ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.995.2004.1
sp. zn. 30 Cdo 995/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně D. L., zastoupené advokátem proti žalovaným 1) J. T. a 2) D. T., oba zastoup. advokátkou, o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 211/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.12.2003 č.j. 18 Co 226/2003-208, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 4.12.2002, č. j. 5 C 211/95-191, rozhodl, že kupní smlouva o převodu rodinného domu čp. 119/nouz. v P., parc. 3428/1 a parc. č. 3428/2, LV č. 1495, obec 010 P., KÚ 37 S., kod. 731943, KÚ P., uzavřená mezi účastníky dne 27.6.1995, je neplatná; rozhodl o povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady řízení ve stanovené výši a České republice náklady řízení, které stát platil, přičemž stanovil lhůtu i místo plnění.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.12.2003, č.j. 18 Co 226/2003-208, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci i ve výroku o povinnosti žalovaných k náhradě nákladů řízení České republice potvrdil, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně shledal dokazování provedené soudem prvního stupně za postačující, výtky žalovaných týkající se hodnocení provedených důkazů nedůvodnými. Procesní korektnost skutkových zjištění soudu prvního stupně nebyla zpochybňována; soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil podle zásad logiky a volného hodnocení důkazů ve smyslu ust. §132 o.s.ř. Vyrovnal se s námitkami žalovaných proti závěrům soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy účastníků ze dne 27.6.1995 o prodeji nemovitostí uvedených v rozsudečném výroku. Ztotožnil se s právním hodnocením posuzované problematiky soudem prvního stupně se závěrem, že žalobkyně se právem dovolala ust. §49a obč. zák. Žalovaní zneužili neznalosti žalobkyně, nar. 1923, od roku 1954 pobývající v Australii, cen nemovitostí v České republice, nesprávně ji informovali o prodejnosti označených nemovitostí, uvedli ji v omyl a nemovitosti od žalobkyně získali za cenu výrazně nižší, než činila tržní cena. Odvolací soud zaujal stanovisko i k názoru žalobkyně o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ve smyslu ust. §37 odst. 1, 2 obč. zák. pro nepřesnost označení parc. č. pozemku, který byl rovněž předmětem kupní smlouvy a k námitce vydržení nemovitostí žalovanými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů tkvících v ust. §241a odst. 3 o.s.ř. (odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), v ust. §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a ust. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Jednotlivé dovolací důvody podrobně odůvodnili a závěrem obsáhlého dovolání navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu shledali v ust. §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., na nějž výslovně odkázali.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle obsahu spisu bylo dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno včas a splňuje formální i obsahové náležitosti stanovené v §241 odst. 1, 2 o.s.ř.
Dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání žalovaných směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci. V úvahu proto přichází hlediska přípustnosti dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b), c) o.s.ř. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., na něž žalovaní odkazují, přípustné, jestliže soud prvního stupně, kterým soud rozhodl ve věci, rozhodl jinak, než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Odkaz žalovaných na ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. pro závěr o přípustnosti dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu však dovolací soud neshledal případným.
Uvedené ustanovení přichází z hlediska přípustnosti dovolání v úvahu tehdy, jestliže rozsudek soudu prvního stupně vydaný po zrušovacím usnesení odvolacího soudu a potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, se v právních závěrech
o věci liší od jemu bezprostředně předcházejícímu rozsudku, neboť v novém rozhodnutí ve věci se promítl právní názor vyjádřený ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu, z nějž soud prvního stupně následně vycházel a jímž byl ve smyslu ust. §226 odst. 1 o.s.ř. vázán.
Podle obsahu spisu soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem
ze dne 13.5.1997, č.j. 5 C 211/95-14 tak, že žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy účastníků o převodu označených nemovitostí do vlastnictví žalovaných zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8.4.1998, č.j. 18 Co 521/97-45, označený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení k doplnění dokazování, když soud prvního stupně neměl podle závěrů odvolacího soudu dostatek skutkových zjištění pro závěry ať ve prospěch žalobní žádosti ve smyslu ust. §49a obč. zák. (§40 oč. zák.) či ve prospěch námitek žalovaných o nedostatku právního zájmu žalobkyně
na určovací žalobě. Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29.3.1999, č.j.
5 C 211/95-79, žalobě vyhověl, stejně jako po usnesení odvolacího soudu ze dne 19.11.2001, č.j. 18 Co 262/2001-132, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně
ze dne 29.3.1999, č.j. 5 C 211/95-79, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 24.1.2001, č.j. 5 C 211/95-123. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 4.12.2002, č.j.
5 C 211/95-191, opětovně žalobě vyhověl a odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem, tj. rozsudkem ze dne 5.12.2003, č.j. 18 Co 226/2003-208, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci jako věcně správný potvrdil.
Sled rozhodnutí soudu prvního stupně, navazujících na jednotlivá zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, jednoznačně svědčí o tom, že soud prvního stupně
při respektování pokynů odvolacího soudu k dalšímu postupu v řízení – s výjimkou rozhodnutí bezprostředně následujícím po prvním zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu – opakovaně rozhodl shodně, jako v předchozím rozhodnutí. Stejně tak tomu bylo i v případě žalobě vyhovujícího rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4.12.2002, č.j.
5 C 211/95-191, který odvolací soud rozsudkem ze dne 5.12.2003, č.j. 18 Co 226/2003-208, potvrdil.
Základní předpoklad pro závěr o přípustnosti dovolání proti označenému pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ust. §237 ods. 1 písm. b) o.s.ř. není naplněn. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než se závěrem, že dovolání v této věci není přípustné, dovolání odmítnout (§218 písm. c/, §243b pdst. 5 o.s.ř.).
V dovolacím řízení úspěšná žalobkyně má ve smyslu ust. §142 odst. 1 o.s.ř.
(§243b odst. 5 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady v tomto řízení jí však nevznikly. Žalovaným jako neúspěšným v dovolacím řízení zákon právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. května 2005
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu