ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1137.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1137/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobce J. Š., proti žalovanému MUDr. P. K., o 6 963 Sk s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 256/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 č.j. 54 Co 576/2004 - 88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18. března 2004 č. j. 27 C 256/2000 – 79 ve znění usnesení ze dne 27. srpna 2004 č. j. 27 C 256/2000 - 84 odmítl odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. srpna 2003 č. j. 27 C 256/2000 – 71 ve smyslu §208 odst. 1 o. s. ř., neboť bylo podáno opožděně. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2005 č. j. 54 Co 576/2004 – 88 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požadoval zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Dovolatel namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku o zaplacení částky 6 962 Sk s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání a náhradě nákladů řízení, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 o.s.ř., když žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. září 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu