ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.62.2005.2
3 Tdo 62/2005-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 o dovolání obviněného S. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 210/2004 ze dne 31. 5. 2004, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, pod sp. zn. 18 T 173/2002, takto:
1. Z podnětu dovolání obviněného S. D. podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu a za přiměřeného použití ustanovení §261 trestního řádu též ohledně obviněného P. D. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 210/2004 ze dne 31. 5. 2004 a rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov sp. zn. 18 T 173/2002 ze dne 18.3.2004 podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušují.
2. Současně se podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov sp. zn. 18 T 173/2002 ze dne 18. 3. 2004 byli obvinění S. D., P. D. a P. A. uznáni vinnými trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“), výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák. a pokusu o ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., podle specifikace, jakož i na skutkovém základě uvedeném ve výroku o vině předmětného rozhodnutí. Za to byli odsouzeni obviněný S. D. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu, za současného vyslovení dohledu, se zkušební dobou v trvání 4 (čtyř) roků, obviněný P. D. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 27 (dvacetisedmi) měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu, za současného vyslovení dohledu, se zkušební dobou v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, obviněný P. A. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 (dvacetipěti) měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu, za současného vyslovení dohledu, se zkušební dobou v trvání 3 (tří) roků.
V předmětné věci podali odvolání všichni jmenovaní obvinění. O něm rozhodl Krajský soud v Ostravě pod sp. zn. 6 To 210/2004 dne 31. 5. 2004 tak, že z podnětu odvolání obviněných S. D. a P. D. se podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušují výroky o vině v bodech 2a, 2b, výroky o trestu ohledně těchto obviněných a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. se oba jmenovaní obvinění nově uznávají vinnými trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a pokusu o ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., podle specifikace, jakož i na skutkovém základě uvedeném ve výroku o vině rozhodnutí odvolacího soudu. Za to se nově odsuzují obviněný S. D. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, s podmíněným odkladem jeho výkonu, se zkušební dobou v trvání 4 (čtyř) roků a obviněný P. D. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, s podmíněným odkladem jeho výkonu, se zkušební dobou v trvání 3 (tří) roků.
Obviněný P. A. byl podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání pouze obviněný S. D. (dále jen dovolatel), a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí.
Za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl a dále proto, že rozhodnutí nalézacího soudu, potvrzené soudem odvolacím, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V relaci k důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel uvádí, že se měl trestné činnosti dopustit dne 2. 12. 2001 kolem 03, 30 hodiny a pokračovat v ní do časných ranních hodin téhož dne, kdy v 10,45 hod mu byl policejním vyšetřovatelem předán záznam o sdělení obvinění, mimo jiné i pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Tato právní kvalifikace zakládala nutnou obhajobu ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. V listině, která zachycuje v písemné formě „záznam o sdělení obvinění“ a kterou jako jedinou tehdy obviněný převzal, v části zvané „Poučení“, byla obviněnému stanovena lhůta ke zvolení si obhájce v délce tří dnů (č. l. 310 pv). Jak bylo později obhajobou zjištěno, trestní spis obsahuje zcela totožný záznam o sdělení obvinění, který je v části „Poučení“ evidentně opraven bělobou a lhůta ke zvolení si obhájce je přepsána na „… jedné hod …“ (č. l. 1 pv). K tomuto rozporu byl vyslechnut jako svědek policista, jenž byl autorem předmětného záznamu (č. l. 108). Uvedl, že lhůtu ke zvolení si obhájce obviněnému zkrátil na tři hodiny. Uvedený údaj takto přepsal, ale nedokázal vysvětlit, jakým prokazatelným způsobem obviněného o takové skutečnosti informoval. Taktéž nebyl schopen vysvětlit, že obsah jím opraveného záznamu je odlišný od jeho tvrzení uvedených ve svědecké výpovědi. Dovolatel soudí, že je zcela vyloučeno, aby písemné vyhotovení sdělení obvinění bylo jakýmkoliv způsobem přepisováno, měněno apod., aniž by bylo právně relevantním způsobem zachyceno kdo, kdy, jak takové změny provedl a především kdy a jakým způsobem byly tyto změny sděleny obviněnému. Pokud taková úprava není výše uvedeným způsobem zachycena, je nutno ji vykládat vždy v neprospěch toho, kdo tyto úpravy provedl a nemůže být z jakýchkoliv pohnutek zneužita v neprospěch obviněného. Zvlášť významné je to v tak závažné otázce, jako je poučení o možnosti zvolit si obhájce. Na postup policejního vyšetřovatele si tehdy dovolatel stěžoval postupem podle §157a tr. ř. (č. l. 308). Tato žádost byla shledána důvodnou (č. l. 307) s tím, že policejnímu orgánu bylo uloženo samostatným pokynem některé úkony zopakovat. V dalším řízení však, a to jak v přípravném, tak v soudním, konstatuje dovolatel, k námitkám obhajoby přihlíženo nebylo. V dalším je proto nutno vycházet z faktu, že obviněnému byla řádně stanovena lhůta ke zvolení si obhájce v trvání tří dnů. Právo na obhajobu obhájcem je v trestním řádu jednoznačně vybudováno na zásadě priority volby obhájce před jeho ustanovením. Podle §33 odst. 1 a §38 odst. 1 tr. ř. může být obviněnému obhájce ustanoven tehdy, jestliže svého práva (volby obhájce) nevyužije v přiměřené lhůtě, která mu byla poskytnuta, případně že se výslovně vzdá této lhůty a požádá o ustanovení obhájce soudem. Pouze za splnění těchto podmínek může advokát ustanovený konkrétní osobě, v konkrétní věci vystupovat jako její obhájce. Jestliže podmínky ustanovení obhájce splněny nebyly, nemůže advokát, byť řádně ustanovený soudem, plnit povinnosti a práva spojené s obhajobou obviněného, tudíž není obhájcem konkrétního obviněného. Takovou osobu, je-li přítomna u výslechů obviněných nebo svědků lze považovat toliko za osobu zúčastněnou, a je vůbec otázkou, zda i taková účast je v souladu se zákonem, poznamenává dovolatel. V době, kdy mu plynula třídenní lhůta ke zvolení si obhájce, jež měla skončit až dne 5. 12. 2001, mu byl ustanoven soudem obhájce ex offo a vyšetřovatel přistoupil k výslechu obviněných a především svědků. I přes námitky dovolatele soudy obou stupňů učinily závěr o zákonnosti výslechů provedených ve dnech 2. 12. a 3. 12. 2001. Zejména tak učinil krajský soud, který v odůvodnění svého rozsudku na str. 8 v prvním odstavci uvádí: „…nelze dovodit, že by bylo porušeno právo obžalovaných si zvolit obhájce v trestním řízení, neboť ihned dne 2. a 3. 12. 2001 při výslechu obžalovaných byli přítomni obhájci obžalovaných a nelze tedy dovodit, že by došlo k porušení jejich práv na řádnou obhajobu…“ S tímto názorem se dovolatel nemůže ztotožnit, neboť je v rozporu jak s trestním řádem, tak i s Listinou základních práv a svobod. Takový výklad je velmi nebezpečný, neboť je lehce zneužitelný a v některých případech by mohlo docházet zcela účelově k obcházení práva na obhajobu tím, že by sice byla obviněnému či obviněným stanovena lhůta ke zvolení si obhájce, ale po dobu této lhůty by se úkonů účastnil obhájce ustanovený, a to i v situaci, kdy obviněný by o takovém ustanovení ani nemusel vědět, např. z důvodu prodlevy mezi vyhotovením ustanovení a jeho doručením. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel uzavírá, že na samém počátku přípravného řízení obhájce neměl, ač ve smyslu §36 odst. 3 tr. ř. obhájce míti měl, postupem policejního orgánu bylo zásadním způsobem porušeno jeho ústavní právo na obhajobu, a to v případě provádění důkazů, které, jak se později ukázalo, byly důkazy pro rozhodnutí okresního i krajského soudu důkazy rozhodujícími.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel konstatuje, že při odhlédnutí od výše zmíněných důkazů dovolávaný rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť další provedené důkazy nesvědčí o naplnění skutkových podstat trestných činů, pro které byl uznán vinným. Je tedy podle jeho názoru dán i tento dovolací důvod.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud (dále i „dovolací soud“) dovoláním napadený rozsudek krajského soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že stejnými vadami trpí i rozsudek soudu nalézacího, navrhuje též i jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí právě tomuto soudu.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání odsouzeného nejvyšší státní zástupkyni k vyjádření.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání předně uvádí, že dovolací námitky obviněného, opírající se o §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., nejsou namístě, neboť dovolatel nebyl na svém právu zvolit si obhájce nijak zkrácen (§33 odst. 1 tr. ř.) a také ho využil. Zákon v případech uvedených v §36 (tr. ř.) považuje obhajobu obhájcem za tak důležitou, že rozhodnutí o ní nenechává na úvaze obviněného a pokud je zjištěno, že jsou dány podmínky nutné obhajoby v okamžiku zahájení trestního stíhání, je povinností orgánů činných v trestním řízení obhajobu obviněného zajistit ustanovením obhájce, jak tomu bylo v daném případě. Tímto postupem nebyl obviněný zkrácen na právu zvolit si obhájce, z předloženého spisového materiálu nebylo zjištěno, že by obviněný měl k přítomnosti ustanoveného obhájce při svém výslechu a při dalších úkonech jakékoliv připomínky. Obviněný postupně v přípravném řízení, v řízení před soudem a opakovaně v odvolacím řízení zpochybňoval validitu důkazů provedených do dne 5. 12. 2001 v přítomnosti ustanoveného obhájce tvrzením, že teprve toho dne marně uplynula lhůta tří dnů od zahájení trestního stíhání, v níž si sám obhájce nezvolil a teprve poté mu mohl být soudem ustanoven. Zjištěný postup orgánů činných v trestním řízení je v souladu s ustanovením §36 odst. 3 tr. ř., pokud byl obhájce obviněnému ustanoven tak, aby od samého zahájení trestního stíhání byla jeho obhajoba obhájcem zajištěna, nikoliv až po uplynutí tří dnů, jak se domáhá obviněný, který tím nebyl na právu zvolit si obhájce zkrácen. Z této dovolací argumentace je zřejmé, že dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Zvolená argumentace by neodůvodňovala ani pochybení podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., pokud by obviněný o tento dovolací důvod své dovolání opřel (což ovšem také ve skutečnosti učinil).
V té návaznosti státní zástupkyně navrhuje Nejvyššímu soudu, aby podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.; současně navrhuje, aby takto bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné.
Z přiloženého trestního spisu dovolací soud předně zjišťuje, že na č. l. 1 a 310 jsou založeny záznamy o sdělení obvinění dovolateli, přičemž v prvním z nich je uvedena v poučení lhůta ke zvolení si obhájce v trvání jedné hodiny, kdy tento údaj je přepsán na předtím bělobou znečitelněný text, v záznamu druhém, připojeném dovolatelem jako důkaz k jeho odvolání, je na témže místě uvedena lhůta tří dnů, přičemž tento text je psán původně na samotný papír záznamu, tedy bez jakéhokoliv přepisu. Oba záznamy o sdělení obvinění jsou datovány 2. 12. 2001, ovšem převzetí dovolatelem, jakož i ostatními obviněnými, je stvrzeno jejich podpisy pouze na záznamu na č. l. 1. Z této skutečnosti dovolatel celkem logicky dovozuje, že ke změně lhůty určené ke zvolení obhájce ze tří dnů na jednu hodinu muselo dojít až po převzetí tohoto záznamu obviněnými. Ti tedy počítali se lhůtou třídenní, zatímco tehdejší vyšetřovatel vycházel ze lhůty jednohodinové.
Proto již po uplynutí minimálně jedné hodiny od doručení záznamu o sdělení obvinění dovolateli a dalšímu obviněnému P. D. proběhly výslechy dovolatele a jmenovaného obviněného, dále výslechy svědků F., J., K., Jo. a R., které za základ viny dovolatele vzal ve svém rozsudku nalézací soud (č. l. 5 spisu dovolacího). Stalo se tak za účasti obhájce ustanoveného, nikoliv zvoleného.
Skutečnost, že dovolatel, jakož i obviněný P. D. před zahájením svých výslechů v přípravném řízení mluvili s ustanovenými obhájci, kteří byli přítomni jejich výslechů, a žádnou výhradu vůči nim nevznesli, nelze interpretovat tak, jako by ustanovené obhájce akceptovali coby obhájce zvolené. Plnou moc totiž podepsali až později, zcela jiným advokátům, kteří je zastupovali v dalších stadiích trestního řízení. Oba se také ani svého práva na volbu obhájce výslovně nevzdali. Připomíná-li dále nalézací soud, že ani při prostudování spisu ve smyslu §166 odst. 1 tr. ř. nezazněla ze strany dovolatele (č. l. 243 trestního spisu), ani ze strany obviněného P. D. (č. l. 242 trestního spisu) žádná námitka stran omezení práva na obhajobu zvoleným obhájcem, jenž má přednost před obhájcem ustanoveným, a že tedy jejich právo na obhajobu zkráceno nebylo, nelze ani toto jejich mlčení vykládat jako akceptaci stavu na počátku vyšetřování, kdy byli zastoupeni obhájcem ustanoveným a tudíž jako jakési zhojení této procesní situace, neboť obhájcem na plnou moc byl zvolen advokát zcela jiný.
Již v průběhu vyšetřování si dovolatel stěžoval podle §157a tr. ř. na postup bývalého vyšetřovatele stran stanovení a změn lhůty určené dovolateli k volbě obhájce s tím, že vyšetřovatel prováděl důkazy v době, kdy dovolateli běžela lhůta ke zvolení si obhájce. Příslušná státní zástupkyně z tohoto podnětu potvrdila, že postup vyšetřovatele nebyl v souladu se zákonem a že došlo k porušení práva obviněného na obhajobu (č. l.307). Proto uložila policejním orgánům některé úkony zopakovat. Zřejmě se tak stalo za účasti obhájců již zvolených, ovšem nalézací soud nakonec vzal za podklad svých rozhodnutí o vině dovolatele i obviněného P. D. výslechy provedené za účasti obhájců jim ustanovených.
Z uvedeného plyne, že v průběhu lhůty určené dovolateli a obviněnému P. D. ke zvolení si obhájce byly prováděny důkazy výslechy příslušných osob, o které se opíral nalézací soud při svých závěrech o vině dovolatele i obviněného P. D., přičemž přítomni těmto procesním úkonům nebyli obhájci zvolení, ale ustanovení.
Vzdor tomu, že námitky stran ustanovení, resp. volby obhájců zazněly i v odvoláních dovolatele (č. l. 304 n.) a obviněného P. D. (č. l. 312), krajský soud jako odvolací na ně reagoval slovy: „… nelze dovodit, že by bylo porušeno právo obžalovaných si zvolit obhájce v trestním řízení, neboť ihned dne 2. a 3. 12. 2001 při výslechu obžalovaných a svědků byli přítomni obhájci obžalovaných a nelze tedy dovodit, že by došlo k porušení jejich práv na řádnou obhajobu …“ (č. l. 15 spisu dovolacího).
Je zřejmé, že tu krajský soud podle názoru dovolacího soudu směšuje obhajobu obhájcem na plnou moc a obhájcem ustanoveným, což je nepřípustné nejen z hlediska obyčejného práva, nýbrž i z pohledu práva ústavního (srov. čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále i „Listina“).
Také názor státní zástupkyně je ze stejných důvodů, jak se uvádí shora, jen obtížně akceptovatelný. Ta v souvislosti s namítaným dovolacím důvodem konstatuje: „Zákon v případech uvedených v §36 trestního řádu považuje obhajobu obhájcem za tak důležitou, že rozhodnutí o ní nenechává na úvaze obviněného a pokud je zjištěno, že jsou dány podmínky nutné obhajoby v okamžiku zahájení trestního stíhání, je povinností orgánů činných v trestním řízení obhajobu obviněného zajistit ustanovením obhájce, jak tomu bylo v daném případě. Tímto postupem nebyl obviněný zkrácen na právu zvolit si obhájce, z předloženého spisového materiálu nebylo zjištěno, že by obviněný měl k přítomnosti ustanoveného obhájce při svém výslechu a při dalších úkonech jakékoliv připomínky … Zjištěný postup orgánů činných v trestním řízení je v souladu s ustanovením §36 odst. 3 trestního řádu, pokud byl obhájce obviněnému ustanoven tak, aby od samého zahájení trestního stíhání byla jeho obhajoba obhájcem zajištěna, nikoliv až po uplynutí tří dnů jak se domáhá obviněný, který tím nebyl na právu zvolit si obhájce zkrácen.“ (č. l. 26 dovolacího spisu).
Z dosavadní judikatury dovolacího soudu, která se dotýká důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., má částečně k projednávané věci nejblíže rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 528/2002. Podle jeho právní věty, vykládající citované zákonné ustanovení poměrně restriktivně (jinak viz sp. zn. 11 Tdo 636/2002, 11 Tdo 1286/2003), jestliže obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním.
Ve věci tohoto dovolání nešlo o to, že by dovolatel neměl žádného obhájce, ačkoliv ho mít měl, nýbrž o to, že při provádění úkonů trestního řízení, směřujících k vydání meritorního rozhodnutí, což nepochybně výslechy z doby od 2. do 3. 12. 2001 byly, které nakonec obviněný dovolal, nebyl přítomen obhájce zvolený, protože dovolateli tehdy ještě běžela lhůta k jeho volbě. Přítomen byl jen obhájce ustanovený, a to v podstatě bezprostředně po sdělení obvinění, tedy po uplynutí problematické jednohodinové lhůty dané dovolateli i obviněnému P. D. k volbě obhájce.
Za této procesní situace není od věci ani ta skutečnost, že dovolatel svoji trestnou činnost popíral, a to od samého počátku, tedy za situace, kdy výslechy shora uvedených svědků, provedené za účasti obhájce ustanoveného, jej usvědčovaly. Naproti tomu titíž svědkové, slyšení za účasti obhájce zvoleného vypovídali již jinak.
Vycházeje z těchto zjištění a z nich plynoucích závěrů, musel Nejvyšší soud konstatovat, že podané dovolání je důvodné přinejmenším vzhledem k důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Proto mu nezbylo, aniž dále rozebíral namítaný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., než podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušit jak napadené rozhodnutí soudu odvolacího, tak i rozhodnutí soudu nalézacího, jak jsou obě specifikována ve výroku tohoto usnesení, neboť obě jmenovaná rozhodnutí byla zatížena stejnou vadou.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka Krnov, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť výše zjištěná pochybení, zakládající se na omezení obviněného v jeho právu na obhajobu obhájcem primárně zvoleným, vznikla původně právě u soudu nalézacího. V dalším řízení bude nezbytné, aby soud prvního stupně uvedené skutečnosti vzal v úvahu s tím, že ve svém dalším postupu přihlédne pouze k důkazům provedeným ve věci procesně bezvadným způsobem a jako takové je způsobem odpovídajícím zákonu zhodnotí.
Jelikož důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatněný dovolatelem, z něhož rozhodl dovolací soud v jeho prospěch, prospívá také obviněnému P. D., musel rozhodnout podle §265k odst. 2 tr. ř., za přiměřené aplikace §261 tr. ř. též v jeho prospěch.
Vzhledem k tomu, že bylo podle §265k tr. ř. rozhodnuto o zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu, jemuž zároveň Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, neboť s přihlédnutím k povaze uplatněných důvodů dovolatelem bylo zřejmé, že vadu napadeného rozhodnutí nelze odstranit ve veřejném zasedání, bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v zasedání neveřejném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka