ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2012.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2012/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce JUDr. V. B., zastoupeného advokátkou, proti žalované MUDr. J. C., zastoupené advokátem, o určení neúčinnosti dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 112 C 289/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. ledna 2004, č.j. 11 Co 460/2003-135, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. ledna 2004, č.j. 11 Co 460/2003-135, k odvolání žalované potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. února 2003, č.j. 112 C 289/99-92, jímž bylo určeno, že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, uzavřená mezi žalovanou a Ing. P. C., dne 4.7.1997, na základě které se žalovaná stala výlučným vlastníkem ve výroku označených nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. pro obec H. a katastrální území B., na listu vlastnictví č. 2459, je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.). Ve výroku o náhradě nákladů řízení k odvolání žalobce krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované zaplatit náklady řízení ve výši 6.375,- Kč zástupkyni žalobce (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 6.425,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Z odůvodnění potvrzujícího výroku vyplývá, že odvolací soud vycházel ze stejných skutkových
a právních závěrů, jako soud prvního stupně o tom, že byly podle ustanovení §42a obč. zák. splněny zákonné předpoklady pro určení, že předmětná dohoda je vůči žalobci právně neúčinná.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost zjevně dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uvádí, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který spatřuje zejména v tom, že obecné soudy se v souvislosti s odporovatelností dle ustanovení §42a obč. zák. zabývají zásadně pouze její subjektivní stránkou. Stejně tomu bylo i v předmětném řízení, kdy se soudy obou stupňů objektivní stránkou odporovatelnosti vůbec nezabývaly. Žalovaná namítá, že žalobcem nebylo v řízení ani tvrzeno ani prokazováno, že „dohoda o vypořádání BSM ze dne 4.7.1997 uzavřená mezi žalovanou a Ing. P. C., byla objektivně způsobilá zkrátit práva věřitele; ke zkrácení uspokojení věřitele by došlo v tom případě, kdyby suma majetku připadající do výlučného vlastnictví jednoho z manželů na základě uvedené dohody o vypořádání BSM byla v hrubém nepoměru k sumě majetku, jež
na základě zmíněné dohody připadne do vlastnictví druhému z manželů; z posouzení předmětné dohody je nutno jednoznačně vyvodit, že z celkového objemu majetku, který byl v té době předmětem BSM, se do výlučného vlastnictví Ing. C., jako dlužníka … dostala nadpoloviční většina celkového objemu majetku tvořícího BSM ... tedy nedošlo ke krácení uspokojení věřitele.“ Skutečnost, že se soudy obou stupňů v předcházejících řízeních uvedenou objektivní stránkou odporovatelnosti nezabývaly, je důvodem věcné nesprávnosti jejich rozhodnutí a v důsledku toho „je řízení postiženo vadou“. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky krajského a okresního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů i jejich právním posouzením a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení .
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil
se všemi důvody uvedenými v rozsudku soudu prvního stupně, shoduje s ustálenou judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů), přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit. Z obsahu samotného dovolání
(z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že žalovaná nenapadá rozhodnutí odvolacího soudu ani z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§41a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], ani z důvodu vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§41a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], ale podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalované pro posouzení věci významné. Žalovaná tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované není přípustné, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno)
po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou
se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky [srov. její ustanovení §8 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1] vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 1.125,- Kč
a paušální částka náhrad ve výši 75,- Kč [srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.]. Celkovou částku 1.200,- Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu