ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1133.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1133/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína ve věci žalobkyně F. A. M. G., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované H., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení 533.766,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 271/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2004, čj. 2 Cmo 433/2002 - 188, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2004, č. j. 2 Cmo 433/2002 – 188 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2002, čj. 17 Cm 271/96 – 107, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. června 1999, čj. 17 Cm 271/96 – 39, vyhověl žalobě o zaplacení 533.766,- Kč a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. září 2001, čj. 2 Cmo 565/99 – 72, zrušil uvedený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně nevyjádřil, že původní závazkový vztah vznikl nikoli mezi účastníky řízení, ale mezi jinými subjekty (právními předchůdci – Z. S. n. p., s.p., Ž. n. H. na straně žalobkyně a H. – H. s., s.p., H. B. na straně žalované). Rozsudkem ze dne 27. května 2002, čj. 17 Cm 271/99 – 107, Krajský soud v Ostravě při zohlednění rozhodnutí odvolacího soudu znovu vyhověl žalobě o zaplacení faktury č. 701576, jíž byla účtována cena výrobků dodaných na základě smlouvy ze dne 31.5.1991, uložil žalované zaplatit 533.766,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), když dopis žalované ze dne 17. ledna 1995 shledal platným a účinným uznáním závazku, jehož úhrada byla předmětem žaloby.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. července 2004, čj. 2 Cmo 433/2002 – 188, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil výši přiznané náhrady (výrok II.) a žalované uložil nahradit náklady řízení odvolacího (výrok III.). Dovodil, že se v dané věci jedná o hospodářskoprávní vztah a v návaznosti na uznávací prohlášení ze dne 17. ledna 1995 odkázal na ustanovení §132 hospodářského zákoníku. K námitce promlčení, kterou žalovaná v řízení vznesla, uzavřel, že v důsledku uznání závazku začala běžet ode dne uznání nová desetiletá promlčecí doba, v jejímž rámci byla žaloba podána. K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobkyně (rozumí se původní žalobkyně Z.S.N.P., a.s., Ž. n. H., neboť v době rozhodnutí soudu byla již žalobkyní společnost F. A. M. G., a.s. se sídlem v B., která získala žalovanou pohledávku od Z.S.N.P., a.s., Ž. n. H. smlouvou o postoupení, a o jejímž procesním nástupnictví odvolací soud rozhodl usnesením podle §107a občanského soudního řádu ze dne 8. června 2004) uvedl, že hospodářskou smlouvu o dodávce předmětných výrobků uzavřel subjekt Z.S.N.P., s.p., Ž. n. H., který byl ke dni 15.8.1991 zrušen a jeho majetek přešel prostřednictvím F. n. m. Slovenské republiky na nástupnické společnosti – 1. Z.S.N.P., a s., Ž. n. H. a 2. A., a.s., B. Š. Delimitačním protokolem (jeho přílohou č. 13) pak bylo podle odvolacího soudu prokázáno, že závazky a pohledávky nebyly delimitovány a zůstaly předávajícímu subjektu - Z.S.N.P., a. s., Ž. n. H. Proto byla původní žalobkyně shledána právní nástupkyní subjektu, který uzavřel hospodářskou smlouvu, a není relevantní námitka, že předmětná faktura byla vystavena neexistujícím subjektem. Odvolací soud v dalším odkázal na skutková zjištění a právní hodnocení soudu prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu, a to v plném rozsahu, napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §239 odst. 1, písm c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a důvodnost o nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř..
Dovolatelka vytkla soudům obou stupňů nesprávné posouzení otázky aktivní legitimace, nesprávné vyhodnocení správně zjištěného skutkového stavu a nesprávnou aplikaci hmotněprávní úpravy. Dovolatelka uvedla, že fakturu č. 701576 vystavil neexistující subjekt, neboť Z.S.N.P., s.p., Ž. n. H. ke dni fakturace již neexistoval, prvotní doklady – zejména dodací list – pak dne 28.8.1991 vydala jedna z jeho nástupnických společností, A., a.s., B. Š., a jen jí tedy vzniklo výlučné právo fakturu vystavit. Vyjádřila nesouhlas s odvolacím soudem, pokud z delimitačního protokolu dovodil, že pohledávky a závazky zůstaly předávajícímu subjektu Z.S.N.P., a.s., Ž. n. H. a dále dovodila, že napadené rozhodnutí má pro ni zásadní význam, neboť bylo rozhodnuto o nezanedbatelné částce a navíc na rozhodnutí o zaplacení předmětné materiálové faktury bude zřejmě záviset i rozhodnutí v dalších (dosud přerušených) soudních řízeních o souvisejících poplatcích z prodlení. Navrhla zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001.
Dovolání je přípustné podle §237, odst. 1, písm c) o.s.ř., protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud při aplikaci §132 hospodářského zákoníku posoudil určující právní otázku, zda žalovaná svými námitkami vyvrátila právní domněnku plynoucí z uznání, v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud pochybil, pokud k námitce nedostatku aktivní věcné legitimace, kterou vznesla žalovaná, činil závěry z delimitačního protokolu, aniž důsledně dbal na to, že pro konstrukci žaloby postavenou na účinném písemném uznání závazku svědčí aktivní legitimace subjektu, v jehož prospěch byl závazek uznán a účinky plynoucí z uznání lze vyvracet toliko v rámci §133 o.s.ř. prokazováním opaku skutečností plynoucích ze zákonné domněnky (v tomto případě srov. §132, odst. 1 hospodářského zákoníku), přičemž důkazní břemeno nese žalovaná. Již v rozsudku ze dne 20. listopadu 2002, čj. 29 Odo 582/2001, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) vysvětlil, že delimitační protokol má jen deklaratorní povahu a ohledně předávaných a přebíraných závazků nedochází k žádnému konstituování (nových) závazků; toto zásadní vymezení delimitačního protokolu však nikterak nebrání tomu, aby jeho obsahovou součástí mimo jiné byl i individuální, dohodou (smlouvou) mezi účastníky založený závazek (závazkový vztah). Je ovšem nezbytné, aby byly z takové části protokolu zřejmé projevy vůle účastníků, směřující k založení konkrétního závazku. Vznik samostatného hospodářského závazku v delimitačním protokolu nemá nic společného s rozdělením práv a závazků mezi dotčenými subjekty, a to zejména proto, že o rozdělení práv a závazků se nerozhoduje v delimitačním protokolu, nýbrž o tom rozhoduje zakladatel konstitutivním aktem založení a zakládací listinou. Odvolací soud k námitce nedostatku aktivní věcné legitimace dovodil převod závazků v důsledku delimitačního protokolu, aniž si ujasnil, že delimitační protokol nemůže určit, která práva a závazky zrušovaného státního podniku přešla na nástupnické společnosti.
Proti domněnce plynoucí z uznání závazku (že uznaný závazek v době uznání trval) lze brojit buď námitkou, že závazek netrval proto, že nevznikl vůbec právní vztah, z něhož měl závazek povstat, nebo proto, že právo z právního vztahu nevzniklo tomu, jemuž svědčí uznání závazku. O posledně uvedený případ se jednalo v této věci, když žalovaná námitkou, že výrobky nedodala právní předchůdkyně žalobkyně, dovozuje, že závazek k ní neexistoval a tedy netrval v době uznání.
Konkrétně žalovaná v dovolání uvádí, že prvotní doklad – dodací list ze dne 28.8.1991 - vystavila společnost A., a.s., B. Š. a jen jí tedy vzniklo právo vystavit fakturu. Odvolací soud co do zjištění získaných z uvedeného dodacího listu odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (v němž stojí, že dodací list byl vystaven subjektem A., a.s. a adresován právnímu předchůdci žalovaného), z tohoto zjištění oba soudy žádný právní závěr neučinily. V této souvislosti je významné, že hospodářská smlouva o dodávce výrobků, z níž se žalobkyně v předmětném řízení domáhala zaplacení ceny, byla uzavřena státním podnikem Z.S.N.P., se sídlem v Ž. n. H. před jeho zánikem, první plnění se uskutečnilo již po zániku uvedeného státního podniku. Státní podnik Z.S.N.P. se sídlem v Ž. n. H. z uzavřené hospodářské smlouvy neplnil a dovolatelka uvádí souladně se skutkovými zjištěními soudů, že dodací list byl dne 28.8.1991 vystaven obchodní společností A., a.s., B. Š. Tvrzení, že výrobky dodal někdo jiný než právní předchůdce subjektu, v jehož prospěch svědčí domněnka plynoucí z písemného uznání závazku k zaplacení ceny těchto výrobků, může být (pokud je v řízení prokázáno) způsobilé vyvrátit domněnku z uznání plynoucí. Je tomu tak proto, že dodávka je splněna odevzdáním výrobků odběrateli (popřípadě předáním prvnímu veřejnému dopravci k přepravě do místa určení - srov. §168 hospodářského zákoníku) a právo vystavit fakturu jako podklad pro placení (srov. §375 hospodářského zákoníku) vzniká dodavateli dnem splnění dodávky (srov. §376 hospodářského zákoníku).
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání je podle §241a, odst. 2, písm b) o.s.ř. důvodné, protože odvolací soud založil své rozhodnutí na neúplném (a tedy nesprávném) právním posouzení určující právní otázky, zda žalovaná námitkou, že dodací list vystavila společnost A., a.s., B. Š., vyvrátila právní domněnku plynoucí z uznání závazku. Dovolací důvod byl naplněn, a proto dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. července 2004, čj. 2 Cmo 433/2002 - 188, zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (§243b, odst. 3, věta druhá o.s.ř.), byl zrušen i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2002, čj. 17 Cm 271/99 – 107, a věc se mu vrací k dalšímu řízení (§243b, odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d, odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. dubna 2005
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu