ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1052.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1052/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce T., s. p. \"v likvidaci\", proti žalované M. A. M., s.r.o., o určení práva hospodaření k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 109/98, o dovolání T., s.r.o., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2004, č.j. 16 Co 349/2003-267, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatelka je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
2 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. R., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou po původní žalované T., s. r. o. určení práva hospodaření k nemovitostem. V průběhu řízení uplatnil žalobce na straně žalované procesní nástupnictví R. 9, a. s. Soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že R. 9, a.s. byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník žalobou dotčených nemovitostí, nadále vedl řízení proti této společnosti. V průběhu odvolacího řízení bylo žalobcem uplatněno další procesní nástupnictví na straně žalované s tím, že předmětné nemovitosti byly prodány společnosti M. A. M., s.r.o., která se na základě kupní smlouvy ze dne 29. 11. 2000 stala k témuž dni na základě vkladu do katastru nemovitostí vlastníkem dotčených nemovitostí, proto odvolací soud, rozhodující podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř.), nevydal o procesním nástupnictví žádné rozhodnutí a nadále vedl řízení proti M. A. M., s.r.o., když dovodil, že podmínky procesního nástupnictví byly splněny, jestliže nastala právní skutečnost, s níž je spojen převod práva, o něž se v řízení jedná.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. května 2004, č.j. 16 Co 349/2003-267, odmítl odvolání T., s. r. o. podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. listopadu, č.j. 11 C 109/98-109, kterým bylo výrokem I. určeno, že žalobce má právo hospodaření k pozemku parcelní číslo 662 o výměře 700 m2 a k domu číslo popisné 678 na pozemku p.č. 662 v katastrálním území S. M., obec P., vše zapsané na LV 108 u Katastrálního úřadu P., výrokem II. zamítnut vzájemný návrh na uložení povinnosti žalobci vyklidit nebytové prostory v domě uvedeném ve výroku I., situované v přízemí domu vpravo od vchodu do budovy, sestávající z prostor dvou kanceláří, skladu, dvou WC a zasedacího sálu, to vše o výměře 392,8 m2, v prvním suterénu sestávající ze třech místností a skladu o výměře 443,22 m2, ve druhém suterénu sestávající ze třech místností, archivu, dvou místností a skladu CO a jedné místnosti trafostanice, to vše o výměře 161,55 m2, a vyklizené je odevzdat žalované. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, který na základě uplatněného procesního nástupnictví z důvodu singulární sukcese jednal jako s žalovaným se společností R. 9, a. s., jestliže podle výpisu z katastru nemovitostí byla jako vlastník od 1. 3. 2000 zapsána tato společnost. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně se správně již nezabýval tím, zda právo na jiného opravdu přešlo, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé. Dospěl proto k závěru, že T., s. r. o. není účastníkem řízení a není tedy osobou oprávněnou podat odvolání, když na základě uplatněného procesního nástupnictví z důvodu singulární sukcese nebyla tato společnost již v době rozhodnutí soudu prvního stupně účastníkem řízení a nebyla jím ani ve stádiu odvolacího řízení, kdy je v katastru nemovitostí jako vlastník dotčených nemovitostí zapsána žalovaná.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podala dovolání T., s. r. o. s odkazem na §238a odst. 1 písm.e) o. s. ř, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. Poukazuje, že občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2000, který je namístě v dané věci aplikovat, neupravoval přesným způsobem procesní nástupnictví v důsledku singulární sukcese, ale má za to, že tato otázka byla dostatečně vyřešena v odborné literatuře, kdy k právnímu nástupnictví nestačí existence vnějších vztahů singulární sukcese, ale i hmotněprávní změna osoby oprávněné (povinné) z právního vztahu. Dospěl-li stejný odvolací soud v rozsudku ze dne 25. května 2004, č.j. 16 Co 349/2003-263, k závěru, že T., s. r. o. nebyla vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem sporu, z důvodu neplatnosti kupní smlouvy, je tedy vyloučeno, aby na kohokoli převedla více práv, než sama měla, tedy aby se kdokoli stal jejím právním nástupcem ohledně vlastnictví dotčených nemovitostí. T., s. r. o., jako původně žalovaná, proto nepřestala být účastníkem řízení, a pokud odvolací soud dospěl k odlišnému závěru a odmítl se věcně zabývat podaným dovolaním, pak tím způsobil, že T., s. r. o. byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Dovolatelka navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
K dovolání T., s. r. o. podal vyjádření žalobce, který navrhl jeho zamítnutí, neboť má za to, že odvolací soud postupoval v souladu s tehdy platnou právní úpravou, jestliže jedinou podmínkou pro přímé procesní nástupnictví byla jen skutečnost, že singulární sukcese byla u soudu uplatněna.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – nadále jen “o. s. ř.”).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně (s modifikací dovolání přípustného podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř.) neváže na konkrétního účastníka. Oproti tomu subjektivní přípustnost dovolání implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn – ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. - dovolání, jež je objektivně přípustné [v daném případě podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.] podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Za situace, kdy však pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto o právech a povinnostech účastníků řízení odlišných od dovolatelky, nelze dovodit, že by tímto rozhodnutím vznikla dovolatelce jakákoli újma, proto nelze uvažovat ani o možnosti odstranění způsobené újmy zrušením napadeného rozhodnutí.
Uvedená zásada, že legitimaci k podání dovolání má pouze ten účastník, jemuž vznikla určitá újma, platí i tehdy, je-li jako důvod přípustnosti dovolání uplatňována zmatečnost řízení ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř. [v daném případě námitka dovolatelky, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]. Opačný závěr nelze dovodit ani z toho, že dovolací soud při svém rozhodování přihlíží k vadám uvedeným v §237 odst. 1 o. s. ř. též z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); předpokladem k tomuto postupu je totiž skutečnost, že dovolání není způsobilé k odmítnutí, tedy, že bylo podáno oprávněným subjektem.
Protože však v daném případě dovolání podal subjekt, který k němu nebyl oprávněn, Nejvyšší soud ČR je - aniž se mohl zabývat jeho důvodností - podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč [§5 písm. b), §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 2 575 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 15. června 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu