ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1365.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1365/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po R. D., za účasti: 1) L. D., 2) B. D., 3) B. S., 4) L. K., vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. D 1010/2000, o dovolání Břetislava Drcmana proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2004, č.j. 18 Co 35/2004-56, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27.3.2002, č.j. D 1010/2000-38, Okresní soud v Kroměříži určil obecnou cenu majetku, který měl R. D., zemřelý dne 24.7.2000 (dále též jen „zůstavitel“), ve společném jmění s pozůstalou manželkou a rozhodl, co z tohoto majetku náleží pozůstalé manželce a co patří do dědictví po zůstaviteli (výrok I.); určil obecnou cenu majetku zůstavitele, výši jeho dluhů a čistou hodnotu dědictví
po zůstaviteli (výrok II.); potvrdil dědicům nabytí dědictví podle jejich dědických podílů (výrok III.); rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů soudního komisaře (výrok IV.); rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení (výrok V.).
K odvolání B. D. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.3.2004, č.j. 18 Co 35/2004-56, usnesení soudu prvního stupně „v napadených výrocích II., III., IV. a ve výroku V.“ potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal B. D. dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel R. D. zemřel dne 24.7.2000, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty
k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval
v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno do vlastních rukou L. D., B. D. a B. S. dne 29.7.2004 a L. K. uložením u pošty dne 9.8.2004 a že dovolání B. D. sepsané, resp. datované dne 21.10.2004 bylo doručeno soudu prvního stupně dne 22.10.2004.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 9.8.2004. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 9.9.2004. Protože dovolání bylo sepsáno, resp. datováno až dne 21.10.2004 a bylo doručeno soudu prvního stupně dne 22.10.2004, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání B. D. podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a
§218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2005
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu