ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.669.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 669/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. června 2005 o dovolání podaném J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 7/2005 ze dne 26. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp .zn. 1 T 51/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 1 T 51/2004 ze dne 14. 7. 2004 byl J. Š. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 trestního zákona (dále jen tr .zák.) a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., když příslušný skutek je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu deseti let a rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal J. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 7/2005 ze dne 26. 1. 2005 a to tak, že podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) podané odvolání zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a s ním spojeného rozsudku soudu prvního stupně podal J. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí. Za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek, kterým byl shledán soudy vinným měl být právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, případně odst. 2 tr. zák. a to proto, že se jej dopustil ve věku blízkém věku mladistvých, neměl řidičské oprávnění a tudíž ani žádné zkušenosti s řízením motorových vozidel. Proto také je zmenšena míra jeho zavinění, když mělo být přihlédnuto dostatečně i k tomu, že u něho jde o osobu emočně a sociálně nevyzrálou (jak plyne ze znaleckého posudku, kterým byl zkoumán jeho duševní stav). Nebylo přihlédnuto odpovídajícím způsobem ani k pohnutce jeho jednání, a to i s poukazem na postoj samotných poškozených (a jejich spoluzavinění), kteří jej přes uvedené skutečnosti (a vědomost o nich) nechali řídit v kritické době motorové vozidlo. Dovozuje i to, že se nemohl dopustit hrubého porušení pravidel silničního provozu, když tato s ohledem na uvedené ani neznal, když pravou příčinou dopravní nehody byla pouze jeho řidičská nezkušenost a špatná technika jízdy a nikoli nepřiměřená rychlost jízdy. Z hlediska uloženého trestu považuje tento dovolatel za přísný, když nebylo dostatečně vzato v úvahu, že se jej dopustil ve věku blízkém věku mladistvých a poukázal v této souvislosti i na zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Soudy se takto nevypořádaly při ukládání trestu s uvedenými (závažnými) faktory nejen z pohledu ustanovení §33 písm. b) tr. zák., ale nedostatečně se zabývaly i materiální stránkou posuzované věci z hlediska stupně nebezpečnosti samotného činu pro společnost. Konečně namítl i to, že byl nesprávně soudy zavázán k plné úhradě způsobené škody, aniž by tyto vzaly v úvahu jistou míru spoluzavinění poškozených, kteří byli dospělí, znali postavení a možnosti dovolatele a přesto jej vmanipulovali do řízení motorového vozidla. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud zrušil citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jakož i citovaný rozsudek Okresního soudu v Jihlavě popřípadě, aby „po zrušení napadeného rozhodnutí sám hned rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř.“. Dále potom nabídl „podnět k úvaze předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř., jakož i podnět k úvaze předsedy senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. k odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání“. To s poukazem na svůj minulý i současný slušně vedený život.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolatel v zásadě opakuje argumentaci, kterou uplatnil v řízení před odvolacím soudem, když ten se jí zabýval a v důvodech svého rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč ji neakceptoval. Státní zástupce poukázal i na to, že dovolatel nevysvětlil blíže proč by jím navrhovaná změna právní kvalifikace zjištěného skutku měla být ovlivněna charakterem jeho osoby, když z hlediska ustanovení §88 tr. zák. soudy vyložily a odůvodnily, proč v dané věci shledaly dovolatele vinným předmětným trestným činem za užití jeho kvalifikované skutkové podstaty. K otázce případného spoluzavinění poškozených státní zástupce uvedl, že se žádný z nich nepodílel přímo na vzniku nehody a jejích následcích a podstoupili pouze neomluvitelné riziko, přičemž odpovědnost v tomto směru nese sám dovolatel, který věděl o tom, že je neschopen vozidlo ovládat, je pod silným vlivem alkoholu a ve vozidlu je nepovolený počet osob. Naopak, tyto skutečnosti zvyšovaly jeho jednání až k hranici hazardu. Za nepřípadný považuje i odkaz dovolatele na případné přihlédnutí k zákonu č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, který se týká jiné kategorie osob. K uloženému trestu potom státní zástupce poukázal na to, že v posuzované věci nebyl dovolateli uložen takový trest, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo sazbu stanovenou v zákoně na předmětný trestný čin, když ve vztahu k případným úvahám o podmíněném odložení uloženého trestu nejsou soudy povinny těmto úvahám vyhovět, ale musí o trestu rozhodovat z hlediska komplexního. Proto také dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není v posuzované věci dán. K návrhu na odložení výkonu uloženého trestu pak s ohledem na uvedené není důvodu. S ohledem na uvedené proto státní zástupce navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud České republiky odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, když ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přichází v úvahu odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když v tomto směru bylo dovolání podáno z jiného než zákonem definovaného důvodu.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr .ř. je dán v případech, kdy soudy přijaté rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy v souvislosti s provedeným dokazováním byly správně právně posouzeny a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z tohoto hlediska námitka dovolatele spočívající v tom, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, případně odst. 2 tr. zák., je právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněná. Své námitky v uvedeném směru totiž dovolatel opírá o charakter své osoby a s tím spojenou úvahu o míře nedbalosti jeho jednání, pohnutkou a v zásadě i spoluvinou poškozených. K tomu je zapotřebí uvést, že ustanovení §224 tr. zák. v žádném směru nestanoví zvláštní nároky ve vztahu k osobě pachatele a současně je na místě uvést, že podle ve věci vyhotoveného znaleckého posudku týkajícího se duševního stavu dovolatele, je zjevné, že ten v době spáchání uvedeného trestného činu netrpěl duševní poruchou ani chorobou a jeho trestní odpovědnost tak zůstala plně zachována s tím, že v kritické době byl schopen se požívání alkoholu ubránit a měl dostatek informací, jaké důsledky řízení auta v opilosti mohou nastat. Nic na tom nemění ani konstatování znalce, že dovolatel je osobou emočně a sociálně nevyzrálou. K tomu lze pouze dodat, že s ohledem na věk dovolatele mu muselo být známo, že je zakázáno řídit motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a navíc bez řidičského oprávnění. Tyto skutečnosti také soudy ve svých rozhodnutích uvedly a v souvislosti s tím také správně právně kvalifikovaly nepochybně zjištěný skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 3 tr. zák. a to i s poukazem na naplnění materiální stránky takového trestného činu ve smyslu §88 tr. zák. Z hlediska namítaného spoluzavinění poškozených lze pouze opakovat, že ti se nijak na vzniku dopravní nehody a s ní spojených následků nepodíleli, když v jejich pouhé účasti na takové jízdě nelze spatřovat nic jiného než jejich vlastní nedůvodné riskantní počínání.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zapotřebí připomenout, že jeho existence spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzované věci zjevně k naplnění citovaného dovolacího důvodu nedošlo a to ani z hlediska dovolatelem uplatněných námitek vycházejících především z jeho osobnostních charakteristik. V tomto směru lze pouze jako obiter dictum poukázat na to, že dovolateli byl s přihlédnutím ke všem okolnostem případu uložen trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonem stanovené sazby. Pokud by tedy dovolání bylo podáno pouze z tohoto důvodu, nezbylo by než ho odmítnout, jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Vzhledem k uvedenému je potom žádost o odložení výkonu trestu nedůvodná a ani dovolací soud jí tak nemohl vyhovět.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka