ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.648.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 648/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2005 o dovolání podaném L. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 139/2004 ze dne 6. 10. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 149/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 7 T 149/2002 ze dne 17. 2. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal L. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 139/2004 ze dne 6. 10. 2004 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal L. J. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, kterým byl posléze shledán vinným. Namítl, že mezi svědeckými výpověďmi osob přítomných popsanému skutku jsou rozpory, které pokládá za podstatné, když nakonec soudy jednání dovolatele právně kvalifikovaly jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. pouze na základě výpovědi poškozené. Podle jeho názoru však v daném případě by jeho jednání mělo být spíše posouzeno jako trestný čin výtržnictví podle §202 tr. zák. V těchto souvislostech má za to, že se stal obětí komplotu svědků, kteří se domluvili a vypovídali v jeho neprospěch. Konečně má i za to, že citovaný rozsudek odvolacího soudu postrádá výrok, kterým mělo být rozhodnuto o jeho odvolání do viny i trestu. S ohledem na uvedené proto žádal, aby dovolací soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně i s ním související rozsudek Městského soudu v Brně „vrátí tomuto soudu k novému řízení a rozhodnutí, případně nechť dovolací soud po zrušení napadeného rozhodnutí ve věci sám rozhodne tak, že mně z obžaloby v celém rozsahu zprostí“.
K podanému dovolání se písmeně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázala na to, že dovolací argumentace v tomto směru je vybudována výhradně na požadavku změny skutkových okolností, a proto ji nelze označit za kvalifikovanou ve smyslu takto užitého dovolacího důvodu a nelze k ní ani přihlížet. Dovolatel takto brojí proti způsobu hodnocení důkazů provedených soudy a snaží se tak nahradit průběh skutkového děje svou vlastní verzí, kterou uplatňoval před soudy v rámci své obhajoby. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. poukázala na to, že své závěry o vině i trestu odvolací soud vtělil do důvodů svého rozhodnutí, přičemž vadnost výroku o náhradě škody vyjádřil tím, že podle §258 odst. 2 tr. ř. odvolací soud zrušil pouze tuto oddělitelnou část rozsudku, kterou považoval za vadnou, aniž by musel dalším výrokem konstatovat, že výroky o vině či trestu zůstaly jeho rozhodnutím nedotčeny, případně, aby zamítl odvolání v části, ve které směřovalo vůči výrokům o vině či trestu. Za daného stavu věci tak nelze mít za to, že v rozhodnutí odvolacího soudu některý výrok chybí nebo je neúplný. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl, protože jednak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., jednak je zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně (v souladu se zákonem) právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku obsaženého v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah měly soudy vyhodnotit nesprávně a v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje možnost jiné právní kvalifikace svého jednání, případně svou nevinu, když má za to, že nebylo prokázáno, že spáchal skutek, ve kterém byl soudy shledán trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Oba soudy však zejména v důvodech svých rozhodnutí vysvětlily z jakých důkazů vycházely, poukázaly také na jednotlivé svědecké výpovědi, které také spolehlivě prokázaly skutkový děj, na základě kterého potom takto zjištěný skutek také zákonu odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly. Pokud by dovolatel své dovolání opřel pouze o výše konstatované námitky, nezbylo by než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale je neúplný. V posuzované věci dovolatel namítl, že napadený rozsudek soudu odvolacího postrádá výrok, kterým mělo být rozhodnuto o jeho odvolání do výroku o vině a trestu. Pokud tedy podanému odvolání v tomto směru nevyhověl a rozhodl jenom o výroku o náhradě škody, rozhodl vadně, neboť měl odvolání v příslušné části zamítnout, což neučinil a takový výrok tudíž v rozhodnutí chybí. Tato námitka z hlediska uvedeného dovolacího důvodu je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná.
Odvolání je řádným opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně a obviněný jím může napadnout nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. V tomto smyslu tvoří odvolání podané oprávněnou osobou jeden celek a nemusí jím být napaden každý jednotlivý výrok zvlášť. Podle §256 tr. ř. lze proto odvolání jako nedůvodné zamítnout jedině tehdy, pokud napadený rozsudek plně (ve svém celku) odpovídá ustanovením hmotného i procesního práva. Tak tomu v posuzovaném případě nebylo, neboť odvolací soud zjistil, že výrok týkající se uplatněného nároku na náhradu škody byl soudem prvního stupně přijat nesprávně. Tuto vadu pak odvolací soud vlastním postupem napravil tím, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a za splnění podmínek stanovených v §259 odst. 3 tr. ř. o uplatněném nároku na náhradu škody sám nově rozhodl. Takto nepřicházelo v úvahu, aby odvolání, které shledal částečně důvodným, výrokem podle §256 tr. ř. zamítl v další části, kde odvolání již důvodným neshledal. Ve vztahu k výrokům o vině a trestu přitom rozhodnutí odvolacího soudu vytvořilo týž procesní stav, jakým by ohledně těchto výroků bylo (fakticky) odvolání zamítnuto.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka