ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.566.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 566/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. Š., zastoupenému advokátkou, o zrušení výživného pro zletilého syna, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 23 C 191/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2004, č.j. 30 Co 425/2004-40, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovaného částku 9.075,- Kč jeho zástupkyni, advokátce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. listopadu 2004, č.j. 30 Co 425/2004-40 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. června 2004, č.j. 23 C 191/2003-28, kterým byl zamítnut návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Uvedený rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 14. prosince 2004, přičemž zástupci žalobce byl doručen téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 4. ledna 2005 dovolání, v němž navrhl, aby toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno, stejně tak jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání v této věci odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"), přičemž dovolací důvody uvádí odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.
K tomuto dovolání bylo žalovaným podáno stručné vyjádření, v němž se zabývá skutkovými okolnostmi věci. Navrhuje pak, aby toto dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Ustanovení §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. ovšem současně stanoví, že dovolání podle §237 odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde
o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolací soud za tohoto procesního stavu, když dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o nárocích podle zákona o rodině (aniž by se jednalo o některou z výjimek uvedených v ustanovení §237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), uvážil, že přípustnost dovolání v této věci tak není založena na základě ustanovení §237 o.s.ř., když ji vylučuje především úprava obsažená v druhém odstavci tohoto ustanovení.
Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když
v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením v tomto řízení. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").
Podle §2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni
z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle §147 o.s.ř. (odstavec 2).
Podle §10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle §3 odst. 1 a 2 vyhlášky činí sazba odměny v této věci 36.000,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k §18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupkyně žalovaného snížit o 50 %, t.j. na částku 18.000,- Kč. Protože pak bylo podané dovolání odmítnuto, byla uvedená částka odměny podle ustanovení §15
ve spojení s §14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50 % na 9.000,- Kč.
Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a
na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalovaného proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 9.075,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu