ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1193.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1193/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobců a) P. Š., b) R. Š., proti žalovaným 1) JUDr. E. T., 2) L. T., o návrhu žalovaných na obnovu řízení a odklad vykonatelnosti rozsudku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 130/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005, č. j. 11 Co 453/2004-20, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2005, č. j. 11 Co 453/2004-20 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. září 2004, č. j. 16 C 130/2003-13, kterým byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2003, č. j. 22 Co 125/2003-275, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 11. 2002, č. j. 23 C 350/95-241.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž požadují zrušit rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprváněnými subjekty (žalovanými) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř.lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalované je rozhodnutí ve věci samé o „žalobci uplatněném nároku na zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobci uplatněném nároku, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2003, č. j. 22 Co 125/2003-275, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 23 C 350/95-241. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, bylo na místě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesením, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaných není přípustné podle §237 o. s. ř. ani podle §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. listopadu 2005
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu