ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.821.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 821/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 dovolání obviněného R. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 5 To 582/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 264/2003, a rozhodl takto:
Dovolání R. Š. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 3 T 264/2003, byl obviněný R. Š. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému S. n. m. B., s.p., v l., škodu ve výši 3.842,-Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1. v době asi od 22.00 hodin dne 10. 8. 2003 do 00.30 hodin dne 11. 8. 2003 z Bl. do B. na ulici N. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Astra, zelené metalízy, ačkoliv mu byl pravomocným rozhodnutím M. m. B. vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců, a to od 29. 10. 2002 do 29. 10. 2004, přičemž o tomto rozhodnutí byl prokazatelně vyrozuměn nejpozději dne 7. 4. 2003 na Policii ČR, OOP B. – B.,
2. dne 11. 8. 2003 v době mezi 00:35 hodin a 01:45 hodin v B. na ulici N. před domem tropil výtržnost tím, že hulákal a rozbil skleněnou výplň okna bytu v přízemí, který měl dříve v pronájmu, přičemž tímto jednáním způsobil vlastníku S. n. m.B., s.p., v l. škodu v částce 3.842,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 582/2004 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně dovolání, ve kterém napadá usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání a výrok soudu prvního stupně o vině oběma trestnými činy, a to s výslovným odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že jeho jednáním nedošlo k naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty jak trestného činu výtržnictví, tak trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, že ze skutkového zjištění soudu prvního stupně nebyla jeho vina dostatečně prokázána, že soud nesprávně vyhodnotil váhu jednotlivých důkazů, stejně jako důkazů v kontextu celku a také že nesprávně trestněprávně kvalifikoval jednání dovolatele. Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu dle názoru obviněného soud pouze volnou úvahou dovodil.
Pokud jde o trestný čin výtržnictví, vyslovuje rovněž názor, že jeho jednání nevykazovalo takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, se kterým trestní zákon spojuje trestní odpovědnost, takže jeho jednání mělo být posouzeno maximálně jako přestupek.
Pokud jde o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, opakuje, že jeho vina tímto trestným činem nebyla jednoznačně prokázána, přičemž tento svůj názor opírá o odlišný popisu skutku, než ke kterému dospěl soud.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil „napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci“, přičemž tento návrh je zcela zjevně zmatečný, protože zmíněný soud tuto trestní věc nerozhodoval. Nejasná je z tohoto pohledu i druhá část návrhu dovolatele, podle které by měl Nejvyšší soud České republiky věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí „soudu, o jehož rozhodnutí jde“. Nekvalifikovanost takto podaného petitu však nebrání posouzení obsahu dovolání.
K podanému dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V prvé řadě upozorňuje na to, že převaha námitek dovolatele směřuje svou podstatou do oblasti skutkových zjištění soudu, neboť napadá hodnocení provedených důkazů. Státní zástupkyně tedy je toho názoru, že tyto námitky nejsou v souladu s uplatněným dovolacím důvodem. Za relevantní z hlediska zákonných dovolacích důvodů státní zástupkyně považuje pouze tu část podaného dovolání, kde obviněný namítá, že v případě trestného činu výtržnictví soud nesprávně zhodnotil materiální stránku tohoto trestného činu, tedy stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost. Tuto část dovolání však označuje za zjevně neopodstatněnou, neboť v daném případě neshledává nic, co by mohlo přesvědčivě odůvodnit úvahu o nepatrném stupni nebezpečnosti činu pro společnost; naopak uvádí skutečnosti, které nasvědčují tomu, že soud se s materiální stránkou trestného činu vypořádal správně.
Protože v přezkoumatelné části dovolání shledává státní zástupkyně toto dovolání zjevně neopodstatněným, navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky právě proti skutkovým zjištěním, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu, a to pokud jde o oba trestné činy, za které byl odsouzen. V případě naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn soudem a zpochybňuje rozsah dokazování i hodnocení provedených důkazů. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.
Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo pouze na výše uvedené námitky obviněného proti hodnocení důkazů a teprve v návaznosti na zpochybnění skutkových zjištění by se dovolávalo přehodnocení právní kvalifikace, muselo by být toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť by se jednalo o dovolání podané z jiných důvodů, než zákon připouští.
Za právně relevantní z hlediska použitého dovolacího důvodu lze označit pouze tu námitku obviněného, ve které tvrdí, že soud v rámci výroku o vině trestným činem výtržnictví nesprávně zhodnotil po právní stránce otázku míry nebezpečnosti činu pro společnost. V této části však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Aby totiž mohlo být jednání obviněného posouzeno pouze jako přestupek (jak se domnívá dovolatel), muselo by se dle skutkových zjištění soudu jednat o natolik bagatelní jednání, že by stupeň nebezpečnosti nedosahoval ani nejnižší úrovně společenské nebezpečnosti u běžně se vyskytujících trestných činu dané skutkové podstaty. V posuzovaném případě však skutková zjištění soudu jednoznačně vypovídají o tom, že stupeň společenské nebezpečnosti takto snížen není a materiální podmínka trestnosti činu tedy byla zcela jednoznačně naplněna.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. Š. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. srpna 2005
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h