ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1018.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1018/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně M. s.r.o., proti žalovanému T. K., o 3 246 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 285/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2004, č.j. 53 Co 52/2004-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2004, č.j. 53 Co 52/2004-72, zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. ledna 2004, č.j. 17 C 285/2002-66, kterým byl zrušen rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. února 2003, č.j. 17 C 285/2002-31, a řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání zastavil.
Žalovaný proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal dovolání, kterým požaduje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil z důvodu nesprávného právního posouzení. Má za to, že nebyly splněny podmínky k vydání rozsudku pro zmeškání a připomíná své skutkové námitky proti tvrzením žalobkyně.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, což na tento případ nedopadá.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů, a to ani výslovně v ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. V tomto ustanovení uvedené zastavení řízení míří totiž do zastavení řízení ve věci samé, zatímco v dané věci soud nezastavil řízení ve věci samé, nýbrž pouze nesprávně své rozhodnutí o zrušení usnesení soudu prvního stupně rozvedl o výrok, že řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání se zastavuje, když postačilo usnesení soudu prvního stupně zrušit.
Dovolací soud podotýká, že po rozhodnutí v dané věci bylo vydáno Městským soudem v Praze usnesení ze dne 23. června 2004, č.j. 53 Co 247/2004-76, které nabylo právní moci dne 3. srpna 2004, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. února 2003, č.j. 17 C 285/2002-31 a řízení zastaveno, když odvolací soud dospěl k závěru, že telegraficky podaný odpor nebyl v zákonem stanovené lhůtě doplněn písemně, proto k němu nemělo být přihlédnuto, tudíž vydaný platební rozkaz v dané věci nabyl účinků pravomocného rozsudku, čímž založil překážku věci rozsouzené. Přezkoumávané usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2004, č.j. 53 Co 52/2004-72, tak bylo odklizeno jiným způsobem, a v takových případech soudní praxe rozhoduje podle §218 o. s. ř. ve spojení s §243b odst. 5 o. s. ř. o odmítnutí dovolání pro jeho bezpředmětnost (srov. Občanský soudní řád, Komentář, J. Bureš, L. Drápal, M. Mazanec, C.H.Beck, Praha, 2001, 5. vydání a další, komentář k §218).
Nejvyšší soud České republiky proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§243b odst. 5, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. září 2005
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu