ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1734.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1734/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně A. V., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. P. K. a 2) V. K., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 11 C 13/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 29. března 2004, č.j. 10 Co 114/2004-149, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí n. Labem rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. listopadu 2003, č.j. 11 C 13/2001-134, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí nemovitostí ve výroku označených a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení,
a vyslovil, že žalovaným se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry
o tom, že žalovaní jako vydražitelé se stali vlastníky označených nemovitostí, jejichž předchozími vlastníky byli na základě platné kupní smlouvy uzavřené s žalobkyní A. a P. B.; shledal, že nebyla prokázána existence žádného s žalobkyní namítaných důvodů – simulace právního úkonu, rozpor s dobrými mravy a uvedení v omyl kupujícími – pro něž by tato kupní smlouva byla neplatná, popř. relativně neplatná.
Žalobkyně v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., namítá, že z důkazů provedených soudem prvního stupně, především výpovědi svědkyně A. B., vyplývá, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní
a A. a P. B. je neplatná a opačné právní posouzení soudů obou stupňů proto neobstojí. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení -
a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobkyně (dále též dovolatelka) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu
ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, když sice předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, avšak soud prvního stupně v posléze zrušeném rozsudku rozhodl shodně, když žalobu zamítl; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla
pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil
s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno m.j.
na skutkovém závěru, že mezi žalobkyní a A. a P. B. došlo k uzavření kupní smlouvy o koupi označených nemovitostí do jejich vlastnictví a že nebylo prokázáno, že by šlo o neplatný právní úkon. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudem.
Ve skutečnosti tedy dovolatelka napadá rozsudek dvolacího soudu v otázce skutkových
zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem
na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo
a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu