávání a hodnocení důkazů a teprve na základě tohoto zpochybnění vyslovuje názor o údajně nesprávném hmotně právním posouzení. Pokud by se tedy podané dovolání svým obsahem omezovalo pouze na takové námitky, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o ostatní obsah podaného dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z obsahu předchozí obhajoby i z námitek uplatněných v rámci dovolání vyplývá, že obviněný je přesvědčen o tom, že k výkonu svých sousedských práv je oprávněn použit i jednání, které je v rozporu se zákonem, resp. že výkon sousedských práv by měl býti důvodem, pro které by jednání naplňující jinak znaky skutkové podstaty trestného činu mělo býti posouzeno jako jednání nedosahující stupně společenské nebezpečnosti trestného činu. V tom se ovšem zcela zjevně mýlí. S ohledem na učiněná skutková zjištění nelze námitkám obviněného ohledně právního posouzení jeho jednání přisvědčit a soudům obou stupňů vytknout vady, které by mohly vést k označení podaného dovolání jako důvodného. Je zcela zjevné, že jednání obviněného dosáhlo stupně společenské nebezpečnosti trestného činu, že soudy tuto otázku zhodnotily v souladu se zákonem a že náležitě přihlédly i k dalším potřebným skutečnostem.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání M. K. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h