ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1475.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1475/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilého R. J., zastoupeného opatrovníkem M. města Ú. n. L., syna A. K., a J. J., o návrzích matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého a na zákaz styku otce s nezletilým a o návrhu otce na změnu výchovy a výživy nezletilého, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 P 151/2000, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2005, č. j. 11 Co 136/2005 - 125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 12. 2004, č. j. 20 P 151/2000 - 95, zamítl návrh matky „na změnu příjmení nezletilého“ a na zákaz styku otce s nezletilým, dále zamítl návrh otce na změnu výchovy a výživy nezletilého a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č. j. 11 Co 136/2005 - 125, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byl zamítnut návrh matky „na změnu příjmení nezletilého“, potvrdil v tom znění, že návrh matky na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého R. J. na příjmení K. se zamítá, jinak jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala matka dovolání, v němž vyjádřila nesouhlas s rozsudky soudů obou stupňů, neboť má za to, že náležitě nezjišťovaly důvody pro změnu příjmení nezletilého.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti takovému výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatelka sice v projednávané věci není zastoupena advokátem (ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání), avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.) pro nesplnění podmínky uvedené v ust. §241 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci matka nezletilého dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut její návrh na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého R. J. na příjmení K.
Přípustnost dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu podle ust. §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že matka dovoláním napadá výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti takovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2005
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu