ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1081.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1081/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce P. M., proti žalovanému Z. K., o zaplacení částky 69 056 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 173/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2005 č. j. 16 Co 238/2005, 16 Co 239/2005-35, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. ledna 1997 č. j. 25 C 173/96-20 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 69 056 Kč s 0,5% úrokem z prodlení denně od 20. 6. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 22. února 2005 č. j. 25 C 173/96-22 opravil označení žalovaného v uvedeném rozsudku tak, že zní – „Z. K., podnikající pod obchodní firmou Z. K. – K., což odůvodnil nesprávným uvedením „dovětku“ firmy žalovaného v tomto rozsudku jako „K.“.
K odvolání žalovaného proti rozsudku i opravnému usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. května 2005 č. j. 16 Co 238/2005, 16 Co 239/2005-35 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Opravné usnesení posoudil jako správné, když soud prvního stupně tímto rozhodnutím opravil písařskou chybu v označení žalovaného. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný podle závěru odvolacího soudu po uplynutí stanovené patnáctidenní lhůty, která ve smyslu §204 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“) neběžela od doručení opravného usnesení. Taková lhůta se účastníkům řízení nově otvírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje. V dané věci se o taký případ nejednalo, neboť šlo o nepodstatnou opravu obchodní firmy účastníka – fyzické osoby, jinak řádnými znaky identifikované.
Proti usnesení odvolacího soudu v části výroku, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaného, podal žalovaný dovolání, které odůvodnil nesprávným výkladem §204 odst. 1 o. s. ř. odvolacím soudem. Podle názoru žalovaného oprava označení žalovaného v opravném usnesení soudu prvního stupně musí mít vždy za následek nové otevření lhůty k podání odvolání jako v daném případě, neboť s sebou nese nutnost nového projednání věci. Podle jeho názoru nešlo o pouhou opravu překlepu. Odvolatel navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 28. ledna 1997.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Tyto vady se ze spisu nepodávají a ani dovolatel netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. l a 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.
Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř].
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje dovolatel v jeho výkladu §204 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle věty druhé tohoto ustanovení platí, že bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení opravného usnesení.
V posuzované věci jde o řešení otázky, zda se druhá věta ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. uplatní pokaždé, bylo-li vydáno opravné usnesení. Nutno předeslat, že tato otázka již byla v judikatuře vyšších soudů řešena – např. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí publikovaném v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod číslem 14 v sešitě 2/94 určil, že jen takové opravné usnesení, vydané podle §164 o. s. ř., které se týká výroku rozhodnutí, má následky uvedené v §204 odst. 1 o. s. ř., tj. že od jeho doručení znovu běží lhůta k podání odvolání. Ve svém usnesení ze dne 30. 11. 1998 sp. zn. 20 Cdo 91/98 uveřejněném pod číslem 31/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že lhůta k podání odvolání běží znovu od doručení opravného usnesení jen tehdy, směřuje-li odvolání právě jen proti výroku usnesením podle §164 o. s. ř. opravenému, případně proti výroku, který je na opraveném výroku závislý. Taktéž ve svém usnesení ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 29 Odo 310/2002 publikovaném pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, číslo sešitu 6/2005, ze kterého odvolací soud vycházel, Nejvyšší soud rovněž dovodil, že účastníku řízení se lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výroku na něm závislým nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje.
Předmětné opravné usnesení se týkalo označení žalovaného jako účastníka řízení, když v rozsudku byl označen svým obchodním jménem „Z. K. - K.“ a usnesením soudu prvního stupně bylo toto označení opraveno na „Z. K. - K.“.
Podle ustanovení §157 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, tedy k datu 28. 1. 1997, se v písemném vyhotovení rozsudku uvede mimo jiné přesné označení účastníků. Označení účastníka občanského soudního řízení vymezuje §79 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení ve znění účinném k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se fyzická osoba jako účastník řízení označuje jménem, příjmením a bydlištěm. Žalovaný byl v rozsudku soudu prvního stupně označen správným jménem a příjmením Z. K. Uvedení dodatku jeho obchodního jména bylo nadbytečné, neboť tento dodatek obchodního jména žalovaného byl z hlediska identifikace účastníka občanského soudního řízení (fyzické osoby) bez významu.
Opravné usnesení, které se týkalo pouze dodatku obchodního jména žalovaného, opravovalo tedy tu část záhlaví rozsudku, která se nikterak nedotkla výroku opravovaného rozsudku, neboť oprava se netýkala jeho jména a příjmení, ani žádného jiného údaje nezbytného k identifikaci účastníka řízení podle občanského soudního řádu. Z těchto důvodů nemohlo opravné usnesení soudu prvního stupně založit běh nové odvolací lhůty, jak správně rozhodl odvolací soud.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 1 o. s. ř. dovolání žalovaného zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. října 2005
JUDr. Zdeněk Des,v.r.
předseda senátu