ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.2745.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 2745/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně E. T., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. H., o ochranu osobnosti, vedené u Krajskému soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 11 C 48/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2004, č.j. 1 Co 322/2003-109, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
4. června 2003, č.j. 11 C 48/2002-80, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. července 2003, č.j. 11 C 48/2002-87, ve výroku I., se zamítá.
II. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II. uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2004, č.j. 1 Co 322/2003-109 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2003, č.j. 11 C 48/2002-80, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. července 2003, č.j. 11 C 48/2002-87, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný doručil v písemné formě všem rudolfovským občanům omluvu ve specifikovaném znění a zaplatil žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení §11 násl. občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\") za situace, kdy z obsahu žaloby bylo zjištěno, že k tvrzenému neoprávněnému zásahu mělo dojít výroky, že \"jediný důvod, proč se paní T. přihlásila před volbami na R. k pobytu, je ryze zištný. Připravit město, občany a děti o majetek, naplnit si chudnoucí kapsu a z pozice na radnici ovlivnit soudní řízení.\", které žalovaný v období před volbami do obecního zastupitelstva
v R. dne 17. října 2002 rozšířil jím podepsanou písemností ze dne 15. října 2002 s názvem \"Vážení spoluobčané\". Soud vycházel především ze zjištění, že žalobkyně se před volbami do obecního zastupitelstva přihlásila k trvalému pobytu v obci R.
k občanovi, kterého zastupuje v majetkovém sporu proti Městu R., aby mohla kandidovat v komunálních volbách a ucházet se o funkci starostky. Podle soudu je to patrno z jejího dopisu nazvaného \"Generální úklid radnice\", na který právě žalovaný reagoval dopisem ze dne 15. října 2002. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, pokud poukázal na období, v němž předmětné výroky žalovaného odezněly. Žalobkyně, která se rozhodla kandidovat v komunálních volbách, si musela být vědoma, že její činnost bude zvýšenou měrou hodnocena, popřípadě i kritizována. Kritika žalobkyně, vyjma výroku \"naplnit si chudnoucí kapsu\", splňuje uvedená kritéria oprávněnosti kritiky, a to i u použitých výrazových prostředků, takže ji není možno považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně.
Naproti tomu výrokem \"naplnit si chudnoucí kapsu\", kterým se po obsahové stránce žalobkyni ve spojitosti s předchozím textem podsouvá nečestné jednání obohatit se na úkor města, občanů a dětí, k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně došlo. Tento výrok, pro který, jak vyplynulo z výsledků dokazování, žalovaný neměl žádný reálný podklad, je objektivně způsobilý narušit právo žalobkyně
na občanskou čest. Je proto třeba dovodit i odpovědnost žalovaného podle ustanovení
§13 o.z.
Soud v tomto případě dovodil, že žalobkyni by příslušelo morální zadostiučinění ve formě omluvy (nikoliv však již relutární satisfakce ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 o.z.). Prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu (§13 odst. 1 o.z.) musí však být přiměřený svým obsahem i formou. Navržený způsob omluvy, kterou by žalovaný byl povinen doručit v písemné formě všem rudolfovským občanům, odvolací soud posoudil jako nepřiměřený proto, že aktuální okruh občanů Města R. nemusí být totožný
z těmi osobami, které se s předmětným dopisem žalovaného seznámily.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 12.července 2004, přičemž žalobkyni byl doručen téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně dne 10. září 2004 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., t.j. tím namítá, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze spočívá
na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka se ztotožňuje s odvolacím soudem, pokud dovodil, že výrok \"naplnit si chudnoucí kapsu\" ve spojení s předchozím textem je objektivně způsobilý narušit právo na občanskou čest a představuje tak neoprávněný zásah do jejího práva garantovaného §11 o.z. Proto závěr tohoto soudu o neopodstatněnosti a nepřiměřenosti nároků žalobkyně hodnotí jako pochybný. Soud na jedné straně shledává, že výroky žalovaného došlo k zásahu do osobnostního práva žalobkyně na občanskou čest,
na druhé straně však nelogicky a v rozporu s hmotným právem odmítá nárok žalobkyně na přiměřenou omluvu. Žalobkyní navrhované znění omluvy zcela odpovídá obsahu dotčeného výroku. Je pak logické, když žalobkyně požaduje, aby se jí dostalo omluvy stejnou formou a způsobem, jako byl učiněn i napadený výrok žalovaného poškozující osobnostní práva žalobkyně (§13 odst. 1 o.z.). Dovolatelka proto má zato, že odvolací soud věc neposoudil správně, když jí nepřiznal náležité morální zadostiučinění
za prokázaný zásah do jejího práva na občanskou čest.
Dovolatelka proto navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se žalovaný nevyjádřil.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Pokud se týče otázky přípustnosti dovolání, pak je jím napaden rozsudek, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil. Zde dovolací soud musel diferencovat mezi výrokem potvrzujícím výrok rozsudku soudu prvního stupně týkající se požadované omluvy a mezi výrokem potvrzujícím výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nemajetkové újmy v penězích.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil
(§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle druhé z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Obsah spisu v této věci neodůvodňuje přípustnost dovolání, která by byla založena ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
Výrok rozsudku odvolacího soudu, pokud se týká žalobkyní uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích, se popsanými vlastnostmi nevyznačuje. Odvolací soud zde sice dovodil existenci zásahu proti osobnostním právům žalobkyně, avšak ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 o.z. s přihlédnutím ke zjištěným skutkovým okolnostem neseznal míru tohoto zásahu takovou, aby to odůvodnilo přisouzení případné náhrady nemajetkové újmy v penězích. Ostatně ani sama dovolatelka v tomto smyslu vůči tomuto výroku neuplatňuje konkrétnější výtky. Není proto možno považovat tento výrok napadeného rozsudku za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalobkyně v této části jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Naproti tomu u výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na přisouzení omluvy žalobkyni, dovolací soud dospěl k závěru, že
v této části rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam má (v otázce úvah o přiměřenosti, resp. přiléhavosti formy žalobkyní požadované morální satisfakce) ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., takže dovolání je v tomto případě přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu
v uvedeném výroku v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je však třeba z hlediska výtek uplatněných v dovolání žalobkyně považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Je-li dovolání přípustné, je současně povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., pak ten dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jedná se tak o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O ten jde tehdy, pokud soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Musí tak být ověřen omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.
Odvolací soud při úvahách o žalobkyní požadovaném morálním zadostiučinění vycházel z ustanovení §13 odst. 1 o.z., podle něhož má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněného zásahu do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů, a aby bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Petit žaloby postižené fyzické osoby, která se domáhá takového morálního zadostiučinění musí vždy ve svém znění reflektovat též jeho určitou, resp. konkrétní formu (platí požadavek určitosti žalobního petitu - §79 odst. 1 o.s.ř.). Pokud
v žalobním petitu uplatněná forma požadovaného morálního zadostiučinění je
s ohledem na zjištěné okolnosti daného případu přiměřená (tedy postačující a tak
i účinná), pak soud navrženou formu morálního zadostiučinění postižené fyzické osobě přizná. V případě opaku, t.j. není-li - objektivně vzato - forma morálního zadostiučinění navržená postiženou fyzickou osobou přiléhavá a přiměřená, pak v případě, že není žalobní petit upraven, soudu nezbývá, než žalobu požadující přisouzení takové formy morálního zadostiučinění zamítnout.
V souzeném případě žalobkyně - jak již bylo konstatováno - požadovala, aby žalovaný omluvu v písemné formě doručil všem rudolfovským občanům. Zde je třeba souhlasit s odvolacím soudem, pokud dospěl k závěru, že takto navržená forma omluvy není přiměřená již proto, že současný okruh občanů Města R. nemusí odpovídat tomu, který se seznámil s předmětným dopisem žalovaného.
Nadto není možno přehlédnout, že jako občan obce je podle ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, klasifikována fyzická osoba, která je státním občanem České republiky a je v obci hlášena k trvalému pobytu (§10 násl. zákona
č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel). Občany obce jsou tak od nejútlejšího věku
i nezletilé děti. Dovedeno do důsledků lze takto dojít až k nepochybně neadekvátnímu závěru, kdy podle formulace žalobního petitu v této věci by bylo třeba zajistit doručení textu omluvy například i jim.
Jak vyplývá z vyloženého, je nutno uzavřít, že odvolací soud danou otázku týkající se požadované morální satisfakce posoudil odpovídajícím způsobem. Protože tedy z hlediska výtek obsažených v dovolání žalobkyně nelze dovodit, že by soud druhého stupně věc neposoudil správně, pak za situace, kdy je dovolací soud vázán obsahem podaného dovolání, hodnotil napadený rozsudek odvolacího soudu jako správný. Proto bylo dovolání žalobkyně v uvedeném rozsahu zamítnuto (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení v souvislosti se zamítnutím dovolání je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení, pokud bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, vyplývá z ustanovení §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této části bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Dovolací soud ve věci rozhodoval, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu