ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1088.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1088/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně V. I., s. r. o., proti žalované Č., a. s., o vydání věcí, případně zaplacení 2 406 950 184 a 191 870 151 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 262/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 č. j. 8 Cmo 149/2005 – 114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. Š., advokátce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. prosince 2004 č. j. 25 Cm 262/2003 – 60 odmítl odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2004 č. j. 25 Cm 262/2003 - 21 ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo podáno opožděně. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2005 č. j. 8 Cmo 149/2005 - 114 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž požadovala zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, včetně rozsudku pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2004 č. j. 25 Cm 262/2003 - 21. Dovolatelka namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání spatřuje v naplnění předpokladu §237 odst. 3 o. s. ř.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť rozhodnutí obou soudu považuje za věcně správná.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobkyně a žalované, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na vydání věcí, případně o zaplacení částky 2 406 95 184 Kč a 191 870 150 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání a náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalované není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta ve výší 375 Kč /§15 v návaznosti na §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 450 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 21. září 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu