ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.588.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 588/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 32/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2003, č. j. 21 Co 320/2003-23, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 4.3.2003 se žalobce domáhal určení, že rozhodnutí Magistrátu hl. m. P., pozemkového úřadu ze dne 15.2.2002, č.j. PÚ 1278/92, je neplatné, a že „nemovitosti – část dle poz. knihy parc. 190/1 role o výměře 87 m2 (dle kat. nem. část parc. č. 4079/1), dosud vedené u Kat. úřadu P. – m. na LV pro obec hl. m. P. - k.ú. M., dále pak nemovitosti – část dle poz. knihy parc. č. 190/1 role o výměře 1548 m2 (dle kat. nem. část. parc.
č. 221/3, 215/1, 215/6, 218, 219), dosud vedené u Kat. úřadu P. – m. na LV č. 59, 2377 pro obec hl. m. P. – k.ú. M.“ jsou ve vlastnictví „navrhovatele Ing. J. H. k id. ¾ a P. H. k id. ¼“. „Českou republiku – Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad P.“, označil jako žalovaného a P. H., Hl. m. P., E., státní podnik v likvidaci, E. s.r.o., a Pozemkový fond, jako další účastníky řízení.
Usnesením ze dne 20.3.2003, č.j. 40 C 32/2003-2, Obvodní soud pro Prahu 4 „poučil“ žalobce, že jím podaná žaloba „nemá zákonem stanovené náležitosti, neboť v ní není vysvětleno, že je podávána včas“; že v žalobě „není uvedeno, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech“; že „žalobce neoznačuje důkazy k prokázání svých tvrzení, listiny nejsou připojeny“; že v žalobě „není uvedeno, v jakém rozsahu má být věc soudem projednána a rozhodnuta“; že „žalobce neuvádí, jak má být rozhodnuto“; že „není na místě požadovat vyslovení neplatnosti rozhodnutí“; že k žalobě „není připojen stejnopis rozhodnutí správního orgánu“; že „žaloba není podepsána žalobcem“; že „k zastoupení advokátem soud přihlédne až bude předložena jeho plná moc“. „Vybídl“ žalobce, aby „během“ deseti dnů od doručení usnesení žalobu doplnil „údajem o tom, kdy mu bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.1.2003, sp.zn. 28 Ca 225/2002“; „vysvětlením, v čem spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech“; „označením důkazů, jimiž hodlá své tvrzení prokazovat“ s tím, že „listiny, jichž se bude dovolávat k důkazu, musejí být současně předloženy (kromě spisů soudu a správního orgánu)“; „uvedením, v jakém rozsahu má být věc soudem projednána a rozhodnuta“; „o návrh, jak má být rozhodnuto“; „svým podpisem na originálu žaloby“ nebo „připojením plné moci advokáta, jehož si zvolil“; „připojením stejnopisu správního rozhodnutí“. Poučil žalobce, že nebude-li žaloba „tímto způsobem“ ve lhůtě doplněna, soud ji odmítne.
Na usnesení Obvodního soud pro Prahu 4 ze dne 20.3.2003, č.j. 40 C 32/2003-2, žalobce reagoval podáním ze dne 14.4.2003, ve kterém uvedl, že v žalobě uvedeným rozhodnutím byl „zkrácen na svých právech tím, že odnětí předmětných nemovitostí formou vyvlastnění se dálo jen formálně pro získání místností pro potřeby výroby ČKD M. pro rozšíření jeho provozu /navíc bez přiměřeného fin. ekvivalentu/, neboť k rozšíření výroby nikdy nedošlo, nemluvě o uváděných tehdy 43 %, díky odnětí předmětných nemovitostí práv. předchůdcům žalobce“; že „aplikace ust. §6, resp. 11/2 a 17 event 16 z.č. 229/1991 Sb. použitá v cit. spr. rozhodnutí je vadná a předmětné nemovitosti buďtež vydány“; že „žaloba budiž projednána v rozsahu části II. správního rozhodnutí“ a „budiž rozhodnuto, že k id. ¾ je vlastníkem žalobce, k id. ¼ účastník P. H., vše ve vztahu k nemovitostem resp. jejich části pův. evidovaným v poz. knize ve vl.č. 809 k.ú. M. /po. parc. č. k. 190/1, st.p. 275 s domem čp. 255 a st. parc. 885 s domem čp. 809“.
Usnesením ze dne 24.4.2003, č.j. 40 C 32/2003-8, Obvodní soud pro Prahu 4 „poučil“ žalobce o tom, že jeho žaloba ze dne 4.3.2003, ve znění „doplňku“ ze dne 7.4.2003, není úplná, neboť „v ní není vysvětleno z čeho žalobce dovozuje své postavení oprávněné osoby podle §4 zákona č. 229/1991 Sb. v rozsahu id. ¾ k celku“; „z čeho žalobce dovozuje, že další oprávněnou osobou je P. H. v rozsahu id. ¼ k celku“ a „jaký vydávací důvod uvedený v §6 zákona žalobce v žádosti z 11.2.1992 uplatnil“. Vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10-ti dnů nedostatky žaloby odstranil a „o těchto údajích“ zároveň nabídl důkazy.
Na usnesení Obvodního soud pro Prahu 4 ze dne 24.4.2003, č.j. 40 C 32/2003-8, žalobce reagoval podáním ze dne 8.6.2003, ve kterém především uvedl, že „je oprávněnou osobou z důvodu svého původního vlastnictví … jakož i z toho titulu, že je dítětem a dědicem svého otce J. H., který byl původním vlastníkem“ a že P. H. „je oprávněnou osobou z toho titulu, že je dítětem a dědicem svého otce J. H., který byl původním vlastníkem“.
Poté Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17.6.2003, č.j. 40 C 32/2003-15, „žalobu ze dne 4.3.2003, ve znění doplňků ze dne 7.4.2003 a ze dne 8.6.2003“ odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že v žalobě „žalobce vysvětluje, jak byl vyvlastněním fakticky poškozen, nevysvětluje však ani náznakem jak byl poškozen na svých právech rozhodnutím správního orgánu“; že „to je však pro řízení o žalobě podle části páté o.s.ř. zcela zásadní a podstatné, protože není jasné, k čemu má být zaměřeno dokazování“ a že „v řízení proto nelze pokračovat“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.9.2003, č.j. 21 Co 320/2003-23, usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.6.2003, č.j. 40 C 32/2003-15, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „žádný z doplňků žaloby neodstranil vady“, pro které žaloba „není způsobilá projednání a toto žalobce neučinil ani v rámci podaného odvolání, které zůstalo přes výzvu soudu nedoplněno“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §243 odst. 3 o.s.ř. Namítá, že „napadené usnesení vychází z neúplných skutkových zjištění, pro která bylo vadně rozhodnuto a věc byla právně vadně posouzena“; že neodpovídá skutečnosti, že „usnesení soudu I. stupně
ze dne 25.8.2003, č.j. 40 C 32/2003-19, bylo doručeno už v únoru 2003“; že „časové údaje v napadeném usnesení jsou nesprávně uvedeny“; že „nebyl vzat v úvahu neúplný obsah spisu předložený odvolacímu soudu“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR napadené usnesení Městského soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl
k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §246 odst. 1 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.
Podle ustanovení §246 odst. 2 o.s.ř. žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta.
Podle ustanovení §246 odst. 3 o.s.ř. k žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.
Obsahové náležitosti žaloby podle části páté občanského soudního řádu jsou ustanovením §246 odst. 2 o.s.ř. vymezeny zčásti odkazem na ustanovení o obecných náležitostech každého podání (srov. §42 odst. 4 o.s.ř.) a zčásti výčtem požadavků
na obsah žaloby.
S ohledem na obsah ustanovení §246 odst. 2 o.s.ř. je sice vyloučeno i přiměřené užití ustanovení §79 o.s.ř., vymezujícího náležitosti žaloby podle části třetí o.s.ř., nicméně z požadavků na označení účastníků řízení zde kladených je na místě vycházet
i v případě žaloby podle části páté o.s.ř. Tedy účastníci musí být v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby je nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinými osobami) a aby s nimi soud mohl jednat. Fyzickou osobu jako účastníka řízení je proto třeba označit jménem, příjmením, bydlištěm, popřípadě dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci (datem narození, místem podnikání apod.). Právnická osoba se jako účastník řízení označuje uvedením obchodního jména
(od 1.1.2001 obchodní firmy) nebo názvu a adresy sídla; jde-li o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, je součástí obchodního jména (od 1.1.2001 obchodní firmy) právnické osoby - kromě jejího názvu - i dodatek označující její právní formu (§9 odst. 2 obch. zák.). V obchodních vztazích se právnická osoba jako účastník řízení označuje rovněž uvedením identifikačního čísla. Stát se jako účastník řízení označuje uvedením jeho názvu (tj. Česká republika), jeho organizační složky, která je příslušná za stát před soudem vystupovat, a adresy sídla této složky. Příslušnost organizačních složek státu se určuje podle zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 201/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Způsobilými účastníky řízení jsou rovněž obce nebo kraje; ty je třeba v návrhu označit názvem obce nebo názvem kraje a adresou sídla jejich úřadů. S účinností od 1.1.2003 může být způsobilým účastníkem řízení též Úřad pro zastupování státu ve věcech, který musí být označen svým názvem a adresou sídla. Je-li účastníkem řízení z titulu výkonu své funkce správce konkursní podstaty, označuje se stejným způsobem, jakým se označují
v žalobě fyzické osoby, je-li správce fyzickou osobou, nebo jak se označují právnické osoby – obchodní společnosti, byla-li správcem konkursní podstaty ustanovena obchodní společnost. Je-li správcem advokát, označí se stejným způsobem, jakým se označují v žalobě advokáti jako zástupci účastníků řízení. K těmto údajům se připojí označení správcovy funkce.
Žaloba musí rovněž obsahovat tvrzení, z nichž lze logicky usuzovat na její včasnost, tedy na to, že byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu (§247 o.s.ř.); označení sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl a označení rozhodnutí správního orgánu, aby byly vytvořeny předpoklady pro další postup soudu v řízení (srov. např. §250c odst. 1 o.s.ř.) a bylo současně zřejmé, že jsou splněny podmínky pro projednání a rozhodnutí věci v řízení podle části páté o.s.ř. Požadavek na určení rozsahu, v jakém má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta, vyplývá z toho, že podle §250f o.s.ř. soud zásadně projednává věc v mezích daných žalobou, přičemž žalobcem vymezený rozsah přezkumu může být užší než rozsah, ve kterém věc dříve projednal a rozhodl správní orgán.
Vymezení toho, jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta, musí být určité a srozumitelné; s ohledem zejména na účel žaloby podle části páté o.s.ř., však požadavky na takový návrh výroku rozhodnutí nemohou být zcela srovnatelné s požadavky na petit, který v žalobě podle části třetí o.s.ř. předpokládá ustanovení §79 o.s.ř.
K doložení své legitimace k podání žaloby musí žalobce v žalobě tvrdit, že rozhodnutím správního orgánu, který rozhodoval ve věci mající soukromoprávní povahu, byl dotčen na svých právech (že byl v těchto právech nějakým, byť málo významným, způsobem zkrácen), a že tuto újmu lze odstranit tím, že o věci bude znovu rozhodnuto soudem. Je proto třeba, aby zdůvodnil, jakým způsobem rozhodnutí správního orgánu nepříznivě zasáhlo sféru jeho subjektivních oprávnění a povinností, uvedl, o která oprávnění a povinnosti jde, z čeho dovozuje, že tu taková práva nebo povinnosti jsou a že náležejí právě jemu.
Označením důkazů žalobce plní svou důkazní povinnost. Požadavek, aby důkazy byly označeny již v žalobě, je odůvodněn zájmem na urychleném a hospodárném projednání věci. Důkazy je třeba označit tak, aby mohly být ihned provedeny.
Žaloba musí být žalobcem vlastnoručně podepsána; je-li zastoupen zákonným zástupcem, podepisuje žalobu jen zástupce. Zvolí-li si žalobce zmocněnce, postačí, podepíše-li návrh tento zástupce. Za právnickou osobu podepisuje návrh statutární orgán, vedoucí odštěpného závodu, prokurista, zaměstnanec (člen), který je oprávněn
za právnickou osobu jednat, popřípadě další oprávněné osoby uvedené v §21 o.s.ř. Zastupuje-li účastníka řízení advokát, může být na návrhu jeho vlastnoruční podpis nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno (§42 odst. 4 o.s.ř.).
Nevyhovuje-li žaloba zákonem stanoveným požadavkům, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení. Předseda senátu je v takovém případě povinen žalobce vyzvat, aby žalobu doplnil nebo opravil, určil mu k tomu lhůtu a poučil jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (§43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobce v žalobě (včetně jejích oprav a doplnění) dostatečně srozumitelně a určitě nevylíčil skutečnosti, které svědčí o tom, že žaloba byla podána včas; neuvedl údaje o tom, v čem spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech; nespecifikoval v jakém rozsahu má být daná věc soudem projednána a jak má být rozhodnuta. V důsledku toho není ani zcela zřejmé, zda posuzovaná žaloba je žalobou podle části páté o.s.ř., směřující k posouzení správnosti v žalobě napadaného rozhodnutí správního orgánu, či zda se žalobce nedomáhá určení vlastnického práva žalobou podanou ve smyslu ustanovení §79 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že žalobce přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti vady žaloby bránící dalšímu pokračování v řízení neodstranil. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, odvolací soud postupoval správně, jestliže usnesení soudu prvního stupně ze dne 17.6.2003, č.j. 40 C 32/2003-15, kterým byla žaloba podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuta, potvrdil.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2005
JUDr. Roman Fiala, v.r.
předseda senátu