ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1435.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1435/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Č. T., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Č. t. ú., o zrušení cenového rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 122/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2004, č. j. 15 Co 74/2004-51, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2004, č. j. 15 Co 74/2004-51, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. prosince 2003, č. j.
21 C 122/2003-41, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18.12.2003, č.j. 21 C 122/2003-41, Obvodní soud pro Prahu 3 zastavil řízení „o zrušení cenového rozhodnutí č. 08/PROP/2002 vydaného Č. t. ú. dne 27.10.2002 pod č.j. 22118/2002-611“; zastavil řízení
„o odkladu vykonatelnosti cenového rozhodnutí č. 08/PROP/2002 vydaného Č. t. ú. dne 27.10.2002 pod č.j. 22118/2002-611, až do konečného rozhodnutí ve věci“; rozhodl o vrácení soudního poplatku 2.500,- Kč žalobci a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „napadené cenové rozhodnutí není individuálním správním aktem vydaným ve správním řízení“; že předmětné „rozhodnutí“ vydal žalovaný „na základě normotvorné pravomoci v oblasti cen za propojení“; že „obecný soud nemůže rušit obecně závazné normy
a nemůže tak činit ani správní soud“ a proto řízení „dle §104 odst. 1 o.s.ř.“ zastavil s tím, že „v daném případě nebylo možné rozhodnout o postoupení věci příslušnému orgánu, neboť takový orgán v podstatě neexistuje“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.3.2004, č. j.
15 Co 74/2004-51, usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel
ze stejných závěrů jako soud prvního stupně
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu, že „předmětné cenové rozhodnutí č. 08/PROP/2002 je závazným předpisem“; že řízení před odvolacím soudem „bylo stiženo vadou“, když se odvolací soud „nezabýval návrhem … na pořízení znaleckého posudku k prokázání skutkového stavu“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání
(§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozhodnutí č. 08/PROP/2002, vydané Č. t. ú. dne 27.10.2002 pod č.j. 22118/2002-611, je cenové rozhodnutí o ceně za propojení vydané ve smyslu ustanovení §78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Usnesením ze dne 9.7.2004, č.j. Konf 92/2003-18, Zvláštní senát
pro rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. zákon č. 131/1992 Sb.) rozhodl, že cenové rozhodnutí Č. t. ú. o ceně za propojení, vydané podle §78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, je veřejnoprávní regulací v oblasti cen. Byla-li proti takovému rozhodnutí podána u soudu žaloba, náleží o ní rozhodnout soudu ve správním soudnictví (usnesení bylo uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 336, ročník 2004).
Podle ustanovení §103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
Podle ustanovení §104b odst. 1 o.s.ř., náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.
Z výše uvedeného vyplývá, že v posuzovaném případě měl soud prvního stupně postupovat nikoli ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř., jak nesprávně učinil, ale
ve smyslu ustanovení §104b odst. 1 o.s.ř. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, proto není správné. Nejvyšší soud je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že důvod,
pro který bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu
i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu