ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1001.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1001/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. R., za účasti 1) M. R., 2) R. N., 3) A. M., vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp.zn. D 555/2001, o dovolání A. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2002, č.j. 17 Co 258/2002-71, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 15.11.2001, č.j.
D 555/2001-45, určil obecnou cenu majetku, který měl J. R., zemřelý dne 4.7.1991 (dále též jen „zůstavitel“), v bezpodílovém spoluvlastnictví s pozůstalou manželkou M. R. částkou 32.216,- Kč a rozhodl, že „1/2 pozemku parc. č. 1168/7 zahrada v k.ú. a obci V. v ceně 16.108,- Kč“ patří do dědictví
po zůstaviteli a „1/2 pozemku parc. č. 1168/7 zahrada v k.ú. a obci V. v ceně 16.108,- Kč“ připadá pozůstalé manželce M. R.
K odvolání A. M. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27.6.2002, č.j. 17 Co 258/2002-71, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala A. M. dovolání,
ve kterém uvedla, že „dovolání podává včas před uplynutím tříleté lhůty k promlčení“
a že „celé dědictví bylo zmanipulováno“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.
a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“)
a zůstavitel J. R. zemřel dne 4.7.1991, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno
pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou tehdejšímu zástupci A. R. L. M., (tzv. obecný zmocněnec ve smyslu ustanovení §27 o.s.ř.) dne 30.7.2002 a že dovolání A. R., sepsané dne 22.2.2005, bylo dne 22.2.2005 podáno na poště (u držitele poštovní licence) k odeslání soudu prvního stupně a dne 24.2.2005 doručeno soudu prvního stupně. Ostatním účastníkům řízení o dědictví
po zůstaviteli M. R. a R. N. bylo usnesení odvolacího soudu doručeno ve dnech 30.7.2002 a 30.7.2002.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 30.7.2002. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 30.8.2002. Protože dovolání bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit soudu, až dne 22.2.2005, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání A. R. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2005
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu