ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.70.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 70/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. února 2005 dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 8 To 357/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 10 T 38/2000, a rozhodl takto:
Dovolání J. R. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 10 T 38/2000, byl obviněný J. R. uznán vinným
1) jednak návodem a pomocí podle §10 odst. 1 písm. b), c) tr. zákona k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona,
2) jednak pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona ke spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že
1) obvinění J. R. a P. V.
dne 14. 10. 1998 v odpoledních hodinách obž. R., který konal stálou 24 hodinovou službu na PČR MO H. M., telefonicky kontaktoval S. P. do jeho vozidla s tím, aby P. informoval obž. V., který s ním jel ve vozidle, že před MO H. M. stojí v ul. N. p. zaparkované vozidlo zn. FIAT TIPO 2.016 V, jestli je o něj zájem, přičemž přislíbil, že se nikdo z oddělení policie nebude na krádež vozidla dívat a tak nezasáhne, a následně téhož dne ve večerních hodinách obž. V. společně s blíže neztotožněným spolupachatelem ku škodě majitelky vozidla poškozené M. L., násilným způsobem vnikl do výše uvedeného vozidla Fiat Tipo, zaparkovaného v ul. N. p. před domem, s vozidlem odjel do ul. K. v D. M., kde toto odstavil a dne 15. 10. 1998 vozidlo odvezl na M., kde jej prodal neztotožněné osobě za částku 20.000,- Kč a obž. R. předal za natipování vozidla 5.000,- Kč jako provizi, přičemž dle znaleckého posudku odcizením vznikla škoda ve výši 85.000,- Kč a odcizením uložených věcí ve vozidle škoda ve výši 2.000,- Kč a obžalovaní tak uvedeným jednáním způsobili škodu v celkové výši 87.000,- Kč, a obž. V. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 1997, sp. zn. 1 T 101/96 uznán vinným tr. činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. zákona a dalším tr. činem;
2) obvinění R. a K.
dne 31. 3. 1998 sepsal obž. R., v té době policista PČR MO H. M. „Záznam o malé dopravní nehodě“, ke které mělo dojít téhož dne v 06.30 hodin ve služebním obvodě H. M. v P., kde pachatelem nehody měla být A. J., rozená R. – sestra obv. R., a poškozeným R. kolega – policista PČR OŘ F. M. – nyní obv. K., přičemž v „Záznamu“ bylo uvedeno, že „řidička osobního automobilu FORD SIERRA, při couvání z řady zaparkovaných vozidel nezpozorovala po silnici jedoucí osobní automobil BMW 735 L, řidiče R. K. a došlo ke střetu vozidla, k odření pravé přední strany OA BMW zadním nárazníkem FORD SIERRA“, zatímco v Dotazníku pojištěného K., který podal Č. p. dne 1. 2. 2000 ve F. – M. a uplatnil pojistné plnění na částku 16.300,- Kč uvádí, že k nehodě došlo tím, že řidička J. při couvání narazila do stojícího vozidla BMW, avšak dle zakázkového listu dodaného pojišťovně dne 14. 3. 2000 je opravená druhá strana vozidla – tedy levá, ač poškozena měla být pravá, jak uvedeno v „Záznamu o malé dopravní nehodě“, a jsou zde další rozpory,
Součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu prvního stupně podle §226 písm. a) tr. řádu o zproštění obžaloby pro další skutek.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný i Obvodní státní zástupce pro Prahu 1 odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2003 Městský soudu v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 8 To 357/2003 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek u obviněného J. R. zrušil ve výroku o vině v bodě 2) výroku rozsudku a ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného J. R. uznal vinným jednak pomocí k spáchání trestného činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §250a odst. 1 tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, a jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zákona.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že obviněný dne 31. 3. 1998 – v té době policista PČR MO H. M., P. – sepsal „Záznam o malé dopravní nehodě“, ke které mělo dojít téhož dne v 06.30 hodin ve služebním obvodě H. M. v P., ul. J., kde pachatelem nehody měla být A. J., rozená R.– sestra obv. R., a poškozeným R. kolega – policista PČR OŘ F. M. – nyní obv. K., přičemž v „Záznamu“ je uvedeno, že „řidička osobního automobilu Ford Siera, při couvání z řady zaparkovaných vozidel nezpozorovala po silnici jedoucí osobní automobil BMW 735 L, řidič R. K. a došlo ke střetu vozidla, k odření pravé přední strany osobního automobilu BMW zadním nárazníkem Ford Siera“, zatímco v Dotazníku pojištěného K., který podal Č. p. dne 1. 2. 2000 ve F. – M. a uplatnil pojistné plnění na částku 16.300,- Kč uvádí, že k nehodě došlo tím, že řidička J. při couvání narazila do stojícího vozidla BMW, avšak dle zakázkového listu dodaného pojišťovně dne 14. 3. 2000 je opravená druhá strana vozidla – tedy levá, ač poškozena měla být pravá, jak uvedeno v „Záznamu o malé dopravní nehodě“, a jsou zde další rozpory.
Za tyto trestné činy a za trestnou činnost, stran níž zůstal napadený rozsudek nezměněn /návod a pomoc podle §10 odst. 1 písm. b), c) tr. zákona k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona/ byl J. R. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
Jinak zůstal napadený rozsudek ohledně obviněného J. R. nezměněn.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok pod bodem č. 1 rozsudku soudu prvého stupně a také výrok soudu odvolacího, který se o tento výrok opírá a z něhož vychází i výrok o uloženém trestu. Obviněný ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvádí, že soud nemohl skutek objektivně posuzovat, že provedené důkazy byly ve vzájemném rozporu a že je soud nesprávně hodnotil a také že v neprospěch obviněného vzal soud v potaz důkaz výslechem obviněného V. z přípravného řízení, který byl důkazem nepoužitelným. Ačkoli obviněný neformuluje samostatně petit svého dovolání, z textu jeho mimořádného opravného prostředku vyplývá, že navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů, která se váží k výroku pod bodem 1 z rozsudku soudu prvého stupně.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje na skutečnost, že obviněný napadá především rozhodnutí soudu prvního stupně, což by mělo znamenat, že tento mimořádný opravný prostředek je z hlediska ustanovení §265a odst. 1 tr. řádu nepřípustný. Současně však konstatuje, že dovolatel vyjadřuje nespokojenost i s rozhodnutím soudu druhého stupně. Proto pro případ, že by bylo podané dovolání posouzeno jako přípustné, věnuje se jeho obsahu z hlediska naplnění použitého dovolacího důvodu. Vyslovuje názor, že dovolatel napadá výhradně skutková zjištění soudu, což není v souladu ani s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů; proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ačkoli v dovolání chybí výslovný odkaz na výše uvedené ustanovení tr. řádu, z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný v něm formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod. Současně však je z odůvodnění dovolání také zřejmé, že dovolatel svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. R. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. února 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h