ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.424.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 424/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce České republiky – Finančního úřadu v K. V., proti žalovanému V. H., zastoupenému advokátem, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 205/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. října 2003 , č.j. 12 Co 322/2003-85, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 12. března 2003, č.j. 18 C 205/2001-68, určil, že kupní smlouva uzavřená mezi D., spol. s r.o., a žalovaným dne 25.5.2000, kterou firma D. prodala žalovanému ve výroku označené nemovitosti, jež jsou zapsány na listu vlastnictví č. 127 pro obec a katastrální území S., okres K. V., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. V. a jejichž vklad do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím tohoto úřadu ze dne 13.3.2001, č.j. V 11 864/01, s právními účinky vkladu ke dni 6.3.2001, je v části, jež se týká těchto nemovitostí, vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.). Dovodil, že byla prokázána existence odporovatelného právního úkonu, jímž je předmětná kupní smlouva, jejímž důsledkem bylo zkrácení možnosti uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce, a nebylo prokázáno, že k uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce bylo možné použít jiný majetek dlužníka. Uvedená smlouva byla uzavírána mezi osobami blízkými, neboť společníkem a jednatelem společnosti D., spol. s r.o., byl syn žalovaného; v takovém případě ustanovení §42a odst. 2 obč. zák. předpokládá úmysl dlužníka zkrátit věřitele a vědomost osoby blízké o existenci tohoto úmyslu. Žalovaný neunesl důkazní břemeno, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemohl poznat ani při vyvinutí náležité pečlivosti. Z toho okresní soud dovodil, že uvedená kupní smlouva je vůči žalobci právně neúčinná ve smyslu ustanovení §42a obč. zák. Řízení o určení, že kupní smlouva uzavřená mezi D. spol. s r.o. a žalovaným ze dne 25. 5. 2000, kterou tato společnost prodala žalovanému ve výroku označené nemovitosti, zapsané na listu vlastnictví č. 814 pro katastrální území D., obec a okres K. V. u Katastrálního úřadu v K. V., je vůči žalobci právně neúčinná v části, jež se týká těchto nemovitostí, bylo zastaveno (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice do pokladny Okresního soudu v Karlových Varech soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. října 2003, č.j. 12 Co 322/2003-85, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., III. a IV. potvrdil s tím, že „datum uzavření předmětné kupní smlouvy uvedené ve výroku I rozsudku je 5. 3. 2001“ (výrok I.); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Z odůvodnění potvrzujícího výroku vyplývá, že vycházel ze stejných skutkových a právních závěrů jako soud prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a uvádí, že „je podáno z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru“. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda „jednatel, který byl odvolán z funkce, je osobou blízkou k žalovanému v době uzavření kupní smlouvy, tj. dne 5.3.2001“. Namítá, že odvolací soud se „v rámci provádění důkazů nevypořádal se skutečností, kterou prokazoval zápis z mimořádné valné hromady společnosti D., spol. s r.o., … kde byl notářským zápisem podchycen průběh jednání … kde v bodě 2 odst. 2 bylo rozhodnuto, že jednatelé společnosti, a to P. H. a M. O. s účinností ke dni 5.2.2001 jsou odvoláni z funkce jednatelů společnosti“. Z toho dovozuje, že syn žalovaného P. H. nebyl v době uzavření předmětné smlouvy dne 5.3.2001 jednatelem uvedené společnosti a že smlouva „nebyla uzavřena jako kupní smlouva mezi osobami blízkými … a že odvolací soud se touto skutečností neřídil, z naznačených hledisek věc nezkoumal a v důsledku této skutečnosti nesprávně posoudil a rozhodl ve věci“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí a navrhl potvrzení rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
I když žalovaný v dovolání uvádí jako důvod dovolání nesprávné právní posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru žalobců pro posouzení věci významné. Žalovaný tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného není přípustné, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu