ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2508.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2508/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) Z. V., a b) V. V., zastoupených advokátem, proti žalované R., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o určení obsahu darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 7 C 101/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 26. dubna 2004, č. j. 12 Co 967/2003-118, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 14.7.2003, č.j. 7 C 101/98-98, Okresní soud v Šumperku určil, že žalobci uzavřeli dne 10.1.1997 se žalovanou darovací smlouvu znění specifikovaného v tomto rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 14.025,- Kč k rukám jejich zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Vycházel ze závěru, že žalobci prokázali existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a že darovací smlouva byla uzavřena ve znění žalobci tvrzeném.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26.4.2004, č.j. 12 Co 967/2003-118, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.974,- Kč k rukám jejich zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Shodně se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že „zjištění obsahu právního úkonu je otázkou právní nikoli otázkou skutkovou, neboť je fakticky řešena otázka, zda došlo k uzavření právního úkonu určitého obsahu a jedná se tedy
o určení existence či neexistence právního vztahu“.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je dán řešením otázky, „zda je ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. dán naléhavý právní zájem na určení skutkového děje, tj. zda, kdy a jakého obsahu byla smlouva mezi účastníky uzavřena“. Namítá, že „žaloba žalobců nesplňovala předpoklady žaloby na určení podle ust. §80 písm. c) o.s.ř., neboť se netýká existence nebo neexistence práva nebo právního vztahu ani nemá oporu v platném právu“. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání žalované navrhli odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu
s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného
v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání
k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než
v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalovaná namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž za otázku zásadního právního významu považuje otázku, „zda je ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. dán naléhavý právní zájem na určení skutkového děje, tj. zda, kdy a jakého obsahu byla smlouva mezi účastníky uzavřena“. Dále namítá, že „žaloba žalobců nesplňovala předpoklady žaloby na určení podle ust. §80 písm. c) o.s.ř., neboť se netýká existence nebo neexistence práva nebo právního vztahu ani nemá oporu v platném právu“.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takto vymezeného dovolacího důvodu nemůže dovolací soud přezkoumat, neboť tento důvod není způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. V případě tohoto dovolacího důvodu totiž nelze učinit závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam (srov. např. zhodnocení Nejvyššího soudu SSR ze dne 27.6.1972, sp.zn. Cpj 59/71, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65, ročník 1972).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované není přípustné ani podle ustanovení
§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobcům náklady, které v dovolacím řízení vynaložily k účelnému nebo bránění práva.
Žalobci a) a b) vynaložili v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §5 písm. b/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce a) a b) náleží odměna ve výši 3.000,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 150,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 3.150,- Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce a) a b) v dovolacím řízení zastupoval
(§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2005
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu