ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2179.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2179/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o nezletilého D. P., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem v T., syna matky K. S., zastoupené advokátkou, a otce J. P., zastoupeného advokátem, o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému a o úpravu styku nezletilého s otcem a o úpravu styku nezletilého s prarodiči J. P. a L. P., obou zastoupených advokátem, vedené u Okresního soudu v Třebíči, pod sp. zn. P 183/95, o dovolání otce nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2004, č.j. 20 Co 474/2003-378, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2004, č.j. 20 Co 474/2003-378, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v rámci řízení o odvolání obou rodičů proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. března 2003, č.j. P 183/95-358, svým usnesením ze dne 3. února 2004, č.j. 20 Co 474/2003-378, uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Důvodem byla skutečnost, že právní zástupce matky předložil při jednání odvolacího soudu potvrzení
o naturalizaci nezletilého D. vystavené Spolkovou republikou Německo, jak
pro nezletilého, tak i pro jeho matku. Podle odvolacího soudu současně Městský úřad
v T. sdělil, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že nezletilý již není občanem České republiky, nemá dvojí občanství a české občanství pozbyl v důsledku získání občanství SRN. Soud poukázal na ustanovení §24 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním (zákon č. 97/1963 Sb. ve znění změn a doplňků)
a na ustanovení §39 odst. 1 téhož zákona. S odkazem na to, že nezletilý D. pozbyl české státní občanství, s přihlédnutím k ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. soud uzavřel, že
z tohoto důvodu je zde nedostatek podmínky řízení, který není možno odstranit, neboť není dána ani pravomoc, ani příslušnost soudu. Nezletilý pozbyl české státní občanství.
Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 9. března 2004, přičemž zástupci otce bylo doručeno dne 8. března 2004.
Proti uvedenému usnesení podal otec dne 21. dubna 2004 včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Jako dovolací důvod uvádí odkaz na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., když podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel připomíná, že nikdy nedal souhlas k pozbytí státního občanství nezletilým podle zákona č. 40/1993 Sb. Nezletilý je tak i nadále občanem České republiky, protože nebyly naplněny předpoklady zmíněného zákona (pro to, aby nezletilý mohl pozbýt tohoto občanství).
Dovolatel proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ostatní účastníci nevyjádřili.
Dovolací soud uvážil, že dovolání otce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými
i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání vychází
z dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. a jeho přípustnost je založena ustanovením §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením
§242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není možno za daného stavu řízení z hlediska výtek obsažených
v dovolání považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, základem úvah odvolacího soudu byl závěr, že nezletilý D. pozbyl občanství České republiky. Nelze však mít zato, že jde o nezvratnou skutečnost.
Podle ustanovení §13 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, lze toto státní občanství pozbýt buď prohlášením nebo nabytím cizího státního občanství na základě výslovného projevu vůle.
V případě pozbytí státního občanství prohlášením ustanovení §16 citovaného zákona umožňuje za stanovených podmínek zahrnout do prohlášení o tom i nezletilé dítě, které je občanem České republiky (odstavec třetí cit. ustanovení). Čtvrtý odstavec zmíněného ustanovení počítá i s možností, že takovou žádost podá byť jen jeden
z rodičů - ten však obecně musí mít se změnou státního občanství dítěte souhlas druhého rodiče. Podle pátého odstavce tohoto ustanovení vydá zastupitelský úřad České republiky fyzické osobě doklad o pozbytí státního občanství České republiky.
V §17 cit. zákona se pak předpokládá pozbytí státního občanství České republiky na základě výslovného projevu vůle občana České republiky, na jehož základě dobrovolně nabude cizí státní občanství.
Ač odvolací soud zákon č. 40/1993 Sb. zmínil, z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak zmíněná ustanovení aplikoval a z jakého důvodu tak dospěl k závěru, že nezletilý D. pozbyl státního občanství České republiky. V zásadě se tak spokojil
s tvrzením matky nezletilého a se zprávou Městského úřadu v T. ze dne 26. ledna 2004, kde se však pouze uvádí, že právní zástupkyně matky je při jednání připravena dokázat, že nezletilý pozbyl státní občanství České republiky a nemá dvojí občanství, což však při odvolacím jednání zcela zřetelně realizováno nebylo. Především nebyl předložen případný doklad zastupitelského úřadu České republiky o pozbytí státního občanství České republiky nezletilým ve smyslu ustanovení §16 odst. 5 cit.zákona (když jinak pozbytí státního občanství ČR v důsledku nabytí cizího státního občanství na základě výslovného projevu vůle ve smyslu §17 cit zákona u nezletilého nepřicházelo v úvahu).
Je proto zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí ve věci samé Krajského soudu v Brně nelze z uvedených důvodů pokládat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc tomuto soudu
k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu