ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1871.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 1871/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po K. D., za účasti: 1) E. D., 2) K. D., 3) P. J., 4) E. D., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. D 232/2000, o dovolání E. D. a E. D., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2002, č.j. 5 Co 2876/2002-88, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10.2.2000, č.j. D 232/2000-2, Okresní soud v Českých Budějovicích zahájil řízení o dědictví po K. D., zemřelém 29.1.2000 (dále též jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení §38 odst. 1 o.s.ř. notáře Mgr. S. H.
Usnesením ze dne 26.3.2001, č.j. D 232/2000-30, Okresní soud v Českých Budějovicích určil obecnou cenu majetku, který měl zůstavitel s manželkou
ve společném jmění částkou 83,07 Kč a rozhodl o vypořádání tohoto majetku (výrok I.); určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 49.501,50 Kč, výši dluhů částkou 1.452,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 48.049,50 Kč (výrok II.); potvrdil nabytí dědictví manželce zůstavitele E. D., dceři zůstavitele E. D., K. D. a P. J. podle podílů v usnesení blíže specifikovaných (výrok II.); určil odměnu a náhradu hotových výdajů notáře Mgr. S. H. (výrok III.) a uložil manželce zůstavitele E. D., dceři zůstavitele E. D., K. D. a P. J. odměnu a hotové výdaje notáři Mgr. S. H. „uhradit“ (výrok IV.).
K odvolání E. D., Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24.5.2002, č.j. D 232/2000-72, usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.3.2001, č.j. D 232/2000-30, „ve výroku
o potvrzení nabytí dědictví dle §175q odst. 1 písm. d) o.s.ř. a ve výroku III. o určení odměny notáři a ve výroku IV. o uložení dědicům uhradit notáři odměnu“ zrušil a rozhodl, že „v ostatních výrocích zůstává“ usnesení „nedotčeno“.
Okresní soud v Českých Budějovicích poté usnesením ze dne 5.9.2002, č.j.
D 232/2000-75, potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů tak, že manželka zůstavitele E. D. nabývá ¼ pohledávky za sebou samou z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 0,30 Kč; P. J. nabývá ¼ pohledávky za manželkou zůstavitele E. D. z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč, 12489/100000 členského podílu k družstevnímu bytu ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 2.281,60 Kč, 12489/100000 jiné majetkové účasti ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 3.895,70 Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 181,50 Kč; K. D. nabývá ¼ pohledávky za manželkou zůstavitele E. D. z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč, 12489/100000 členského podílu k družstevnímu bytu ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 2.281,60 Kč, 12489/100000 jiné majetkové účasti ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 3.895,70 Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 181,50 Kč a dcera zůstavitele E. D. nabývá ¼ pohledávky za manželkou zůstavitele E. D. z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč, 75022/100000 členského podílu k družstevnímu bytu ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 13.704,80 Kč, 75022/100000 jiné majetkové účasti ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30
ve výši 23.400,60 Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 1.088,70 Kč (výrok I.); rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře Mgr. S. H. (výrok II.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání E. D., Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13.12.2002, č.j. 5 Co 2876/2002-88, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že dědicům potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů tak, že manželka zůstavitele E. D. nabývá ¼ pohledávky za sebou samou z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 0,30 Kč; P. J. nabývá ¼ pohledávky
za manželkou zůstavitele E. D. z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč, 1/8 členského podílu k družstevnímu bytu ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 2.283,50 Kč a 1/8 jiné majetkové účasti ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30
ve výši 3.899,- Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 181,70 Kč; K. D. nabývá ¼ pohledávky za manželkou zůstavitele E. D. z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč, 1/8 členského podílu k družstevnímu bytu ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 2.283,50 Kč, 1/8 jiné majetkové účasti ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 3.899,- Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 181,70 Kč a dcera zůstavitele E. D. nabývá ¼ pohledávky
za manželkou zůstavitele E. D. z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 10,40 Kč, 6/8 členského podílu k družstevnímu bytu ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30 ve výši 13.701,- Kč a 6/8 jiné majetkové účasti ve Stavebním bytovém družstvu Č., K. 30
ve výši 23.394,- Kč s povinností odpovídat za náklady pohřbu ve výši 1.088,40 Kč (výrok I.); rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře Mgr. S. H. (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Vycházel ze závěru, že „okresní soud rozhodoval
za situace, kdy šlo pouze o posouzení otázky právní, pokud se týká způsobu vypořádání majetku, který zůstavitel ke dni úmrtí vlastnil a ohledně něhož bylo částečně rozhodnuto i závětí“; že „okresní soud provedl vypořádání ve vztahu ke zletilým potomkům takovým způsobem, jako by závěť pokrývala veškerý majetek … v posuzované věci tomu tak však není … odvolací soud proto vycházel z toho, že se samostatně musí vypořádat ten majetek, který závětí pokryt není (pohledávka zůstavitele proti pozůstalé manželce na úplné vypořádání SJM) a majetek pokrytý závětí (práva a povinnosti spojená s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu v Č., K. 20)“; že „okresní soud správně vypořádal majetek, který nebyl pokryt závětí zůstavitele … v takovém případě dědí zákonní dědici rovným dílem, každý jednou čtvrtinou“; že „pokud existovala pohledávka zůstavitele proti pozůstalé manželce na vypořádání SJM v celkové výši 41,50 Kč, pak bylo správně rozhodnuto, že každý ze zákonných dědiců nabývá tuto pohledávku až do výše 10,40 Kč (po zaokrouhlení na celé desetihaléře)“; že „ohledně dalšího majetku, tj. hodnoty práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu pořídil zůstavitel závěť, je proto nutno provést u tohoto majetku vypořádání podle závěti, ovšem při respektování zákonných ustanovení, které se týkají neopomenutelných dědiců … jako dědici ze zákona by i v tomto případě (pokud by neexistovala závěť) přicházeli v úvahu manželka E. D., zletilé děti P. J. a a K. D. a nezletilá E. D. … pokud ohledně tohoto majetku pořídil zůstavitel závěť, pak podíl manželky, která není neopominutelnou dědičkou a platnost závěti ani žádným způsobem nezpochybnila, náleží nezletilé závětní dědičce, zletilým potomkům se pak musí dostat každému z nich jedna polovina jejich zákonného dědického podílu … protože každému z nich by zákonný podíl příslušel ve výši jedné čtvrtiny, činí jejich podíl z tohoto majetku jednu osminu“; že „v posuzované věci nejde o přechod nebo převod nájmu družstevního bytu, ale v řízení o dědictví se řeší pouze otázka, týkající se práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu … jde
o majetkovou hodnotu, která je vyčíslitelná v penězích a která zde existovala v době úmrtí zůstavitele a v rámci dědictví o ní má být rozhodnuto“; že „rozhodnutím soudu v řízení o dědictví … nedochází k rozhodování o vzniku nájmu bytu ani o tom, kdo z dědiců se stává členem bytového družstva“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly manželka zůstavitele E. D. a dcera zůstavitele E. D., dovolání. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; že „vypořádací podíl a zůstatková hodnota členského podílu jsou zcela rozdílné kategorie, které vyjádřené v penězích se od sebe mohou podstatně lišit“; že „pokud soudy obou stupňů jako předmět dědického řízení stanovily hodnotu členského podílu k družstevnímu bytu a hodnotu jiné majetkové účasti v družstvu, opominuly rozhodnout o členských právech a povinnostech zůstavitele k družstevnímu bytu u Stavebního bytového družstva Č., K. 30“; že „vzhledem k ust. §700 odst. 3 obč. zák. a §707 odst. 2 obč. zák. by měl být jeden dědic, kterému by připadl členský podíl“; že „soud nemůže rozdělit do podílového spoluvlastnictví členský podíl k družstevnímu bytu, který pojmově i obsahově existuje jen jako celek“. Navrhují, aby Nejvyšší soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel K. D., zemřel dne 29.1.2000, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde
o usnesení, proti kterému je podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání
(§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
V posuzované věci bylo zjištěno, že dědici po K. D., zemřelém 29.1.2000, jsou ze zákona jeho manželka E. D., a děti E. D., K. D. a P. J.; podle závěti ze dne 14.8.1986, kterou bylo pořízeno pouze
o „čl. podílu SBD Č. na družstevní byt v ul. B. 13 v Č.“, pak dcera E. D.
Podle ustanovení §175l odst. 1 věty první o.s.ř., měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obecné ceně tohoto majetku
v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co
z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi.
Podle ustanovení §175m věty první o.s.ř. soud zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede soupis aktiv a pasív.
Podle ustanovení §175o odst. 1 o.s.ř. na podkladě zjištění podle §175m určí soud obecnou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele.
Podle ustanovení §175q odst. 1 o.s.ř. soud v usnesení o dědictví a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo b) potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nebo c) schválí dohodu o vypořádání dědictví nebo dohodu o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů, nebo d) potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě.
Podle ustanovení §175q odst. 2 o.s.ř. součástí usnesení podle odstavce 1 může být i usnesení podle §175l a 175o o.s.ř..
Neuzavřou-li dědici dohodu o vypořádání dědictví, zákon nepřipouští, aby vypořádání dědictví provedl soud autoritativním rozhodnutím (srov. §483 a 484 obč. zák.). V usnesení o dědictví soud v tomto případě potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů tak, jak vyplývají z dědění ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto způsobů (§175q odst. 1 písm. d/ o.s.ř.).
V posuzovaném případě je předmětem dovolacího přezkumu pouze usnesení vydané ve smyslu ustanovení §175q odst. 1 písm d) o.s.ř., protože mezi dědici zůstavitele nedošlo k dohodě o vypořádání dědictví a usnesení podle ustanovení §175l a 175o o.s.ř. byla – jak výše uvedeno – ve věci vydána již dříve.
Podle ustanovení §706 odst. 2 obč. zák., jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.
Podle ustanovení §700 odst. 3 obč. zák. u družstevního bytu může společný nájem vzniknout jen mezi manžely.
Byl-li zůstavitel členem bytového nebo jiného družstva, nepatří do aktiv dědictví zůstavitelovo členství v tomto družstvu. Smrtí totiž členství fyzické osoby v družstvu zaniká, předmětem dědění jsou zůstavitelova členská práva a povinnosti a dědic členských práv a povinností se stane členem družstva, jen jestliže požádá (poté, co mu bylo dědictví potvrzeno nebo co byla schválena dohoda o vypořádání dědictví) družstvo o členství a představenstvo družstva jeho členství nesmí podle zákona nebo podle stanov odmítnout nebo je (v ostatních případech) neodmítne (srov. §232 odst. 1 obch. zák.). Do aktiv dědictví patří členská práva a povinnosti zůstavitele v družstvu; ustanovení §706 odst. 2 obč. zák. pro jejich označení užívá pojem „členský podíl“ (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.11.2002, sp.zn. 31 Cdo 2428/2000).
Nedojde-li v řízení o dědictví k dohodě dědiců podle ustanovení §482 obč. zák., potvrdí soud nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno (§483 obč. zák.), i ohledně členského podílu v bytovém družstvu podle dědických podílů (§484, věta první, obč. zák. a §175q odst. 1 o.s.ř.). Na dědice však v takovém případě nemůže přejít společné členství v bytovém družstvu a společný nájem družstevního bytu, protože tomu brání kogentní ustanovení §700 odst. 3 obč. zák. a §706 i §707 obč. zák. (nejde-li o dědice, kteří jsou manželé). Nedohodnou-li se následně o tom, kdo z nich získá členský podíl v bytovém družstvu a kdo se stane nájemcem družstevního bytu
(§706 odst. 2 obč. zák.), lze se žalobou domáhat, aby o tomto sporu mezi nimi rozhodl soud. Při rozhodování o takovém návrhu na zahájení řízení soud vychází zejména
z ustanovení §3, §80, §152, §153 a §157 o.s.ř. a z ustanovení §3 odst. 1, §139 (analogicky), §142 (analogicky), §489, §511 (analogicky), §512 (analogicky), §700 odst. 3, §702 odst. 1 (analogicky), §706 odst. 2, §707 a §853 obč. zák. (srov. závěry formulované Nejvyšším soudem ČR ve stanovisku ze dne 23.3.1995, sp.zn. Cpjn 37/95, publikovaném pod číslem 31 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1995, a v rozsudku ze dne 30.11.1999, sp.zn. 20 Cdo 411/1999, publikované pod číslem 71 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001).
Ustanovení §700 odst. 3 obč. zák. a §706 i §707 obč. zák. – jak výše uvedeno - sice brání tomu, aby na více dědiců zůstavitelova členského podílu v bytovém družstvu (nejde-li o dědice, kteří jsou manželé) přešlo členství v bytovém družstvu a společný nájem družstevního bytu, nebrání však tomu, aby zůstavitel ustanovil dědici svého členského podílu v bytovém družstvu více osob. Je nepodstatné, zda větší počet osob je povolán k dědění členského podílu v bytovém družstvu zákonem či závětí; výše popsané závěry, jak má soud za daných okolností při projednání dědictví postupovat, se uplatní v případě obou dědických titulů stejně.
Konečně i v případě, že by dědici v řízení o dědictví uzavřeli dohodu
o vypořádání dědictví (§482 odst. 1 obč. zák.), podle níž by členský podíl v bytovém družstvu nabývalo více osob, nebyl by důvod, aby soud jen z tohoto důvodu dohodu
pro rozpor se zákonem neschválil (§482 odst. 2 obč. zák.). Schválení takové dohody by pouze založilo stejnou situaci, jaká by nastala v případě neuzavření dědické dohody, tj. potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů (§483, §484 věta první obč. zák.), tedy situaci jejíž řešení je shora popsáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2004, sp.zn. 30 Cdo 1847/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, ročník 2005).
Z výše uvedeného vyplývá, že námitky dovolatelek, tj. především že „pokud soudy obou stupňů jako předmět dědického řízení stanovily hodnotu členského podílu k družstevnímu bytu a hodnotu jiné majetkové účasti v družstvu, opominuly rozhodnout o členských právech a povinnostech zůstavitele k družstevnímu bytu u Stavebního bytového družstva Č., K. 30“; že „vzhledem k ust. §700 odst. 3 obč. zák. a §707 odst. 2 obč. zák. by měl být jeden dědic, kterému by připadl členský podíl“; že „soud nemůže rozdělit do podílového spoluvlastnictví členský podíl k družstevnímu bytu, který pojmově i obsahově existuje jen jako celek“, nejsou opodstatněné. Navíc je na místě zopakovat již výše uvedenou okolnost, že nyní přezkoumávané rozhodnutí je usnesením o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů, vydané ve smyslu ustanovení §175q odst. 1 písm. d) o.s.ř., které se správně opírá o již pravomocné usnesení o obecné ceně majetku zůstavitele, výši zůstavitelových dluhů a čisté hodnotě dědictví, jímž byla stanovena též obecná cena předmětného členského podílu v bytovém družstvu (§175o o.s.ř.).
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a protože nebylo zjištěno, ani tvrzeno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání E. D. a E. D., podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2005
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu