ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.481.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 481/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené advokátkou, za účasti 1) P. F. ČR, a 2) J. k. – K. ú., o žalobě na obnovu správního řízení, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 110/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. listopadu 2004, č. j. 8 Co 1633/2004 - 122, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2004, č. j. 8 Co 1633/2004 -122, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 21. 4. 2004, č. j. 110/2003 - 108, zamítl žalobu, „aby byla povolena obnova správního řízení vedeného před Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem ve S. ve věci sp. zn. PÚ/62/491/S/7 ohledně nároků žalobkyně na vydání stavby rybníka na pozemkových parcelách č. 442, 443, 444/1, 460/2, 460/3 v k. ú. K. zapsaných u Katastrálního úřadu pro J. k. – Katastrální pracoviště S.“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Soud prvního stupně zjistil ze spisu Pozemkového úřadu ve S. vedeného pod sp. zn. PÚ624/91/S, že pravomocným rozhodnutím tohoto úřadu ze dne 17. 5. 1999, č. j. PÚ/624/91/S/7, bylo rozhodnuto, že žalobkyně není vlastníkem stavby rybníka na pozemcích p. č. 442, 443, 444/1, 460/2 a 460/3
v k. ú. K., obec K. Toto rozhodnutí bylo k opravnému prostředku žalobkyně potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 1999, č. j. 16 Ca 213/99 - 29, které nabylo právní moci dne 5. 11. 1999. Dne 6. 3. 2001 podala žalobkyně u ČR - Okresního úřadu S., Okresního pozemkového úřadu návrh na obnovu řízení ve výše uvedené věci, o níž tento úřad rozhodl dne 1. 10. 2001 pod č. j. PÚ/624/91/S/8 tak, že obnovu správního řízení nepovoluje. K odvolání žalobkyně Ministerstvo zemědělství ČR - Ústřední pozemkový úřad v P. rozhodnutím ze dne 4. 12. 2001, zn. 41638/01-5010, odvolání zamítl a rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 7. 2. 2002 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR
ze dne 4. 12. 2001; tato věc přešla podle ust. §132 zákona č. 150/2002, o soudním řádu správním, na Nejvyšší správní soud, který usnesením ze dne 26. 3. 2003, č. j. 6 A 21/2002 – 24, žalobu podle ust. 46 odst. 2 s. ř. s. odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku s tím, že jde o věc, která přísluší k projednání a rozhodnutí soudu v občanském soudním řízení, a žalobkyni současně poučil o tom, že může podat žalobu v občanském soudním řízení, přičemž stane-li se tak do jednoho měsíce
od právní moci tohoto usnesení, platí, že řízení je zahájeno dnem, kdy Vrchnímu soudu v Praze došla tato odmítnutá žaloba. Okresní soud na věc aplikoval ust. §62 a násl. zák. č. 71/1967 Sb., správní řád, a dovodil, že žalobkyně netvrdí žádné nové skutečnosti, které by měly oporu v ust. §62 odst. 1 písm. b) až e) správního řádu, a důkazy, o něž opírá návrh na povolení obnovy původního správního řízení, nelze podřadit pod ust.
§62 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť tyto důkazy mohly být zajištěny již
v původním správním řízení. Žalobkyně netvrdí ani žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že z objektivních důvodů nemohl být vypracován soudním znalcem Ing. J. G., CSc., znalecký posudek, a nic též nebránilo tomu, aby byly pořízeny výpisy z Vodní knihy a z Knihy obce K. Nové důkazy by sice eventuálně mohly mít vliv na věcné posouzení restitučního nároku, byly však předloženy opožděně, a proto návrh na povolení obnovy původního správního řízení, stejně jako i podaná žaloba, nejsou důvodné.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 11. 2004, č. j. 8 Co 1633/2004 - 122, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma výroku
o soudním poplatku, který zůstal odvoláním nedotčen, zrušil a řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť řízení je postiženo vadou uvedenou v ust. §229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vycházeje z ust. §244 odst. 1 o. s. ř. dovodil, že pravomoc obecného soudu projednat znovu věc, o níž rozhodl správní orgán podle zvláštního zákona o sporu nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, je dána jen tehdy, bylo-li správním orgánem rozhodnuto o právech a povinnostech (oprávněních) hmotněprávního charakteru, tedy o takových právech a povinnostech, jež svůj základ mají v normách hmotného práva soukromoprávní povahy, přičemž tato práva
či povinnosti musí být dotčena některým ze způsobů uvedených v ust. §246 odst. 1
o. s. ř. A contrario tedy musí platit, že podle části páté o. s. ř. obecnému soudu nepřísluší rozhodovat tehdy, pokud správním rozhodnutím bylo rozhodováno „toliko o procesních otázkách, tedy byla-li rozhodnutím dotčena toliko procesní práva účastníka.“ Procesním rozhodnutím v tomto smyslu je každé takové rozhodnutí, jímž nedojde k založení, změně, zrušení, určení nebo zamítnutí práv či povinností účastníka, jež by vyplývaly
z právních norem občanského, pracovního, rodinného či obchodního práva, tedy jde
o rozhodnutí, jímž je rozhodováno sice autoritativně, ale toliko o právech a povinnostech upravených procesním předpisem. Vzhledem k tomu, že v daném případě žalobkyně napadla dvoustupňové rozhodnutí správního orgánu, jímž nebyla povolena obnova správního řízení, jde o rozhodnutí procesní povahy a je zcela lhostejno, zda
v původním správním řízení šlo o nárok soukromoprávní nebo veřejnoprávní povahy. Samotné rozhodnutí o povolení obnovy správního řízení se totiž přímo nedotýká práv a povinností (oprávnění) upravených v původním meritorním rozhodnutí. Teprve nové rozhodnutí ve věci samé ruší původní rozhodnutí a může se dotknout práv či povinností účastníka vyplývajících z občanskoprávních, rodinných, pracovních nebo obchodních vztahů. Opačný výklad by znamenal možnost obecného soudu zasahovat
do rozhodovacího procesu správního orgánu před vydáním správního rozhodnutí ve věci samé, tedy „kontrolu správnosti jeho procesního postupu“. De facto by tak soud mohl vrátit správnímu orgánu věc k dalšímu řízení a „fakticky by zavazoval správní orgán právním názorem v procesních otázkách, o nichž by rozhodoval rozsudkem, což by bylo v rozporu s ust. §250h a 250j o. s. ř. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že není
v pravomoci obecného soudu o této věci rozhodnout (§7 odst. 2 o. s. ř.) a že zde není ani žádný jiný orgán, jemuž by bylo možno věc postoupit, neboť věc nenáleží (vzhledem ke svému soukromoprávnímu charakteru) ani do věcné příslušnosti správního soudnictví. Protože jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit
(§104 odst. 1 o. s. ř.) a k němuž soud přihlíží kdykoli za řízení (§103 o. s. ř.), odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (§212a odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z ust. §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že ust. §244 odst. 1
o. s. ř. lze aplikovat jen na spory, v nichž správní orgán rozhodl o právech a povinnostech hmotněprávního charakteru, tedy o takových právech a povinnostech, která mají svůj základ v normách hmotného práva, a nikoliv tehdy, byla-li rozhodnutím správního orgánu dotčena toliko procesní práva účastníka. Dovolatelka poukazuje na to, že se ve správním řízení domáhá vydání nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a že žalobou na obnovu řízení se domáhá téhož, tedy „využívá všech zákonem stanovených prostředků k ochraně svých práv v soukromoprávní sféře“. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že v dané věci není dána pravomoc obecného soudu k projednání žaloby na obnovu správního řízení. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, a že je přípustné podle
§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle
§242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují
o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona. Podle odst. 3 tohoto ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy
v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
Podle §244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Podle §244 odst. 2 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, a) rozhodl-li
o sporu nebo jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, b) jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, c) odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem.
Z citovaného ust. §244 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že předpokladem pro to, aby tatáž věc, o níž rozhodl správní orgán podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§7 odst. 1), byla projednána na návrh v občanském soudním řízení, je právní moc rozhodnutí správního orgánu. Na rozdíl od předchozí právní úpravy uvedené v ust. §244 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002 (které stanovilo v odst. 3 výluku spočívající v tom, že rozhodnutími správních orgánů se rozuměla rozhodnutí vydaná jimi ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob) nerozlišuje ust. §244 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2003 mezi procesními rozhodnutími správního orgánu a rozhodnutími hmotněprávního charakteru, tj. takovými, jimiž se zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti účastníka správního řízení, a z řízení podle části páté o. s. ř. vylučuje pouze rozhodnutí uvedená v odstavci 2 písm. a) až c) tohoto ustanovení. Pravomoc obecných soudů k řízení podle páté části o. s. ř. je tudíž dána i v případě, že správním orgánem bylo vydáno pravomocné rozhodnutí podle zvláštního zákona
o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, jímž byla řešena procesní otázka, a tedy i návrh
na obnovu správního řízení.
Jestliže v daném případě byl rozhodnutím správního orgánu zamítnut návrh žalobkyně na obnovu správního řízení (§62 a násl. zák. č. 71/1967 Sb.) o vydání nemovitostí podle zák. č. 229/1991 Sb. a tvrdí-li žalobkyně, že tímto rozhodnutím byla dotčena na svých právech (§246 odst. 1 o. s. ř.), jde o věc podřaditelnou pod ust. §7 odst. 1 o. s. ř. a ust. §244 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž správný závěr odvolacího soudu, že věc nepatří do pravomoci soudů a řízení je třeba podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.), v němž se soud bude především zabývat otázkou včasnosti podané žaloby (§247 odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný. O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§234b odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předseda senátu