ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.717.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 717/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 dovolání obviněného P. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 31 To 475/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 191/2004, a rozhodl takto:
Dovolání P. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 6 T 191/2004, byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zákona, a byl odsouzen podle §197a odst. 1 tr. zákona a §53 odst. 2 písm. a) tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 3.500,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 7 dnů.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v L. dne 28. 7. 2004 kolem 15,15 hodin před domem v ulici N. T. slovně napadl svoji dceru Ing. P. V. a křičel že ji mj. „zabije, ať vypadne, že jí jednu natáhne, že ji zmlátí“, dále bil pěstí do okénka vozidla, ve kterém Ing. P. V. seděla, přičemž ji již v minulosti napadl.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal jak obviněný, tak Okresní státní zástupce v Liberci odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2005 Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. 31 To 475/2005 obě odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci dovolání, ve kterém napadá usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku v souladu se svojí předchozí obhajobou tvrdí, že se trestné činnosti nedopustil a že tvrzení jeho dcery není pravdivé. K tomu podrobně uvádí vlastní verzi skutkového děje. Vyslovuje názor, že v řízení nebylo prokázáno spáchání trestného činu dle §197a odst. 1 tr. zákona, zejména že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu a že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí dle §265m tr. řádu a sám ve věci rozhodl rozsudkem (jehož výrok nenavrhuje), popř. aby napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde (zřejmě míněn soud druhého stupně), aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta upozorňuje na obsah skutkových zjištění soudu, zejména na svědectví poškozené Ing. P. V. a její sestry A. J.; vyslovuje názor, že tato skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, dovolání tedy označuje za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm svoje námitky částečně staví na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a v souladu se svou předchozí obhajobou předkládá vlastní verzi skutkového děje, a to rozdílné, než ke které dospěly soudy obou stupňů. Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Pokud by se tedy obsah dovolání omezil toliko na tuto část, kde obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, muselo by být takto podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dovolací soud není třetí přezkumnou instancí a dovolání jako mimořádný opravný prostředek neslouží k přezkoumávání a nápravě skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy prvého a druhého stupně. Dovolací soud je naopak povinen je při svém rozhodování respektovat.
V případě námitky obviněného, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení materiální stránky jeho činu, pak jde o námitku, která svým charakterem odpovídá použitému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud na podkladě předloženého spisového materiálu v této věci dospěl k závěru, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Z obsahu spisu je totiž zcela zjevné, že posouzení materiální stránky věnoval odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostatečnou pozornost, jeho závěry v tomto směru jsou zcela v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními a že také konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost nejen v odůvodnění svého usnesení konstatoval, ale že jej i náležitě zohlednil ve výměře uloženého trestu.
Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud neshledal v právním posouzení této věci žádnou vadu, která by nasvědčovala opodstatněnosti podaného dovolání a mohla vést k jinému rozhodnutí.
Podle ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož v posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že v té části, kde je dovolání přezkoumatelné a odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. června 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h