ECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.962.2005.1
sp. zn. 3 Tdo 962/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2005 o dovolání podaném J. O., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 To 63/2005 ze dne 10. 3. 2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 8/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 17 T 8/2003 ze dne 30. 11. 2004 byl dovolatel uznán vinným dvojnásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu, dále trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu, dále dvojnásobným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., dále trojnásobným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., dále trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a konečně jednak návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a jednak návodem k trestnému činu porušování domovní svobody podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §238 odst. 1, 2 tr. zák. Příslušný skutkový děj je přitom podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen za použití §37a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen i trest zákazu pobytu v okrese T. na dobu čtyř let a rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Konečně v části podané obžaloby byl pro skutky přesně označené z obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn.
V předmětné věci podal J. O. (stejně jako další spoluobvinění) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 10 To 63/2005 ze dne 10. 3. 2005 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. O. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v jeho věci došlo v průběhu řízení i před odvolacím soudem k výraznému posunu v jeho prospěch, když na rozdíl od prvého odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně byl rozšířen počet skutků, pro které byl nakonec obžaloby zproštěn. V této souvislosti uvedl, že u některých skutků soudy hodnotily provedené důkazy současně v jeho prospěch i neprospěch a soudy tak dospěly při hodnocení totožného důkazu ke dvojímu závěru. Závěry soudů v tomto smyslu měly být shodné, kdy „rozsah skutků pro které byl zproštěn obžaloby měl být shodný s jeho doznáním“. Uvedené skutečnosti se také měly promítnout do uložení mírnějšího trestu. Proto navrhl, aby napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, stejně jako citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově dovolací soud zrušil a tomuto soudu také věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z odůvodnění podaného dovolání zjevně vyplývá, že dovolatel uplatnil námitky, které ve skutečnosti směřují proti hodnocení důkazů provedenému soudy obou stupňů. Je evidentní, že dovolatel opřel svou argumentaci uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen o skutkové námitky, jež směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká zjištění z nich vyvodily. Takové námitky však nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit, když současně v posuzované věci nelze dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry soudy z nich odvozenými. Případná námitka o nepřiměřenosti uloženého trestu rovněž nespadá pod zvolený dovolací důvod, neobstála by však ani v případě, že by dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože nešlo v dané věci o uložení druhu trestu, který je nepřípustný či k překročení příslušné trestní sazby stanovené trestním zákonem na trestný čin, jímž byl dovolatel uznán vinným. Proto také navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s tím, že bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu jednotlivých skutků, obsažených v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy (aniž by je konkretizoval) rozporně, když hodnocení totožného důkazu vedlo ke zprošťujícímu a zároveň odsuzujícímu výroku. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jednotlivými důkazy se zabývaly a pouze na jejich základě vynesly odsuzující rozhodnutí. Stejně tak vysvětlily, proč byl dovolatel pro část skutků kladených mu obžalobou za vinu obžaloby zproštěn. Dovolatelem namítané rozpory ve dvojím hodnocení provedeného dokazování tak nejsou na místě, což také jednoznačně plyne z odůvodnění citovaných rozhodnutí soudů obou stupňů, které v nich poukázaly na jednotlivé důkazy, na kterých založily vinu dovolatele u označených skutků, resp. vysvětlily skutečnosti, které je vedly ke zproštění viny v příslušné části obžaloby. K úvaze o uložení mírnějšího trestu lze pouze pro stručnost uvést, že uplatněný dovolací důvod se otázek druhu a výše uloženého trestu netýká, přičemž jako obiter dictum dovolací soud uvádí, že nelze ani v tomto směru pochybení v napadených rozhodnutích shledat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka