ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.913.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 913/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců a) H. S. a b) B. S., obou zastoupených advokátem, proti žalované Obec H., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 5 C 13/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2003, č. j. 21 Co 364/2002-154, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2003, č.j. 21 Co 364/2002-154, ve výroku 1), jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha –východ ze dne 14.6.2002, č.j. 5 C 13/2001-81, v části výroku I. tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobci a), b) jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 pro obec a kat. úz. H. a to domu čp. 13 – objekt bydlení na pozemku č. parc. 14/1 zastavěná plocha a to tak, že každý z nich vlastní podíl o velikosti jedné ideální poloviny těchto nemovitostí, se zrušuje a věc v tomto rozsahu se vrací Krajskému soud v Praze k dalšímu řízení.
II. Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2003, č. j. 21 Co 364/2002-154, ve výroku 2), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 14.6.2002, č.j. 5 C 13/2001-81, v části výroku I., kterým bylo určeno, že žalobci a), b) jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1001 pro kat. úz. a obec H., a to pozemku č. parc. 39/2 – zahrada,
a to každý jednou ideální polovinou této nemovitosti, se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobci se po úpravě žalobní žádosti domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky každý jednou polovinou nemovitostí domu čp. 13 – objektu bydlení –
na pozemku č. parc. 14/1 – zastavěná plocha a pozemku č. parc. 39/2 – zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 pro obec a katastrální území H.,
u Katastrálního úřadu P. Uvedli, že dne 19.5.1987 uzavřeli se žalovanou, resp. jejím právním předchůdcem, kupní smlouvu, na jejímž základě mělo dojít k převodu označených nemovitostí na žalovanou, resp. jejího právního předchůdce. Kupní smlouvu označili za právní úkon absolutně neplatný pro nedostatek určitosti projevu při označení nemovitostí, které měly být předmětem převodu. Účastníci kupní smlouvy chtěli převést vlastnictví k hostinci a stavební parcele, na které hostinec stojí, v kupní smlouvě však označili jinou reálně existující stavbu na jiném pozemku.
To mělo za následek, že při chybném označení nemovitostí je v současné době zapsána v katastru nemovitosti žalovaná jako vlastník objektu, což je ale objekt bydlení,
ve kterém bydlí žalobkyně. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobci odůvodnili potřebou uvést zápis v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 14.6.2002, č.j. 5 C 13/2001-81, žalobě vyhověl a určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky a to každý jednou polovinou označených nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 pro obec
a katastrální území H., u Katastrálního úřadu P. Okresní soud uznal, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust.
§80 písm c) o.s.ř., neboť vlastnické právo žalobců je ohroženo; rozhodnutí o určovací žalobě vytvoří podklad pro vyjasnění právních vztahů mezi účastníky. Na podkladě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že kupní smlouva účastníků ze dne 19.5.1987 je právním úkonem neplatným pro rozpor vůle účastníků a slovního vyjádření týkajícího se označených nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy. Účastníci měli vůli převést na Čs. stát dům, který sloužil jako hostinec (dům čp. 75), ale
ve smlouvě je označen dům čp. 13, specifikován jako hostinec. Zájem na převodu parc. č. 14/1 a 39/2 neměli. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy (§34, §35 odst. 2,
§37 obč. zák. účinného v roce 1987 shledal nadbytečným zabývat se námitkou žalobců, že k označené smlouvě nebyl udělen souhlas nadřízeného orgánu žalované.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.10.2003, č.j. 21 Co 364/2002-154, označený rozsudek soudu prvního stupně změnil výrokem 1) tak, že žalobu na určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 pro obec a kat.úz. H. a to domu čp. 13 - objekt bydlení na pozemku č. parc. 14/1 zastavěná plocha a pozemku r. 14/1 - zastavěná plocha a pozemku č. parc. 14/1 zastavěná plocha, a to tak, že každý z nich vlastní podíl o velikosti jedné ideální poloviny těchto nemovitostí, zamítl, výrokem 2) v části výroku I., kterým bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 10001, a to tak, že každý z nich vlastní podíl o velikosti jedné ideální poloviny této nemovitosti, potvrdil. Odvolací soud zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně a řízení doplnil důkazy dalšími. Tak zejména vyslechl oba žalobce, svědky M. Ch., M. T. a J. K., k důkazu zjistil obsah výpisu knihovní vložky č. 13 kat. úz. H., ………….. smlouvy ze dne 6.3.1947, plánu přestavby rodinného domku čp. 13 z 12.2.1953, listin archivního fondu ONV v Č. B. z let 1945 až 1960, geometrického plánu č. 050-05-204-920-1960 z 15.4.1960, knihovní vložky č. 569 kat. úz. H., obsah notářského zápisu ze dne 7.8.1972 a 1.9.1972, domovních seznamů obce H., protokolu z 29.9.1977 o možnosti odkoupení domu čp. 13, dopisu žalobkyně z 15.1.1978, znaleckého posudku č. 46-10-87 J. F., sdělení FO ONV P. z 31.3.1987 o zvýšení rozpočtu výdajů MNV H. o 10.000,- Kč, kupní smlouvy z 19.5.1987, zprávy Okresního úřadu P. z 8.8.2001, srovnávacího sestavení parcel Katastrálního úřadu P. z 31.3.2003. Z provedených důkazů učinil skutkový závěr, že předmětem kupní smlouvy účastníků ze dne 19.5.1987 byl objekt čp. 13 postavený na pozemku č. par. 14/1 (způsobem využití občanská vybavenost), v němž byl provozován hostinec
a pozemek st. parc. č. 14/1 - zastavěná plocha kat. území H. V kupní smlouvě byly předmětné nemovitosti označeny určitě a srozumitelně jako objekt občanské vybavenosti, závěr o neplatnosti kupní smlouvy ohledně označených nemovitostí
ve smyslu ust. §37 odst. 1 obč. zák. není opodstatněn. Souhlas k uzavření kupní smlouvy účastníků ve smyslu ust. §2 odst. 2 věta první, §3 odst. 2 věta první vyhl. č. 90/1984 Sb. Okresním národním výborem P. byl podle názoru odvolacího soudu dán, o čemž svědčí obsah sdělení finančního odboru ONV P. ze dne 31.3.1987, z nějž odvolací soud zjistil, že Místnímu národnímu výboru byl navýšen rozpočet o 10.800 Kčs na koupi hostince čp. 13. Účastníci kupní smlouvy měli zcela zřejmý zájem na převodu vlastnictví k hostinci, v němž byl sál vhodný k obecnímu využití, vůle účastníků však nesměřovala k převodu vlastnictví k zahrádce před domem čp. 75, tj. k pozemku č. parc. 39/2. Protože se jedná o samostatnou věc, k níž co
do převodu nesměřovala vůle účastníků, lze tuto část kupní smlouvy oddělit
od ostatního obsahu kupní smlouvy. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky označeného pozemku, každý jednou polovinou této nemovitosti, potvrdil.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, neboť podle jejich názoru vychází odvolací soud ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnili tak dovolací důvody ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o.s.ř., dovolání ve vztahu k oběma dovolacím důvodům podrobně odůvodnili. Provedli obsáhlou rekapitulaci skutkových zjištění, která učinil odvolací soud a z nichž při rozhodování vycházel. Upozornili na historii usedlosti čp. 13, která sahá až
do 2. poloviny 18. století; její knihovní vložka byla zřízena v roce 1878. Dovodili, že příslušnými kupními smlouvami byly vždy převáděny nemovitosti obytný dům čp. 13
a hostinec čp. 75 s příslušnými pozemky. Za právně nerozhodná považovali konstatování obsažená v kupní smlouvě uzavřené mezi B. a R., podle nichž jsou nemovitosti prodávány včetně koncese hostinské a výčepnické provozované v domě čp. 13 H. a za nepodstatné, že ke kupní smlouvě ze dne 7.8.1972 uzavřené manžely R. a žalobci byl přičiněn dodatek, kterým byla kupní smlouva opravena údajem, že hostinec je u čísla popisného 13. Pozornost věnovali i geometrickým plánům vztahujícím se k pozemkům, parc. č. 14/1 a 14/2, zejména geometrickému plánu ze dne 15.4.1960 označenému číslem zakázky 050-05-204-920-1960, vyhotovenému za účelem oddělení části parc. č. 14/1, zřejmě pro účely zabezpečení zázemí pro provoz hostince na st. parc. č. 14/2. V této souvislosti vytýkali, že odvolací soud neodůvodněně uvedl, že v označeném geometrickém plánu došlo k záměně v označení pozemků. Nesouhlasili ani s označením domu čp. 13 jako objektu občanské vybavenosti v zápisech z katastru nemovitostí z 20.5.2002 a 24.6.2003, když označení domu jako objektu bydlení figuruje v jiných výpisech. Dovozují, že v knihovní vložce 13 se na stav. parcele 14/1 domovní a hospodářské stavení č.d. 13. Dům čp. 75 nikdy nesloužil k bydlení, tomu nebyl ani uzpůsoben. Uvedli, že J. F. se
ve znaleckém posudku ze dne 14.2.1987 dopustil v identifikaci oceňovaných nemovitostí chyby, když k „hostinci čp. 13“ přiřadil i pozemek č. par. 39/2 - zahrada
o výměře 14 m2. Tato předzahrádka nikdy neměla nic společného s hostincem ani s pozemkem č. parc. 14/2. Obdobně podrobně se žalobci vypořádali s důkazy týkajícími se přestavby domu čp. 13, zejména z období roku 1953. Vyjádřili nesouhlas s postupem soudů, pokud opomenuly přihlédnout k závěrům učiněným ve věci sp. zn. 27 Co 157/97 Krajského soudu v Praze. Za zásadně nesprávný považují závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva není neplatná z důvodu jejího neschválení nadřízeným ONV P. ve smyslu ust. §2 vyhl. č. 90/1984 Sb., když deklarované povolení zvýšení rozpočtu MNV H. ztotožnil co do významu a důsledků se schvalovacím rozhodnutím správního orgánu. Navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud konstatoval, že dovolání žalobců směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22.10.2003, č. j. 21 Co 364/2002-154, tedy vydanému přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 59/2005 Sb., jímž se mění zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. II bod 3 tohoto zákona se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 59/2005 Sb. projednají podle dosavadních právních předpisů. Dovolací soud
při projednání dovolání žalobců proto postupoval podle občanského soudního řádu
ve znění před účinností zák. č. 59/2005 Sb.
Dovolací soud shledal, že včasné dovolání žalobců vykazuje formální i obsahové náležitosti vyžadované občanským soudním řádem ve vztahu k tomuto mimořádnému opravnému prostředku (§240 odst. 1, §241, §241a odst. 1 o.s.ř.), že žalobci uplatnili způsobilý dovolací důvod ve smyslu ust. §241a odst. 1, 2 písm.b), odst. 3 o.s.ř. a že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku 1), jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé změněn (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Dovolání žalobců však směřuje i proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku 2), jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně určující, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to zahrady č. 39/2 v obci H., a to každý z nich co do jedné ideální poloviny této nemovitosti.
Občanský soudní řád ustanovením §237 odst. 1 písm. b) připouští dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveném ve zrušovacím rozhodnutí.
O takovýto případ se však v posuzované věci nejedná. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 3.9.2001, č.j. 5 C 13/2001-45, žalobě ve věci v plném rozsahu vyhověl. Po zrušení tohoto rozsudku usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.12.2001, č.j. 21 Co 466/2001-59, pro nedostatky procesní povahy, týkající se žalobního petitu, soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14.6.2002, č.j. 5 C 13/2001-81, žalobě opětovně vyhověl, to i ve vztahu k pozemku č. parc. 39/2 zahrada, zapsaném
na listu vlastnictví 10001 pro obec a kat. úz. H., u Katastrálního úřadu P.
Nejde tedy o rozdílné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jak ust.
§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. předpokládá, navíc jako důsledek vázanosti právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušovacím rozhodnutí.
Dovolací soud dovolání žalobců směřující proti rozsudku odvolacího soudu
ve výroku 2) jako nepřípustné ve smyslu ust. §243b odst. 5, §218 odst. 1 o.s.ř. odmítl, když ani důvod přípustnosti dovolání podle ust. §písm. c) uvedeného ustanovení není naplněn. Napadené rozhodnutí odvolacího soud nemá podle dovolacího soudu po právní stránce zásadní význam, což je předpokladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§237 odst. 3 o.s.ř.). Navíc žalobci by nebyli k dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v tomto výroku legitimováni. Rozhodnutím odvolacího soudu ve výroku II. byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku žalobě vyhovujícím; žalobcům tedy nevznikla na jejich právech újma, proto nemohou mít právní zájem na změně nebo zrušení rozsudku v tomto výroku a nápravy ve vztahu k tomuto rozsudečnému výroku, pro ně příznivému, se nemohou domáhat.
Dovolací soud na základě přípustného dovolání (§236 odst. 1, §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, z důvodů uplatněných v dovolání žalobců (§241a odst. 2 písm. b/,
§241a odst. 3 o.s.ř.).
Námitka neplatnosti kupní smlouvy účastníků ze dne 19.5.1987 pro neurčitost tohoto dvoustranného právního úkonu ve smyslu ust. §37 obč. zák. směřuje k projevené vůli účastníků v označené kupní smlouvě a to ve vztahu k předmětu smlouvy.
Na neplatnost právního úkonu pro neurčitost lze usoudit, jestliže ze srozumitelně vyjádřené vůle nelze spolehlivě zjistit její obsah a tento nedostatek nelze odstranit ani výkladem projevu.
Znění kupní smlouvy účastníků ze dne 19.5.1987 a okolnosti, které jejímu uzavření předcházely, dokládají, že projev vůle účastníků se vztahoval k uzavření kupní smlouvy, jíž mělo být převedeno vlastnictví domu čp. 13 H. na pozemku č. par. 14/1, ze žalobců na žalovanou. Uzavření smlouvy předcházela opakovaná jednání žalobkyně se žalovanou, jak o tom svědčí obsah protokolu ze dne 29.9.1977 a dopis žalobkyně ze dne 15.1.1978 žalované, vždy vedené o prodeji nemovitosti čp. 13 H. Za účasti žalobkyně byla žalované umožněna prohlídka nemovitosti označené v protokolu číslem popisným 13, k tomuto objektu byl také J. F. podán znalecký posudek o ceně nemovitosti. Účastníci vždy vycházeli z přesvědčení, že nemovitost čp. 13 H. je hostincem na parc. č. 14/1. Proto výhrady žalobců týkající se označení nemovitostí ve smlouvě nejsou způsobilé zpochybnit určitost posuzované kupní smlouvy, když skutkové závěry učiněné v tomto směru odvolacím soudem jsou náležitě podloženy skutkovými zjištěními.
Omyl v předmětu kupní smlouvy podle občanského zákoníku č. 131/1982 Sb., účinného v době uzavření sporné smlouvy, opravňoval účastníka smlouvy k odstoupení od smlouvy za podmínek ust. §49 obč. zák., absolutní neplatnost právního úkonu však nezakládal.
Námitkou, že posuzovaná kupní smlouva účastníků ze dne 19.5.1987 nebyla schválena nadřízeným orgánem žalované a je tedy právně neúčinná, žalobci zpochybňují, že takovýto schvalovací správní akt ve smyslu ust. §3 odst. 2 vyhl. č. 90/1984 Sb. o správě byl vůbec učiněn, a zároveň zpochybňují správnost právních závěrů odvolacího soudu ve věci.
Soud prvního stupně učinil závěr o neplatnosti sporné kupní smlouvy účastníků ze dne 19.5.1987 pro neurčitost a z hlediska požadavku vyhl. č. 90/1984 Sb. ve smyslu ust. §2 odst. 2, §3 odst. 2 této vyhlášky se věcí již nezabýval. Odvolací soud po závěru, že označená kupní smlouva účastníků ze dne 19.5.1987 je určitá, sám doplnil dokazování ke skutečnostem významným pro závěry ve smyslu ust. §3 odst. 2 vyhl. č. 90/1984 Sb. Vlastní rozhodnutí ONV P. jako národního výboru nejblíže vyššího stupně se nepodařilo zajistit. Odvolací soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z obsahu konceptu sdělení finančního odboru ONV P. ze dne 31.3.1987, podle nějž byl právnímu předchůdci žalované navýšen rozpočet výdajů o 10.800,- Kč na koupi hostince čp. 13 H. Učinil skutkový závěr, že ONV P. s uzavřením sporné kupní smlouvy nepochybně souhlasil, neboť jinak by k navýšení rozpočtu MNV H. nepřistoupil. Odvolací soud nepochybil, když
při nedostupnosti jakýchkoli jiných důkazů učinil závěr, že orgán bezprostředně nadřízený právnímu předchůdci žalované s kupní smlouvou nepochybně souhlasil, když zabezpečil zaplacení kupní ceny.
Podle ust. §2 vyhl. č. 90/1984 Sb. federálního ministerstva financí, o správě národního majetku, účinné v době uzavření sporné smlouvy účastníků, mohly státní organizace nabývat věci do státního vlastnictví od občanů a jiných organizací než socialistických jen výjimečně, za cenu podle cenových předpisů, nemohou-li je nabýt
od socialistických organizací a potřebují-li je nezbytně pro plnění stanovených úkolů. K účinnosti smlouvy o nabývání vlastnictví podle tohoto ustanovení potřebovaly státní organizace schválení přímo nadřízeného orgánu, národní výbory schválení národního výboru nejblíže vyššího stupně.
Odvolací soud se věcí z tohoto hlediska výslovně nezabýval, vycházel z úvahy, že s označenou kupní smlouvou oprávněný nadřízený orgán souhlasil.
Se žalobci nutno souhlasit, že uvedený závěr odvolacího soudu se náležitosti schválení smlouvy ve smyslu ust. §3 odst. 2 vyhl. č. 90/1984 Sb. výslovně netýká, ačkoli na její splnění je vázána účinnost smlouvy, mající za následek, že smlouva je způsobilá přivodit zamýšlené právní účinky. Vzhledem k tomu, že žalobci se domáhali určení podílového spoluvlastnictví k označeným nemovitostem, je posouzení účinnosti sporné kupní smlouvy pro závěry ve věci právně významné.
Dovolací soud shledal, že žalobci v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu
ve výroku 1) právem uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení
ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Proto rozsudek odvolacího soudu ve výroku 1), jímž byla zamítnuta žaloba o určení podílového spoluvlastnictví žalobců k nemovitostem označeným v rozsudečném výroku, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§241a odst. 2 písm. b/, §243b odst. 2 věta za středníkem,
odst. 3 věta první, §243d věta první o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu