ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2270.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 2270/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilého J. Š., nar. 23. 10. 1990, a nezletilého M. Š., nar. 12. 11. 1994, obou zastoupených opatrovníkem Městským úřadem v H. B., dětí matky M. K., zastoupené advokátem, a otce J. Š., o stanovení výživného, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 7/2004, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2004, č. j. 17 Co 168/2004 - 31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením ze dne 20. 1. 2004, č. j. 0 Nc 7/2004 - 4, ustanovil podle §37 odst. 2 zákona o rodině Městský úřad v H. B. opatrovníkem nezl. J. a M. Š. v řízení o stanovení výživného.
K odvolání matky Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 9. 2004, č. j. 17 Co 168/2004 - 31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení podala matka nezl. dětí dovolání, v němž projevila nesouhlas s rozhodnutími soudů obou stupňů. Má za to, že pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí by nepostupovaly zcela objektivně při zastupování dětí, když „iniciovaly sepsání návrhu na zahájení řízení s matkou“ a „mají na výsledku řízení určitý podíl“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci matka nezletilých dětí dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl nezletilým dětem podle §37 odst. 2 zákona o rodině ustanoven opatrovníkem Městský úřad v H. B.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle ust. §237
o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že matka dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,
ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání v dané věci není přípustné ani podle §238, §238a, §239
o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2005
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu