ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.281.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 281/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném s předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce P. B., zastoupeného advokátkou, proti žalované Ing. E. B., zastoupené advokátem, o zvýšení výživného pro zletilé dítě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 113/2002, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2004, č. j. 23 Co 318/2004 - 83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2004, č. j. 23 Co 318/2004 - 83, odmítl podle §218a o.s.ř. odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 9. 2003, č. j. 7 C 113/2002 - 33, ve znění opravného usnesení tohoto soudu
ze dne 20. 11. 2003, č. j. 7 C 113/2002 - 49, neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalované doručen dne 22. 9. 2003, opravné usnesení dne 3.12.2003 a že „opakované odvolání“ bylo podáno na poštu dne 9. 9. 2004, zatímco lhůta k podání odvolání skončila dnem
2. 1. 2004.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že „soud prvního stupně vydal dne 16. 9. 2003 pod dvěma čísly jednacími dvě různá rozhodnutí“, a to rozsudek č. j. 7 C 113/2003 - 33, který byl žalované doručen, a usnesení č. j. 7 C 113/2002 - 29, které jí doručeno nebylo a „o jehož existenci se dozvěděla až z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2004, č. j. 62 Co 533/2003 - 60, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 9. 2003, č. j. 7 C 113/2002 - 33, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 7 C 113/2002 - 49“. Poukazuje na to, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 9. 2003, č. j. 7 C 113/2002 - 29, jímž bylo rozhodnuto o odměně soudem ustanovené zástupkyni žalobce, jí bylo doručeno až
na základě její iniciativy, a proto podala „opětovné“ odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 9. 2003, č. j. 7 C 113/2002 - 29, které tak podle jejího názoru není opožděné. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, které směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ust. §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky dovolání proti nemeritorním usnesením odvolacího soudu upravuje ustanovení §239 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§235h odst. 1 věta druhá).
Podle §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží;
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení
na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104
odst. 1;
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a o. s. ř.).
V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo podle 218a o. s. ř. odmítnuto pro opožděnost její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají. Otázkou, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, jak se domáhá dovolatelka, se dovolací soud zabývat nemohl, neboť ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyhrazuje tento důvod přípustnosti dovolání jen pro případy, kdy odvolací soud potvrdil rozsudek či usnesení ve věci samé, nikoliv pro případy, kdy odvolání odmítl, jak tomu bylo v dané věci.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2005
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu