ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1148.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1148/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně V. O., spol. s r. o. K., proti žalovanému O. a z. d. P., o zaplacení částky 489.593,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12/31 Cm 300/99-80 o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2004 č. j. 4 Cmo 431/2003-110, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2004 č. j. 4 Cmo 431/2003-110 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2003 č. j. 12/31 Cm 300/99 – 80 se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 2. května 1999 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil kupní cenu ve výši 489.593,- Kč spolu s příslušenstvím za dodané zboží na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 6. ledna 1993 č. 1 P C 3161587/1-93.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. října 2003 č. j. 12/31 Cm 300/99-80 rozhodl, že nadále v řízení bude pokračovat na straně žalobkyně s právnickou osobou V. a. s. K. Vycházeje z toho, že dne 31. prosince 1999 zanikla původní žalobkyně a její majetek byl vložen do společnosti V. O., a. s. K. Tato akciová společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 30. března 2001 a její majetek byl vložen do V. akciové společnosti K. Dovodil, že žalobkyně v průběhu řízení ztratila způsobilost mít práva a povinnosti a její právní nástupce V. O., a. s., tuto způsobilost ztratil rovněž dne 31. března 2001, s tím, že jeho právním nástupcem ve smyslu §107 o. s. ř. se stala V. akciová společnost K., se kterou soud bude v řízení pokračovat jako s žalobkyní.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. října 2004 č. j. 4 Cmo 431/2003-110 potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bude nadále pokračováno ve smyslu §107 odst. 1 o. s. ř. s obchodní společností V., akciová společnost K., když bylo prokázáno, že v průběhu řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně. Z výpisu z obchodního rejstříku Okresního soudu K. 1, vyplývá, že tato společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 30. 12. 1999 z důvodu jejího zrušení bez likvidace, formou transformace s přechodem všech práv a povinností na nástupnický subjekt V. O., akciová společnost K., k 31. 12. 1999. Z výpisu z obchodního rejstříku Okresního soudu K. 1, však dále vyplývá, že dne 1. 8. 2000 byl zapsán u V. O., a. s. vklad podniku jako nepeněžitý vklad do základního jmění společnosti S. K., s. r. o. Dne 30. března 2001 soud povolil výmaz V. O., a. s. z obchodního rejstříku na základě zrušení společnosti bez likvidace sloučením ze společností V., akciová společnost K., podle smlouvy o sloučení z 13. 10. 2000 k 30. 11. 2000. Veškerý majetek práva a závazky zrušené společnosti převzala V., a. s. K., dne 30. března 2001. Odvolací soud dovodil, že došlo-li dne 1. 8. 2000 k uzavření smlouvy o vkladu podniku V. O., a. s. K., do společnosti S. K., s. r. o., jde o tzv. singulární sukcesi práv a povinností, neboť společnost V. O., a. s. K. nebyla v této souvislosti vymazána z obchodního rejstříku a existovala i nadále. Došlo-li k singulární sukcesi práv a povinností, mohl se nabyvatel práv a povinností stát účastníkem řízení jen tehdy, byla-li tato skutečnost uplatněna u soudu do 31. 12. 2000. K uplatnění skutečností, s níž zákon spojuje přechod práva, o které v řízení jde, však nedošlo, nebyl ani podán návrh, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo dosavadního žalobce, soud prvního stupně proto nemohl zohlednit, že došlo k přechodu práv a povinností ze společnosti V. O., a. s. na společnost S. K., s. r. o. (nyní U. S. K., s. r. o.). Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dovolání společnost V. akciová společnost K., nyní S. i. h., a. s., dovolání. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Podle dovolatelky se soudy obou stupňů dopustily právního pochybení v závěru, že v řízení lze pokračovat s procesní nástupkyní V. akciová společnost K. nyní S. i. h., a. s., neboť nebylo prokázáno, že byl uplatněn účastníkům návrh procesního nástupnictví žalobce z titulu singulární sukcese. Na základě smlouvy o vkladu podniku uzavřené mezi V. O., a. s. K. a S. K., s. r. o. ke dni 1. 8. 2000 byl podnik V. O., a. s. K. vložen jako nepeněžitý vklad do základního jmění společnosti S. K., s. r. o. K tomuto dni přešla všechna práva a povinnosti na společnost S. K., s. r. o, nyní na společnost U. S. K., s. r. o. Na straně žalobkyně tak v průběhu řízení došlo na základě universální sukcese k převodu práv a povinností, jež jsou předmětem řízení, na U. S. K., s . r. o. Na dovolatelku přešla pouze práva a povinnosti, která u právní předchůdkyně vznikla po 1. 8. 2000. Tyto práva a povinnosti však nejsou předmětem tohoto řízení. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je v dané věci přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka. Odvolací soud shodně se soudem prvého stupně dovodil, že právním nástupcem žalobkyně je V., a. s. K., neboť přechod práv a povinností z V. O., a. s. na V. O., s. r. o. nebyl u soudu ve znění občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 uplatněn a soud proto nemohl rozhodnout o procesním nástupnictví společnosti S. K., s. r. o. (nyní U. S. K., s. r. o.).
K procesnímu nástupnictví však dochází tehdy, jestliže práva nebo povinnosti účastníka řízení přešla po zahájení soudního řízení na jiného v důsledku některého z případů universální sukcese; uvedené platí bez ohledu na to, zda k universální sukcesi došlo v souvislosti se zánikem účastníka (ztratil-li účastník způsobilost být účastníkem řízení), nebo zda universální sukcese nastala, aniž účastník přestal být způsobilý mít práva a povinnosti tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy majetek právního nástupce žalobkyně V. O., a. s. byl vložen jako nepeněžitý vklad – podniku do základního jmění společnosti S. K., s. r. o., ke dni 1. 8. 2000. V posuzovaném případě se tak nejedná o singulární sukcesi, jak nesprávně dovodil odvolací soud, nýbrž o sukcesi universální. Závěr o tom, že universální sukcesor nastupuje do řízení jako jeho účastník na místo jeho předchůdce vyplývá z toho, že sukcesor spolu s předmětem sukcese nabyl všechna (tedy i procesní práva svého právního předchůdce). Sukcesor totiž nabyl práva v tom stavu, v jakém byla, a s vlastnostmi, které měla, v době sukcese; k těmto vlastnostem patří i to, že byla předmětem probíhajícího řízení (předmětem sporu). Universální sukcese práva proto má nejen hmotněprávní důsledky; v oblasti procesního práva má za následek procesní nástupnictví a soud je povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti, aniž byla některým z účastníků uplatněná.
Vzhledem k tomu, že k procesnímu nástupnictví došlo na základě smlouvy o vkladu podniku V. O., a. s. K. do společnosti S. K., s. r. o. ze dne 1. 8. 2000 je třeba ve smyslu ustanovení části 12, hlavy I., bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, postupovat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před novelou, jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit, nebo přerušit, a nebo zda v něm může pokračovat. V posuzovaném případě tak nebude o procesním nástupnictví rozhodovat soud usnesením, ale pouze bez vydání usnesení posoudí podle povahy věci, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem U. S. K., s. r. o.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení ( §243b odst. 2 a §243b odst. 3 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu