ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1324.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1324/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Ing. K. Ř., zastoupeného advokátem, proti žalované ČKU, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 86/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8.února 2005, č.j. 1 Co 329/2004-100, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. února 2005, č.j. 1 Co 329/2004-100, změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2004, č.j. 34 C 86/2002-75, v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 20.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku. Současně rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 14. března 2005, přičemž téhož dne nabyl právní moci.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 12. května 2005 včasné dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Dovolací důvod uvádí odkazem
na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
K uvedenému dovolání se žalovaná nevyjádřila.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu mimo jiné tehdy, pokud jím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však není dovolání podle uvedeného ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plněním nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k (případnému) příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že jím takto byla v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 20.000,- Kč. Takto tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonem stanovenou hranici 20.000,- Kč. Proto i přesto, že napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, není proti němu z uvedeného důvodu dovolání přípustné.
Nejvyššímu soudu České republiky jako soudu dovolacímu (§10a o.s.ř.) proto nezbylo, než toto dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení
s §218 písm. c/ téhož zákona). Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu