ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.643.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 643/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 dovolání obviněného Z. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 55 To 446/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 319/2002, a rozhodl takto:
Dovolání Z. S. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 2 T 319/2002, byl obviněný Z. S. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, za které byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2,5 roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění Z. S. a R. F.
1) po vzájemné domluvě na základě předložené objednávky ze dne 8. 1. 2002 potvrzené razítkem firmy Z. S., kterou obviněný R. F. předložil poškozenému M. P. v sídle jeho firmy v J. n. N. vylákali pod záminkou včasné a jisté platby v celkem pěti případech bižuterní zboží, a to kotlíkové řetězy osázené šatony velikosti 6,5 mm a 8,5 mm v celkové hodnotě 898.377,50 Kč, aniž by odebrané zboží dle ujednání zaplatili, kdy ve čtyřech případech odvezl toto zboží obviněný R. F., kdy podepsal vystavené faktury na zboží, v jednom zboží odebral obviněný Z. S., který podepsal na poslední faktuře dlužnou částku,
2) v době od 17. 10. 2001 do 8. 2. 2002 v J. n. N. odebírali od společnosti C., s.r.o. bižuterní zboží v celkové hodnotě 1 030.858,- Kč s ujišťováním o jeho úhradě v obvyklých lhůtách splatnosti, ač věděli, že při své finanční situaci nejsou schopni tuto úhradu provést, zboží nezaplatili a tak společnosti C., s.r.o. J. n. N. způsobili škodu ve výši 1 030.858,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění Z. S., R. F. a poškozený M. P. odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 55 To 446/2003 ohledně Z. S. a R. F. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl ohledně obviněného Z. S. tak, že při stejném popisu skutku jej uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, za který jej podle §250 odst. 3 tr. zákona odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu odvolací soud stanovil obviněným Z. S. a R. F. povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozenému M. P. škodu ve výši 768.725,50 Kč.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný Z. S. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dovolání, ve kterém napadá v plném rozsahu výrok odvolacího soudu o vině, o trestu i o náhradě škody, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a písm. g) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu spatřuje v tom, že veřejné zasedání odvolacího soudu konané dne 27. 4. 2004 započalo s nesprávným složením senátu, když jeho členem byla Mgr. M., která nebyla dle rozvrhu práce členkou senátu a v průběhu zasedání se navíc označila za podjatou, takže byla nahrazena JUDr. S. Obviněný sice připouští, že Mgr. M. nepřijímala konečné rozhodnutí odvolacího soudu, přesto tuto námitku vznáší vzhledem k tomu, že odvolací řízení tvoří ucelenou etapu trestního řízení.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje především v tom, že dle jeho názoru mu soudem nebylo prokázáno úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty. Shodně se svou předchozí obhajobou uvádí, že se žádného úmyslného podvodu nedopustil, že soud prvního stupně naplnění subjektivní stránky toliko konstatuje z důvodu, že obviněný nedisponoval s finančními prostředky, což je ovšem okolnost, kterou dovolatel považuje za nedostačující. Poukazuje i na to, že na jedné straně odvolací soud v plném rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupně, na druhé straně ovšem na něj odkazuje. Dovolatel dále poukazuje na to, že do věci byl vtažen spoluobžalovanými, že byl v dobré víře, že jde o běžný obchod, že zboží bude uhrazeno, dále že objednávku u poškozeného P. nepodepisoval. Je si vědom toho, že jeho chování bylo neobezřetné, což ale dle jeho názoru nic nemění na tom, že by mělo jít o věc obchodněprávní a nikoliv trestní. Dále upozorňuje na to, že není konkrétně uvedeno, z čeho by měla vyplývat jeho dohoda s obviněným F.
Nesprávné právní posouzení spatřuje i v tom, že v napadeném rozsudku odvolacího soudu není uvedeno, podle jakého předpisu se posuzuje škoda způsobená poškozenému z hlediska stanovení solidární odpovědnosti.
Součástí dovolání je i požadavek obviněného, aby byl dán návrh na odložení výkonu napadeného rozhodnutí; spolu s dovoláním však nebyl předložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu.
V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K námitce dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu dospívá k závěru, že ke změně ve složení senátu došlo po provedení úkonů při zahájení veřejného zasedání, Mgr. M. se na vydání napadeného rozhodnutí nepodílela a jestliže vůbec lze tuto námitku obviněného s ohledem na její obsah přiřadit pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, pak ji s ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje za zjevně neopodstatněnou.
Za zjevně neopodstatněné považuje státní zástupce i námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž současně upozorňuje, že část těchto námitek ani nenaplňuje zákonný dovolací důvod, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním soudu a v řízení o dovolání je tedy nelze přezkoumávat. Pokud jde o názor obviněného, že právní posouzení subjektivní stránky jeho jednání neodpovídá skutkovým zjištěním, pak státní zástupce upozorňuje na ta skutková zjištění soudu, podle kterých je jak úmysl obviněného, tak i jeho jednání ve spolupachatelství zjevné s tím, že není relevantní námitka dovolatele týkající se jeho podílu na společném jednání obou obviněných. Současně státní zástupce upozorňuje, že otázka solidární odpovědnosti obou obviněných k náhradě škody byla správně soudem posouzena v souladu s ustanovením §438 odst. 1 obč. zákoníku, přičemž fakt, že výrok soudu o náhradě škody neobsahuje explicitní odkaz na toto ustanovení zákona, nezakládá vadu soudního rozhodnutí ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
S ohledem na svoje stanovisko státní zástupce doporučuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Z obsahu dovolání i z trestního spisu je zjevné, že námitka dovolatele se vztahuje toliko na okamžik zahájení veřejného zasedání, bezprostředně po kterém došlo ke změně složení senátu. Ačkoli je zapotřebí přisvědčit dovolateli v tom, že odvolací řízení je nutno považovat za ucelenou etapu trestního řízení, není možno celou věc hodnotit tak, že by námitka dovolatele uplatněná jako samostatný dovolací důvod byla opodstatněná. Z povahy věci je v posuzovaném konkrétním případě zřejmé, že účast Mgr. M. při zahájení veřejného zasedání řízení nijak v neprospěch obviněného neovlivnila, jmenovaná se včas sama prohlásila za podjatou a ihned došlo ke změně ve složení senátu a senát tedy rozhodoval až po této změně. Námitka dovolatele v tomto směru tedy jednak nemůže být považována za opodstatněnou, jednak pokud by byla jedinou námitkou podaného dovolání, vedla by k odmítnutí takového dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť by takto koncipované dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a předmětná otázka nepochybně není po právní stránce zásadního významu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání, pokud jde o tento dovolací důvod, je v převážné části svého obsahu irelevantní, neboť se opírá o zpochybnění skutkových zjištění a teprve na jeho základě zpochybňuje správnost právního posouzení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy nutno učinit závěr, že námitky uplatněné obviněným v rámci jeho odkazu na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou z větší části v řízení o dovolání nepřezkoumatelné, neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť primárně napadají skutková zjištění soudu a snaží se navodit stav, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně. To se týká všech námitek, kde dovolatel popírá, že by jeho jednání bylo vedeno podvodným úmyslem, kde zpochybňuje skutkové zjištění soudu týkající se dohody obviněných atd.
Jestliže dovolatel dovozuje nedostatek právního posouzení v tom, že samotná skutková zjištění soudu neumožňovala učinit právní závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu, pak jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Ačkoli lze vznést určité výhrady k poměrné stručnosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, přesto je zcela zjevné, že patřičná skutková zjištění (i ve vztahu k prokázání subjektivní stránky) byla učiněna a byl z nich vyvozen správný právní závěr. To, že dovolatel v logickém zájmu vlastní obhajoby předkládá vlastní verzi své motivace a tvrdí, že vlastně on o žádném podvodném úmyslu nevěděl a sám takový úmysl neměl, je jistě právem obviněného, nicméně na takovém jeho tvrzení nelze v rozporu se skutkovými zjištěními soudu učinit závěr, že by napadené rozhodnutí soudu bylo založeno na nesprávném právním posouzení zjištěného skutku a že je tedy naplněn uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Pokud jde o námitku obviněného k výroku o náhradě škody spočívající v tom, že v tomto výroku není odkaz na příslušné zákonné ustanovení, pak tuto námitku jednak nelze přiřadit pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jednak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí soudu o solidární odpovědnosti k náhradě škody je správné a v souladu se zákonem.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v té části, která svým obsahem odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání Z. S. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. června 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h