ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1254.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1254/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Ing. P. O., správce konkursní podstaty úpadce M., spol. s r.o., zastoupeného JUDr. E. O., advokátkou, proti žalovanému D., n. d., zastoupenému Mgr. I. D., advokátkou, o zaplacení 216 961,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 7 C 43/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2004, č. j. 8 Co 249/2004-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám jeho zástupkyně 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 10 Co 627/2000 – 91 ze dne 30. dubna 2002 zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 23. března 2000 č. j. 7 C 43/2000 – 33, jímž byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 216 961,90 Kč se 17% úrokem od 9. 10. 1994 do zaplacení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 7 C 43/2000-107, ve znění opravného usnesení ze dne 18. ledna 2002, č. j. 7 C 43/2000-114, opět uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 216 961,90 Kč se 17 % úrokem od 9. 10. 1994 do zaplacení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. listopadu 2002, č. j. 10 Co 162/2002-141 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně pokud jím byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 216 961, 90 Kč (výrok I) a zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o příslušenství pohledávky a ve výroku o nákladech řízení, v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 16. dubna 2003 č. j. 7 C 43/2000 – 166 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 17% z částky 216 961,90 Kč od 9. 10. 1994 do zaplacení, současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. června 2004 č. j. 8 Co 249/2004 – 190 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně úroků z prodlení ve výši 16% z částky 216 961,90 Kč od 9. 10. 1994 do zaplacení a ohledně 1% úroku z této částky od zmíněného data do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2002, č. j. 10 Co 162/2002-141, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 7 C 43/2000-107, ve znění opravného usnesení ze dne 18. ledna 2002, č. j. 7 C 43/2000-114, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 216 961,90 Kč, Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 9. března 2004 odmítl, neboť jej neshledal podle §236 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) přípustným. Napadené rozhodnutí nemělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., protože neřešilo právní otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně správně uzavřel, že uplatněný nárok žalobce je oprávněným nárokem na vrácení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, který jej získal z právního důvodu, který později odpadl, přijal-li plnění ve výši 216 961,90 Kč z titulu kupní ceny na základě kupní smlouvy za prodej nemovitosti č. p. 1 na st. parcele č. 5, v katastrálním území K. a za prodej projektové dokumentace, a poté k převodu předmětu kupní smlouvy na žalobce nedošlo. Správně i dovodil, že žalovaný je povinen vydat žalobci podle §451 a násl. obč. zák. bezdůvodné obohacení (srov. judikát R 26/1975).
Krajský soud v Ostravě dále rozsudkem ze dne 8. června 2004 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne 16. dubna 2003 č. j. 7 C 43/2000 – 166, pokud jím bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení ve výši 16% z částky 216 961,90 Kč od 9. 10. 1994 do zaplacení a v rozsahu 1% úroku z této částky od zmíněného data do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením počátku prodlení žalovaného se zaplacením hlavního závazku, který byl v tomto případě posouzen jako bezdůvodné obohacení, tj. ode dne 9. 10. 1994, kdy marně uplynula lhůta pro uzavření kupní smlouvy (§517 odst. 2 obč. zák.). Podle dohody účastníků měla být kupní smlouva uzavřena do jednoho měsíce po úhradě kupní ceny, která byla uhrazena dne 9. 9. 1994. K uzavření kupní smlouvy mezi účastníky však nedošlo. Narozdíl od soudu prvního stupně posuzoval výši úroků z prodlení podle vyhlášky č. 142/1994 Sb. jako dvojnásobek diskontní sazby ČNB k rozhodnému dni, a nikoliv podle §369 a §502 obchod. zák.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 16% z částky 216 961,90 Kč od 9. 10. 1994 do zaplacení, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že soudy vycházejí z neúplně zjištěného skutkového stavu, kdy nebyl přes návrh žalovaného vyslechnut právní předchůdce žalobce Dr. M. k datu uzavření kupní smlouvy a dále nebylo prokazováno, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy. Nesouhlasí se skutkovým závěrem soudů, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy, když žalobce ničím neprokázal, že by kupní smlouva v dané lhůtě nebyla uzavřena. Mezi účastníky bylo pouze nesporné, že kupní cena byla uhrazena dne 9. 9. 1994 a do jednoho měsíce měla být uzavřena kupní smlouva. Podle dovolatele z provedených důkazů nevyplývá, že by ve stanovené lhůtě k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Zásadní význam rozhodnutí spatřuje v posouzení právní otázky, ke kterému okamžiku odpadá právní důvod přijatého plnění podle platně uzavřené kupní smlouvy o převodu nemovitostí v případě, kdy nedojde k podání návrhu na vklad vlastnického práva příslušnému katastrálnímu úřadu a s odstupem času je uzavřena na tytéž nemovitosti nová kupní smlouva s jiným kupujícím, na základě které byl příslušným katastrálním úřadem proveden vklad vlastnického práva ve prospěch tohoto kupujícího, tedy ke kterému okamžiku se prodávající dostává do prodlení s vrácením přijaté kupní ceny prvnímu kupujícímu. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobce s rozsudky obou stupňů ztotožnil. Podle jeho mínění se v dané věci nejedná o zásadně právně významné rozhodnutí ve věci samé. Nedomnívá se, že by odvolací soud při hodnocení prováděných důkazů pochybil a v důsledku toho nesprávně zjistil skutkový stav. Navrhl dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak odvolací soud a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné, hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům ohledně uzavření kupní smlouvy z provedených důkazů dospěl. Dovolatel současně vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud a činí tak z provedených důkazů vlastní skutková zjištění, tj., že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, a na nich pak buduje i svůj vlastní, od odvolacího soudu odlišný, skutkový závěr ohledně prodlení žalovaného s vrácením zálohy na kupní ceny. Na odlišných skutkových závěrech buduje i odlišný právní názor na věc v tom směru, že považuje rozhodnutí za právně významné v posouzení otázky, ke kterému okamžiku odpadá právní důvod přijatého plnění na základě uzavřené kupní smlouvy o převodu nemovitosti v případě, kdy nedoje k podání návrhu na vklad vlastnického práva příslušnému katastrálnímu úřadu, ačkoliv tuto dovolatelem vymezenou otázku zásadního právního významu odvolací soud a ani soud prvního stupně neřešily a svá rozhodnutí na jejím řešení nezaložily. Podle odůvodnění rozsudku byl počátek prodlení žalovaného s vrácením žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, který jej získal z právního důvodu, který později odpadl, přijal-li plnění na kupní cenu, avšak k uzavření kupní smlouvy nedošlo a lhůta pro uzavření kupní smlouvy marně uplynula. Ke dni, kdy měla být kupní smlouva uzavřena, byl žalovaný v prodlení s vrácením kupní ceny žalobci. Pro právní posouzení věci odvolacím soudem bylo rozhodující skutkové zjištění, že účastníci v dohodnuté lhůtě neuzavřeli kupní smlouvu.
Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Pokud odvolací soud v posuzované věci přijal skutkový závěr, že kupní smlouva nebyla účastníky uzavřena, je tento závěr pro dovolací soud závazný.
Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (soud neprovedl důkaz navržený žalovaný výslechem právního předchůdce žalobce), nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl úspěšný a žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení sestávající z odměny za zastupování advokátem podle §15, §14 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 375 Kč a dále podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 75 Kč za jeden úkon právní služby představovaný písemným vyjádřením k dovolání. Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši celkem 450 Kč je žalovaný povinen podle §149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit přímo k rukám zástupkyně žalobce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu