ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1197.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1197/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. K., proti žalovaným 1) P. T., zastoupeným advokátem, a 2) A. G., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 90/2002, o dovolání prvního a druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2005, č.j. 1 Co 256/2004-122, takto:
I. Dovolání prvního a druhého žalovaného se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. ledna 2005, č.j. 1 Co 256/2004-122, výrokem II. změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2004, č.j.
34 C 90/2002-86, v zamítavém výroku ve věci samé co do částky 50.000,- Kč ve vztahu ke každému z žalovaných tak, že každý z nich je povinen zaplatit žalobci částku 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že se současně zamítá žaloba, aby každý z žalovaných zaplatil žalobci další částku 40.000,- Kč. Odvolací soud též rozhodl o zastavení řízení o odvolání prvního žalovaného a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 22. února 2005, přičemž prvnímu a druhému žalovanému byl doručen dne 15. února 2005.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali první žalovaný dne
12. dubna 2005 a druhý žalovaný dne 15. dubna 2005 včasná dovolání, a to oba
do výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a každému žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10.000,- Kč.
Oba žalovaní shodně navrhli, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo
v uvedené části zrušeno a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k uvedeným dovoláním nevyjádřil.
Dovolání žalovaných nejsou přípustná.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. vymezuje případy, kdy je dovolání přípustné proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. V ustanovení §237 odst. 2
písm. a) o.s.ř. je však současně stanoveno, že dovolání podle prvního odstavce tohoto ustanovení není přípustné mimo jiné tehdy, pokud dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém výroku nepřevyšujícím 20.000,- Kč.
V daném případě odvolací soud v rámci změny rozhodnutí soudu prvního stupně uložil každému žalovanému zaplatit žalobci částku 10.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích a žalovaní tento výrok napadli dovoláními. Protože však toto peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto odvolacím soudem, nedosahuje zmíněné zákonné výše, nelze dovolání žalovaných klasifikovat jako přípustná. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto tato dovolání jako nepřípustná odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu