ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1172.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1172/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně Mgr. M. V. proti žalovanému J. V., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C 98/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2004, č.j. 11 Co 677/2004-152, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 28. června 2004, č.j. 4 C 98/2003-128, uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně po 6.000,- Kč měsíčně s účinností od 17.12.2002 a na dlužném výživném uhradit žalobkyni 58.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. a II.). Rozhodl též o náhradě nákladů řízení včetně náhrady nákladů řízení placených státem (výrok III. a IV.).
Ve zbytku návrh žalobkyně zamítl (výrok V).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. října 2004, č.j. 11 Co 677/2004-152, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním, t.j. ve výroku pod II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za dobu od
17.12.2002 do 30.9.2004 částku 76.000,- Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 29. listopadu 2004, přičemž dovolatelce bylo doručeno 19. listopadu 2004.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. prosince 2004 dovolání, v němž především namítá, že odvolací soud nesprávně odečetl částku 26.000,- Kč z dlužné částky výživného, a na závěr navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. října 2004.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Dovolání žalobkyně není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je upravena v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. však dovolání podle již uvedeného předchozího odstavce není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Z uvedeného je zřejmé, že bylo-li v označené věci soudy obou stupňů rozhodováno o otázce výživného podle části třetí, hlavy třetí zákona o rodině, není
v této věci proti rozsudku odvolacího soudu s přihlédnutím ke zmíněnému ustanovení
§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání přípustné. Za tohoto stavu Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné (§243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta první ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu