ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.734.2005.1
Tdo 734/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 dovolání obviněné D. P., roz. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 5 To 530/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 9/2004, a rozhodl takto:
Dovolání D. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 6 T 9/2004, byla obviněná D. P. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který byla podle §248 odst. 2 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání spojeného s hmotnou odpovědností na dobu 4 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému M. K. na účet Základní školy K.-N. M. částku ve výši 276.442,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná v K.-N. M., okres K. jako vedoucí školní jídelny Základní školy D., neodvedla řádně vybrané finanční prostředky od jednotlivých strávníků za hodnotu obědů, část peněz za stravné si ponechala a zbytek odevzdala do pokladny školy, čímž zapříčinila vznik dluhu ve výši
- 15.630,90 Kč za období od 1. 9. 1999 do 30. 6. 2000,
- 59.135,30 Kč za období od 1. 9. 2000 do 30. 6. 2001,
- 94.869,-- Kč za období od 1. 9. 2001 do 30. 6. 2002,
- 106.860,60 Kč za období od 1. 9. 2002 do 30. 6. 2003,
kdy tímto jednáním způsobila Základní škole D. škodu v celkové výši 276.441,80 Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 530/2004 odvolání obviněné podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání, ve kterém tvrdí, že odvolací soud ve svém rozhodnutí nebyl oprávněn odvolání zamítnout, jelikož nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, a to proto, že soud předčasně ukončil svoji přezkumnou činnost a nedovedl dokazování ve vztahu k ověření pravdivosti svědeckých výpovědí i správnosti znaleckého posudku do konce, v čemž dovolatelka spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dále se odkazuje i na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na „nesprávném hmotně právním posouzení celého děje“.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku v souladu se svou předchozí obhajobou uvádí, že svou práci prováděla dle daných možností řádně, stejně tak řádně odváděla finanční prostředky a pokud tedy kdokoliv tvrdí, že to byla právě ona, která vznik schodku na stravném zapříčinila, pak buď k tomuto tvrzení nemá podklady, anebo má naopak důvod popisovat celou záležitost právě tak, aby podezření byla odvedena od ostatních osob pouze směrem k dovolatelce. Upozorňuje, že v rámci trestního řízení byla zjištěna naprosto nedostatečná úprava mechanismu výběru a odvádění stravného, evidence účetních postupů apod. Dále uvádí, že v trestním řízení nebyla žádným způsobem dokumentována činnost od převzetí finančních prostředků od strávníků po jejich předání sekretářce ředitelky školy. Námitky vznáší i proti výpočtu škody ve výši 276.442,- Kč, kde upozorňuje, že tato částka byla vypočítána právě svědkyní L., která byla s ohledem na svoje funkční postavení spoluodpovědná za fungování celého systému. Pochybnosti vyslovuje i ve vztahu k závěrům znalce Ing. V. P., který dle jejího tvrzení žádné vlastní šetření neprováděl a pouze opsal písemné zprávy o kontrolách, vytvořené v předchozím období právě svědkyní L. Ve vztahu ke stanovení výše však dovolatelka především namítá, že škoda nebyla zjištěna jako souhrn peněžních prostředků, které dovolatelka svému zaměstnavateli zcizila, ale jako ryze teoretický výpočet, v rámci kterého byla od skutečné spotřeby kuchyně odečtena částka, zanesená v evidenci výběru stravného u svědkyně F.
V petitu svého dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje názor, že způsob, jakým soudy dospěly k výši způsobené škody, nelze z hlediska stanovení následků trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zákona akceptovat, neboť shodně s názorem dovolatelky poukazuje na to, že škoda nebyla zjištěna jako souhrn peněženích prostředků, které obviněná svému zaměstnavateli zcizila, ale jako ryze teoretický výpočet, v rámci kterého byla od skutečné spotřeby kuchyně odečtena částka zanesená v evidenci výběru stravného. Státní zástupkyně v této souvislosti upozorňuje, že není-li možné zjistit přesnou výši škody, musí se zjistit alespoň výše minimální, přičemž tato minimální výše se musí opírat o provedené důkazy stejně jako další jiná okolnost a není ji možno určit odhadem nebo abstraktní teoretickou dedukcí, která se pohybuje v rovině odhadu. Kromě toho státní zástupkyně poukazuje na to, že nebylo prokázáno, že by tato škoda byla zaviněna výlučně jednáním obviněné. S ohledem na toto svoje stanovisko státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání, pokud jde o použité dovolací důvody, je z hlediska svého obsahu irelevantní, neboť se opírá o zpochybnění skutkových zjištění a teprve na jeho základě zpochybňuje správnost právního posouzení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je nutno učinit závěr, že námitky uplatněné obviněnou v rámci jejího odkazu na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které se týkají věrohodnosti svědeckých výpovědí, možnosti podílu jiných osobu na vzniku škody atd. jsou v řízení o dovolání nepřezkoumatelné, neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť primárně napadají skutková zjištění soudu. Kromě toho se s převážnou částí těchto námitek řádně vypořádal již odvolací soud.
Totéž platí i ve vztahu k té části dovolání, v níž je napadáno stanovení výše způsobené škody. Nejvyšší soud se nemůže ztotožnit s názorem státní zástupkyně, že v této věci se jedná o nesprávné právní posouzení skutku a že je třeba dovodit, že právně relevantně byl uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Z obsahu dovolání je totiž zjevné, že i stanovení výše škody, které je v dovolání samotném i ve stanovisku státní zástupkyně zpochybňováno, spadá do oblasti skutkových zjištění, která mohou být (ať již oprávněně či neoprávněně) napadána v rámci řádného opravného prostředku, nikoli však v rámci opravného prostředku mimořádného, jakým je dovolání.
Nejvyšší soud, jestliže neshledává extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním soudu a jeho právním posouzením, resp. právní kvalifikací, který by se projevil např. též nesouladem mezi tzv. právní a skutkovou větou výroku odsuzujícího rozsudku, není oprávněn samotná skutková zjištění soudů první i druhé instance v rámci řízení o dovolání přezkoumávat.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné D. P. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. srpna 2005
Mgr. Josef H e n d r y c h
předseda senátu