ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.570.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 570/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. července 2005 dovolání obviněného A. H, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 3 To 907/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 138/2004, a rozhodl takto:
Dovolání A. H. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 1 T 138/2004, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění D. S. a A. H. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 3 To 907/2004 podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek ohledně obviněných A. H. a D. S. zrušil v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu nově uznal oba jmenované obviněné vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona za skutek spočívající v tom, že obvinění A. H. a D. S.
- dne 23. 4. 2004 kolem 21.00 hod. v O.-M. H. v podnapilém stavu postupně vyzvali kolemjdoucí podnapilé S. H. a J. Š. k vydání cigarety a když jim nebylo vyhověno a naopak byli odmítnuti ironickou odpovědí S. H., ze zlosti je fyzicky napadli, a to tak, že obžalovaný D. S. udeřil pěstí do obličeje S. H., který v důsledku toho upadl na zem, kde jej oba obžalovaní kopali do oblasti hlavy, čímž mu způsobili drobná poranění obličejové části, které si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření a poté obžalovaný D. S. napadl J. Š. úderem pěstí do hlavy, v důsledku čehož upadl na zem, kde jej oba obžalovaní opakovaně kopali do ruky a nohou, aniž mu způsobili jakékoliv poranění.
Za to byl A. H. odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný A. H. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že soud nesprávně posoudil jeho jednání, když ze skutkových zjištění učinil právní závěr, že se jednalo o trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. S ohledem na to, že minimálně ve druhé fázi celého incidentu došlo ke vzájemnému napadání obžalovaných s poškozeným Š., je dovolatel přesvědčen, že jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin rvačky podle ustanovení §225 odst. 1 tr. zákona. Dále namítá, že odvolací soud dle jeho názoru při svém rozhodnutí zřejmě porušil i zásadu zachování totožnosti skutku, neboť jednání, které je dovolateli kladeno za vinu a v němž je spatřován trestný čin, ve výroku popisuje odlišně, než jak bylo popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání a v podané obžalobě a následně i ve výroku soudu prvního stupně.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Pokud jde o námitku obviněného ohledně právní kvalifikace skutku, státní zástupkyně upozorňuje, že dovolatel své tvrzení opírá o odlišný popis skutkového děje, než který je popsán ve skutkovém zjištění soudu. Své námitky tak směřuje do oblasti skutkových zjištění soudu, vychází z vlastní verze předmětného konfliktu a teprve v návaznosti na to zpochybňuje správnost právní kvalifikace. Státní zástupkyně dospívá k závěru, že právní kvalifikace, kterou zvolil Krajský soud v Ostravě (narozdíl od obviněného samotného) na základě zhodnocení provedených důkazů, odpovídá těm skutkovým závěrům, které učinil soud a které také uvedl ve výroku odsuzujícího rozsudku.
Pokud jde o námitku obviněného ohledně nerespektování zásady totožnosti skutku, státní zástupkyně jednak vyslovuje názor, že takovou námitku by bylo možno spíše uplatňovat v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu (což ovšem dovolatel neučinil), jednak jde dle jejího názoru o námitku zjevně neopodstatněnou. Tento svůj názor ve svém vyjádření podrobně zdůvodňuje se závěrem, že v daném případě za situace, kdy provedeným dokazováním nebyl prokázán úmysl obviněných zmocnit se za užití násilí cizí věci, ale prokázáno bylo pouze násilí, byla zachována totožnost skutku, která je udržována jednáním i následkem, a to tak, že částečně jednáním a částečně následkem.
S ohledem na to, že státní zástupkyně považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky proti právní kvalifikaci skutku staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů soudem a na základě svého vlastního hodnocení těchto důkazů a odlišného popisu skutku, než ke kterému dospěl soud a ve výroku odsuzujícího rozsudku také řádně uvedl, vznáší pochybnost nad správností právní kvalifikace a vyslovuje názor, že čin měl být posouzen jako trestný čin rvačky. Tento způsob argumentace obviněného, ačkoli zdánlivě napadá právní posouzení skutku, však nelze v řízení o dovolání akceptovat, neboť jsou-li námitky dovolatele primárně namířeny ke zpochybnění skutkových závěrů soudu a až v návaznosti na toto zpochybnění také napadají právní kvalifikaci takto odlišně popsaného skutku, nejde o naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádného z ostatních zákonných dovolacích důvodů, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá povahu dalšího odvolání a není určeno k přezkoumávání a opravám těch skutkových závěrů, ke kterým v předchozím řízení dospěly soudy prvního a druhého stupně a které je povinen dovolací soud respektovat. Jestliže by se tedy obsah dovolání obviněného v daném případě omezoval pouze na výše uvedené námitky, muselo by být jeho dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud však jde o námitku dovolatele týkající se otázky totožnosti skutku, lze tuto otázku akceptovat jako otázku spadající pod uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, i když je současně nutno souhlasit s názorem státní zástupkyně, že více by takové námitce odpovídalo její uplatnění v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Nejvyšší soud se tedy věcně zabýval v tomto směru námitkami obviněného a dospěl k závěru, že v této části jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z údajů uvedených v trestním spise je totiž zjevné, že ačkoli došlo u soudu druhého stupně na základě nového posouzení skutkových okolností ke změně právní kvalifikace, nejednalo se o případ, kdy by oproti žalobě či rozhodnutí soudu prvního stupně byl posuzován jiný skutek, u něhož by se nejednalo – alespoň zčásti – o totožnost jednání či totožnost následku. V posuzovaném případě je zcela zjevné, že v rozhodování soudu došlo v průběhu řízení toliko ke změně v posouzení některých dílčích skutkových okolností, přičemž tento posun vedl k logické úpravě popisu skutku a právní kvalifikace (ve prospěch obviněného), současně však je zjevné že k tomu došlo v rámci posuzování téhož skutku. Totožnost skutku byla zjevně zachována. Z toho ohledu není relevantní, že nejde o totožnost popisu skutku, podstatná je totožnost skutku jako takového, tedy jednání obviněného a následku tohoto jednání.
Podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že v té části, kde je dovolání přezkoumatelné a odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného A. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. července 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h