ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.722.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 722/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2005 o dovolání podaném pprap. D. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 765/2004 ze dne 31. 1. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 56/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 5 T 56/2004 ze dne 22. 10. 2004 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a také k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
V předmětné věci podal pprap. D. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 6 To 765/2004 ze dne 31. 1. 2005 tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. jej nově uznal vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., přičemž mu znovu uložil stejný trest odnětí svobody, který mu podmíněně odložil na stejnou zkušební dobu a uložil mu i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel znovu na dobu dvou let. Z podrobně popsaného skutkového děje v rámci výroku tohoto svého rozsudku potom plyne, že odvolací soud dospěl pouze k jinému závěru ohledně výše způsobené škody na vozidle poškozeného v rámci posouzení popsané dopravní nehody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal pprap. D. Š. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že za nesprávné považuje závěry soudů, které dospěly k závěru, že v kritické době nehody to byl právě on, který řídil označené vozidlo. V tomto směru poukázal na to, že soudy uvěřily svědkům, kteří vypovídali v jeho neprospěch, zatímco dalším svědkům, potvrzujícím jeho obhajobu, neuvěřili. Polemizuje i s případnou podjatostí znalce z oboru silniční dopravy, který nepříslušně v jím podaném znaleckém posudku uvedl, že vozidlo v kritické době řídil dovolatel. S poukazem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 224/04 namítl to, že nebyl naplněn požadavek, že v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy či jejich skupinami je soud povinen důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat, logicky a věcně přesvědčivě zdůvodnit a v případě, že si provedené důkazy odporují, jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti. Nelze-li tak učinit je nutno při zachování zásady „in dubio pro reo“ zvolit variantu pro obžalovaného příznivější. Domnívá se, že v posuzované věci soudy uvedeným způsobem nepostupovaly, a proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelova argumentace spočívá v tom, že přisouzeného jednání se nedopustil, když v tomto směru zpochybňuje usvědčující výpovědi příslušných svědků a nabízí vlastní skutkové hodnocení předmětné věci. Takto ovšem nelze než uzavřít, že tímto způsobem odůvodněné dovolání se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému z dalších, zákonem stanovených dovolacích důvodů. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku napadeného rozsudku, dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí soudem v konkurenci s výpověďmi jiných svědků a namítl i nepříslušný aktivismus znalce z oboru silniční dopravy při vypracování znaleckého posudku. Z těchto skutečností pak dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo jednoznačně prokázáno, že spáchal předmětný skutek, který byl soudy posléze shledán jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. Oba soudy však zejména v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily z jakých důkazů vycházely, proč a kterým z nich uvěřily, když rozhodující výpovědi byly učiněny svědky, kteří k osobě dovolatele nemají žádného vztahu a není důvod pochybovat o jejich objektivitě. Soudy tak přesvědčivě odůvodnily důkazní postup ve věci a stejně tak se vypořádaly s dovolatelem namítanými rozpory v rámci vedeného dokazování, určily tak jednoznačně, která z variant skutkového stavu odpovídá realitě. Z hlediska namítaného postoje znalce z oboru silniční dopravy potom nelze mít za to, že by soudy vycházely při rozhodnutí o vině z jeho názoru o tom, kdo v kritické době vozidlo řídil.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka