ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1911.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 1911/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po R. H., zemřelé dne 15. prosince 1978, za účasti: 1) Z. H., zastoupeného advokátem, 2) V. H., zastoupené advokátem, 3) Z. J., zastoupené advokátem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. D 496/97, o dovolání V. H. a Z. J. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2005, č j. 21 Co 50/2005-278, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 29.12.2004, č.j. D 496/97-262, rozhodl, že „zůstavitelčin dodatečně najevo vyšlý majetek, to je celý pozemek v původním celku, evidovaný v katastru nemovitostí ve zjednodušené evidenci, původem z bývalého pozemkového katastru, číslo parcelní 603/2, pozemek zapsaný
u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště P., v katastru nemovitostí pro obec P., katastrální území K., na listu vlastnictví číslo 91, a celý pozemek v půdním celku, evidovaný v katastru nemovitostí ve zjednodušené evidenci, původem z bývalého pozemkového katastru, číslo parcelní 361, pozemek zapsaný u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště p., v katastru nemovitostí pro obec K., katastrální území V., na listu vlastnictví číslo 422, nabývají do vlastnictví pozůstalý syn Z. H. … podílovými třemi osminami a pozůstalá dcera M. P., která zemřela dne 1.6.1997, podílovými třemi osminami“; současně rozhodl
o náhradě nákladů řízení „státu“. Při posouzení účastenství v řízení vycházel ze závěru, že právními nástupci zemřelé dědičky M. P. jsou V. H. a Z. J.
Usnesením ze dne 29.12.2004, č.j. D 496/97-265, Okresní soud v Příbrami rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů soudní komisařky JUDr. M. R., notářky v P.
K odvolání V. H. a Z. J. Krajský soud
v Praze usnesením ze dne 28.2.2005, č j. 21 Co 50/2005-278, obě shora uvedená usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly V. H. a Z. J. dovolání. Navrhly, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení odvolacího soudu, i tímto usnesením potvrzená usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení
o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka R. H., zemřela dne 15. prosince 1978, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě,
o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků,
o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,
o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,
o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a
v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě V. H. a Z. J. dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu V. H. a Z. J.
v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a V. H. a Z. J. návrh
na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinily.
Protože dovolatelky netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání V. H. a Z. J. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu