ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.982.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 982/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilého L. P., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem K., syna L. P. a L. P., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. P 132/99, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. prosince 2004, č. j. 13 Co 746/2004 - 381, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 7. 4. 2004, č. j. P 132/99 - 366, zamítl návrh otce na určení, že „podle rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 5. 1999, č. j. 11 Nc 122/99 - 18, se otec nezavazuje pro dobu po rozvodu přispívat na výchovu a výživu nezl. L. P. částkou 5.000,- měsíčně vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř., neboť v dané věci jde o výklad právních účinků rozhodnutí státního orgánu. Otázka, jaké povinnosti z takového rozhodnutí vyplývají, nezávisí
na zjištění nebo posouzení skutkového děje, nýbrž výlučně na tom, jaké je znění rozhodnutí a zda je vykonatelné. Dále soud vyslovil názor, že „při zjištění obsahu a účinků rozhodnutí státního orgánu se již jedná o vztah mezi tímto orgánem a účastníkem řízení, nikoliv o soukromoprávní vztah mezi účastníky navzájem“.
K odvolání otce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 12. 2004, č. j. 13 Co 746/2004 - 381, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť za správný považoval závěr okresního soudu, že otec nemá
na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. Dále dovodil, že „za situace, kdy rozsudek upravující poměry nezletilého pro dobu
po rozvodu manželství rodičů a který se stal podkladem pro pravomocné rozhodnutí
o rozvodu manželství rodičů, je rozhodnutím, které je podkladem k rozhodnutí
o osobním stavu, jímž je soud vázán“ (§135 odst. 1 o. s. ř.). „S ohledem na právní jistotu je vyloučeno zrušit rozhodnutí, na které je vázáno rozhodnutí o osobním stavu
(o rozvodu manželství)“. Za dané situace se otec může domoci změny rozsahu vyživovací povinnosti k nezl. L., uložené mu pravomocným soudním rozhodnutím, pouze postupem podle ust. §163 o. s. ř. a ust. §99 zákona o rodině.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. na daný případ nedopadá vzhledem k tomu, že „předmětem řízení bylo určení obsahu konstitutivního soudního rozhodnutí“ (rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 5. 1999, č. j. 11 Nc 122/99 - 18, jímž byla schválena dohoda rodičů o výživném pro nezletilého), tedy „posouzení otázek spadajících do občanského práva procesního (zejména otázka okamžiku vázanosti soudu svým rozhodnutím, otázka formálních a materiálních účinků právní moci v případě, kdy se liší písemně vyhotovený rozsudek od obsahu vyhlášeného rozsudku)“. Dovolatel nesouhlasí s právními závěry soudů obou stupňů a s poukazem
na ust. §50 odst. 1 a 2 zákona o rodině namítá, že dohoda rodičů o výživném pro nezl. dítě má soukromoprávní charakter a že rozhodnutí soudu, jímž taková dohoda byla schválena, má konstitutivní účinky, a nikoliv jen „procesní vztah“, jak odvolací soud dovodil. V případě, že vzniknou pochybnosti o obsahu schválené dohody rodičů, „nebrání nic tomu, aby bylo možno žalovat na určení, zda tu právo je či není, tedy zjistit, jakou dohodu soud vlastně chválil“, přičemž „určovací žalobou není zasahováno do pravomocného rozhodnutí“. Vzhledem k ust. §230 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je nesprávný i názor odvolacího soudu, že „s ohledem na právní jistotu je zcela vyloučeno zrušit rozhodnutí, na nějž je vázáno rozhodnutí o osobním stavu.“ Dovolatel poukazuje na to, že v daném případě podala matka návrh na úpravu poměrů nezletilého na dobu
do rozvodu manželství rodičů a že při jednání okresního soudu uzavřeli rodiče dohodu, která byla schválena rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 5. 1999, č. j. 11 Nc 122/99 - 18, a z tohoto důvodu se rodiče vzdali práva odvolání. Skutečnost, že následně bylo v písemném vyhotovení rozsudku změněno slovo „do “ na „od“ rozvodu, na tom nemůže nic změnit. Pokud by rozsudkem soudu prvního stupně nebyla schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů nezletilého na dobu do rozvodu, nevydal by tento soud opravné usnesení s odůvodněním, že došlo k písařské chybě. Označil-li Krajský soud v Plzni v usnesení vydaném pod sp. zn. 15 Co 473/2000 opravné usnesení za paakt, vycházel jen z obsahu spisu, v „němž v té době byl založen upravený (zfalšovaný) zápis“ z jednání u okresního soudu; odvolací soud však na tuto skutečnost nebyl upozorněn, když otec „o nezákonné dodatečné úpravě protokolu“ nevěděl, neboť vlastnil kopii zápisu, v němž byl zachycen skutečný obsah dohody rodičů. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené
v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto
o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek
o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
V dané věci otec nezletilého dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba
na určení, že „podle rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 5. 1999, č. j. 11 Nc 122/99 - 18, se otec nezavazuje pro dobu po rozvodu přispívat na výchovu a výživu nezl. L. P. částkou 5.000,- měsíčně vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého“.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ust. §237 o. s. ř. v posuzovaném případě není dána, a to již proto, že otec dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v ust. §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení
§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., když matce v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2005
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předseda senátu