ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2200.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2200/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatelky H. K., zastoupené advokátkou, o návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům P. K., zastoupeného opatrovnictví H. K., sociální pracovnicí Městské části P., dále zastoupeného advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 5 Nc 1145/2002, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2004, č.j. 53 Co 64/2004-149, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatelky a P. K. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. července 2003, č.j. 5 Nc 1145/2002-114, jímž byl zamítnut návrh navrhovatelky na zbavení způsobilosti k právním úkonům P. K. a rozhodnuto o nákladech řízení a znalečném způsobem ve výroku blíže uvedeným, a ve výroku o náhradě nákladů státu jej změnil tak, že Česká republice nepřiznal náhradu nákladů řízení; rozhodl současně, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel
ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, čerpaných zejména ze znaleckého posudku MUDr. L. P., jakož i dalších v řízení provedených důkazů, včetně důkazů listinných. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínky ke zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného P. K. nejsou dány.
Navrhovatelka (dále dovolatelka) v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vytýká odvolacímu soudu, že převzal právní závěry znalce, aniž se zabýval příčinami jednání P. K., přičemž závěry znalce byly učiněny po zběžné návštěvě jmenovaného u znalce, bez znalosti zdravotnické dokumentace, jež byla znalci předložena až při jednání soudu, kdy již byl posudek znalce vyhotoven. Namítá, že jí nezbývá, než se cestou dovolání pokusit o ochranu rodiny a společného majetku. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas (§240 odst. 1 o.s.ř.) oprávněnou osobou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem
(§241 o.s.ř.) a po přezkoumání věci bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němu není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v §237 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Dovolatelka dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla
pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci se však o takový případ nejedná. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání totiž vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudy.
Ve skutečnosti tedy dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění a nikoli pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového stavu zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srv. §241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z vyložených důvodů nelze proto rozhodnutí odvolacího soudu považovat
za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a nelze tak dovodit ani přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a Nejvyšší soud ČR je tedy podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a P. K. v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §243c odst. 1 o.s.ř.).
V Brně 26.ledna.2005
JUDr. Karel Podolka, v.r.
předseda senátu