ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.705.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 705/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 o dovoláních podanými Ing. Z. V. a Ing. M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 331/2004 ze dne 9. 11. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 18/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se obě dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 18/2003 ze dne 19. 7. 2004 byli dovolatelé uznáni vinnými trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustili (společně s dalším obviněným) skutkem, který je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byli odsouzeni k trestu obecně prospěšných prací.
V předmětné věci podali Ing. Z. V. a Ing. M. H. odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl usnesením sp. zn. 4 To 331/2004 ze dne 9. 11. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali Ing. Z. V. a Ing. M. H. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod oba označili ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku oba shodně uvedli, že zjištěným skutkem nenaplnili objektivní ale ani subjektivní stránku trestného činu šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. To proto, že oxid dusný, kterým v kritické době a na označeném místě plnili balonky není podle jejich názoru návykovou látkou ve smyslu ustanovení §89 odst. 10 tr. zák., když není ani uveden mezi omamnými a psychotropními látkami v přílohách zák. č.167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění. Stejně tak není oxid dusný uveden mezi omamnými a psychotropními látkami obsaženými v Úmluvě Organizace spojených národů z roku 1988 přijaté v rámci boje proti nedovolenému obchodu s těmito látkami, když touto Úmluvou je Česká republika vázána. V tomto směru poukázali na to, že se při posuzování charakteru oxidu dusného soudy spokojily pouze se stanoviskem toxikologa. Stran absence subjektivní stránky uvažovaného trestného činu poukázali oba dovolatelé shodně na to, že v žádném případě nejednali úmyslně, když ani nevěděli jakou látkou balonky, které prodávali na diskotéce, plní. K této činnosti byli v zásadě najati třetí osobou, která je blíže s předmětem prodeje neseznámila, přičemž ani všechny nádoby nebyly řádně označeny tím, co obsahují. Neznali tak účinky oxidu dusného, ani důvod proč si návštěvníci touto látkou naplněné balonky kupují. Svědecké výpovědi v tomto směru mají dovolatelé za nevěrohodné, když odpovídajícím způsobem nebylo ani zjištěno, co předmětné tlakové nádoby obsahovaly a v této souvislosti lze mít za nedostatečné, že soudy se spokojily pouze s fakturami a dodacími listy společnosti L. T. a. s. a s tím, že příslušné tlakové nádoby byly označeny nápisem oxid dusný. S ohledem na uvedené proto oba shodně navrhli, aby dovolací soud citovaná rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně zrušil a trestní stíhání ve věci zastavil, neboť skutek, pro který byli napadenými rozhodnutími odsouzeni, není trestným činem.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně), která po rekapitulaci námitek dovolatelů, poukázala nejdříve na to, že ve věci užitý dovolací důvod není tím, v jehož rámci lze napadat učiněná skutková zjištění a v tomto směru vedené výhrady dovolatelů jsou právně irelevantní. K opodstatněným námitkám potom uvedla, že z tzv. právní věty citovaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že ten považoval naplnění zákonných znaků označeného trestného činu za naplněné tím, že dovolatelé šířili zneužívání jiné návykové látky než je alkohol i tím, že vyzývali osoby k jejich aplikaci se snahou rozšiřovat zkušenosti z užívání drog mezi další osoby, když toto šíření je zaměřeno na blíže neurčitou skupinu lidí. Co se týče pojmu návykové látky ve smyslu ustanovení §89 odst. 10 tr. zák. poukázala státní zástupkyně na to, že v citovaném ustanovení tr. zák. je výslovně uvedeno, že návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Uvedený pojem byl zaveden novelou trestního zákona z roku 1990 (zák. č. 175/1990 Sb.), kdy je na místě zdůraznit, že výčet návykových látek je demonstrativní. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů definuje pojem návykové látky podstatně úžeji, neboť pro účely tohoto zákona se jimi rozumí jen omamné a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1-7 citovaného zákona, přičemž však z hlediska trestního práva je třeba vycházet z definice uvedené v ustanovení §89 odst. 10 tr. zák., které definuje návykové látky podle jejich vlastností. Takto jsou omamnými látkami takové, u nichž je nebezpečí chorobného návyku a vzniku psychických změn, když seznam takových látek je uveden v přílohách č. 1-3 zák. č. 167/1998 Sb. a seznam psychotropních látek ovlivňujících psychiku člověka je uveden v přílohách č. 4-7 citovaného zákona. V tomto směru se za ostatní látky považují takové, které jsou běžně užívány v domácnosti nebo v průmyslu (ředidla, čistidla, náplně hasičských přístrojů apod.) za podmínky, že jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka a jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo jeho sociální chování. Státní zástupkyně tak má za to, že v průběhu vedeného dokazování bylo jednoznačně zjištěno, že se v dané věci jednalo o návykovou látku, používanou pro medicínské účely a tedy o látku ovlivňující psychiku člověka a tedy o návykovou látku ve smyslu ustanovení §89 odst. 10 tr. zák. K námitce stran absence zavinění (úmyslného jednání dovolatelů) poukázala státní zástupkyně na to, že dovolatelé zjevně nejednali ve skutkovém omylu, rozuměli významu svého jednání a museli při distribuci uvedené návykové látky jednoznačně pozorovat její účinky na účastníky diskotéky (technoparty). Námitky vznesené dovolateli v tomto směru je tedy nutno mít za zjevně neopodstatněné, když soudy ve věci provedly úplné dokazování a provedené důkazy hodnotily v souladu se zásadami formální logiky za současného užití právní kvalifikace jednání dovolatelů, tedy takové, která odpovídá zákonu. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby dovolací soud takto podaná dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Pokud by tedy v posuzované věci šlo pouze o námitky vůči zjištěnému skutkovému stavu, nezbylo by dovolacímu soudu než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V tomto směru lze pouze poukázat bez dalšího na to, že provedené dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a také jeho obsah vytvořil soudům dostatečný základ, který jim také umožnil právně kvalifikovat zjištěný skutek. Další námitky dovolatelů poukazující na absenci objektivní a subjektivní stránky předmětného trestného činu jsou potom z hlediska užitého dovolacího důvodu právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Stran námitek týkajících se charakteru oxidu dusného (tzv. rajský plyn), lze ve stručnosti pouze uvést, že se nepochybně jedná o látku označenou z hlediska ustanovení §89 odst. 10 tr. zák. jako „ostatní látky“, tedy mimo takové návykové látky, které jsou zákonem přímo označeny jako alkohol, omamné látky či látky psychotropní. To i z pohledu již citovaných zákonů č. 175/1990 Sb. resp. č. 167/1998 Sb. V tomto směru lze odkázat pro stručnost na shora uvedené písemné vyjádření státní zástupkyně, vůči kterému nemá dovolací soud výhrad, když je zcela nepochybné že oxid dusný je látkou návykovou se schopností zřetelně ovlivnit psychiku člověka. V tomto směru nelze akceptovat úvahy dovolatelů o tom, že se jedná o látku běžnou k užívání bez jakéhokoliv vlivu na jejího konzumenta. K otázce potřebného úmyslného zavinění z hlediska naplnění subjektivní stránky souzeného trestného činu je potom na místě uvést, že z provedeného dokazování lze jednoznačně dovodit, že dovolatelé věděli o jakou látku se jedná. V tomto směru lze odkázat zejména na příslušné svědecké výpovědi dokumentující vliv předmětné látky na účastníky technoparty, atmosféru při ní panující, množství uskutečněného prodeje předmětných balónků i prostředí, ve kterém akce probíhala. Tvrzení dovolatelů, že takovou situaci vůbec nevnímali a měli za to, že prodávají balónky plněné nezávadným plynem (vzduchem), je neakceptovatelné a to i bez ohledu na to, že příslušné tlakové nádoby byly označeny (popsány) tak, že bylo zjevné, co obsahují.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka