ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1589.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1589/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. B., za účasti: 1) A. M., 2) Z. V., 3) R. M., 4) V. J., 5) P. M., 6) H. M., 7) H. C., 8) Z. M., 9) D. Č., zastoupené advokátem, 10) R. Č., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 29 D 1734/98, o dovolání D. Č. a R. Č. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. května 2004, č.j. 11 Co 342/2004-115, takto:
Dovolání D. Č. a R. Č. se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16.2.2004, č.j. 29 D 1734/98-106, Okresní soud Plzeň-město odmítl odvolání proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9.7.2003, č.j. 29 D 1734/98-72, kterým bylo D. Č. a R. Č. uloženo dle §175k odst. 2 o.s.ř. podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu proti dědicům ze zákona na určení, že jsou dědici po zůstaviteli; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že odvolání bylo podané opožděně.
K odvolání D. Č. a R. Č. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.5.2004, č.j. 11 Co 342/2004-115, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali D. Č. a R. Č. dovolání. Namítají, že odvolání proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9.7.2003, č.j. 29 D 1734/98-72, bylo podáno včas poté, co bylo předmětné usnesení účastníkům doručeno, byť pochybením soudu, podruhé. Navrhli, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z. V., H. C. a A. M. ve vyjádření k dovolání uvedli, že se „ztotožňují“ s rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že odvolání bylo podáno po lhůtě.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel J. B., zemřel dne 4.5.1997, tedy před 31.12.2000, mělo by být dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednáno a rozhodnuto (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. Vzhledem k tomu, že však soud prvního stupně i soud odvolací při vydání shora uvedených rozhodnutí postupovaly nesprávně podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, musel také dovolací soud dovolání v dané věci projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu v uvedeném znění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003, sp.zn. 21 Cdo 547/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 156, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a
v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo
v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně
o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě D. Č. a R. Č. dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a
§238a o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech,
v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh
na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §241b odst. 1 a §208 odst. 1 o.s.ř. dovolání pro opožděnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky, ročník 2003, sešit č. 5, pod pořadovým číslem 41, a v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, sešit č. 1, pod pořadovým č. 8).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání D. Č. a R. Č. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaného podle ustanovení
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu