ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.707.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 707/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Karla Podolky ve věci žalobce Ing. P. Ch. proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3 a 2) MUDr. J. N., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 80/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2004, č.j. 1 Co 317/2004-72, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. prosince 2004, č.j. 1 Co 317/2004-72, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2004, č.j. 34 C 80/2002-66, jímž bylo v označené věci řízení proti České republice - Ministerstvu vnitra ČR zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Soud druhého stupně též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci 3. února 2005, přičemž žalobci bylo doručeno téhož dne.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 17. března 2005 vlastnoručně sepsané dovolání, v němž s tímto rozhodnutím vyslovuje nesouhlas a mimo jiné též žádá o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
K uvedenému dovolání nebylo podáno případné vyjádření.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, avšak pouze jen tehdy, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud uvážil, že přípustnost dovolání v této věci není založena
na základě ustanovení §237 o.s.ř., když právní úprava obsažená v tomto ustanovení dopadá výlučně na rozhodnutí ve věci samé.
Přípustnost dovolání pak není založena ani na podkladě ustanovení §238,
§238a a §239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních (takto např. ustanovení §239 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dopadá na případy, kdy bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., nikoliv však již pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Protože tedy není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona,
§241b odst. 2, věta za středníkem o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5
ve spojení s §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu