ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.1274.2004.1
sp. zn. 32 Odo 1274/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivana Meluzína v právní věci žalobce MVDr. M.O., proti žalovanému L.Č., o zaplacení 101.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu pro Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 124/2002 – 41, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2004, č.j. 4 Cmo 256/2003 - 60, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2004, č.j. 4 Cmo 256/2003 – 60 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. dubna 2003, č.j. 23 Cm 124/2002 – 41, ve výrocích II. a III., se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. dubna 2003, čj. 23 Cm 124/2002 – 41, uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.914,93 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 101.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,6 % z částky 49.750,- Kč od 30.12.1999 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,8 % z částky 51.750,- Kč od 11.9.2000 do zaplacení a úrok ve výši 8,7 % z částky 91.193,69 Kč od 13.11.1999 do 10.12.1999 (výrok II.) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty za pozdní úhradu vlastních směnek žalovaného a (po změně žaloby připuštěné v průběhu řízení) úroku z prodlení za pozdní úhradu smluvní pokuty a faktur, jimiž byla vyúčtována cena poskytnutých veterinárních služeb.
K odvolání žalobce, které směřovalo do výroku II. a III. shora popsaného rozsudku, Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. května 2004, čj. 4 Cmo 256/2003 - 60, potvrdil v napadené části rozsudek krajského soudu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud v plném rozsahu přejal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně mimo jiné o tom, že žalovaný listinou z 11. června 1999 uznal závazek vůči žalobci s tím, že dluh bude vypořádán vystavením dvou směnek, jejichž včasná úhrada se zajišťuje smluvní pokutou ve výši 250,- Kč denně a 150,- Kč denně. Listina byla předložena ve dvou vyhotoveních, na listině předložené žalovaným (dlužníkem) se ve spodní části této listiny nacházely podpisy žalobce a žalovaného, na listině předložené žalobcem (věřitelem) se navíc nacházel text „souhlasím s návrhem 11.6.1999“ psaný rukou žalobce. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který dovodil, že nedošlo k uzavření dohody o smluvní pokutě v zákonem vyžadované písemné formě, protože text listiny ze dne 11. června 1999 (obsahující uznání závazku žalovaným) je formulován v první osobě jednotného čísla, a proto jej nelze považovat za dohodu, kterou by stačilo pouze podepsat, ale pouze za návrh dohody, který je třeba akceptovat. Podpis žalovaného (z kontextu správně žalobce) není sám o sobě projevem vůle směřujícím k uzavření dohody v navrženém znění. Žalobcem předložené vyhotovení listiny s akceptací (rozumí se textem „souhlasím s návrhem“) nebylo doručeno žalovanému, dohody o smluvní pokutě tedy nebylo dosaženo v písemné formě. Odvolací soud doplnil, že písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí – písemnosti (obsahu úkonu zachyceného v textu listiny) a podpisu. Nestačí, že na vyhotovení listiny, které měl ve své dispozici žalovaný, se nachází podpis žalobce, který prokazuje pouze to, že žalovaným podepsaný návrh žalobci došel. Jestliže žalobce písemně vyjádřil souhlas s návrhem, ale tento souhlas nepředal žalovanému, nebyla smlouva v písemné formě uzavřena, a proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl výslovně ve všech výrocích žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237, odst. 1, písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a důvodnost o nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a, odst. 2, písm b) o.s.ř. Dovolatel uvedl, že text listiny nadepsané jako „Uznání závazku“ ze dne 11. června 1999 sestavil on a předložil listinu žalovanému k podpisu a to ve dvou vyhotoveních, která obě podepsal a po podpisu žalovaného každé straně zůstalo jedno vyhotovení (úvahy žalobce o nedostatku podpisu na jedné z listin jsou v rozporu se skutkovými zjištěními soudů). K akceptaci ze strany žalobce došlo řádně a včas, neboť listinu podepsal v přítomnosti žalovaného a žalovaný posléze svůj projev vůle neodvolal a choval se tak, jako by byla dohoda řádně uzavřena. Dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ze dne 24. října 2000, sp. zn. 2 Cdon 1339/96 a navrhl, aby bylo zrušeno rozhodnutí soudu odvolacího či soudů obou stupňů a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že žalobce neoznačil konkrétní rozhodnutí soudů, s nimiž shledává dovoláním napadený rozsudek rozporným, uvedl, že z pouhého podpisu žalobce na listině nelze dovodit projev vůle, neboť ten vyplývá až z výslovné akceptace a navrhl dovolání zamítnout.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů vydána) po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení - v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném po 1.1.2001.
Dovolání je přípustné podle §237, odst. 1, písm c) o.s.ř., neboť soudy řešily určující otázku pro rozhodnutí, zda je k podpisu pod textem listiny třeba ještě výslovně vyjádřit akceptaci smluvního návrhu v textu obsaženého, v rozporu s hmotným právem.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení vyčtené v §229, odst. 1, §229, odst. 2, písm a), b) a §229, odst. 3 o.s.ř. ani jiné vady řízení dovolatel netvrdil, z obsahu spisu však dovolací soud zjistil, že žaloba byla sepsána dne 28. prosince 2000 a podepsána JUDr. M. K.u, advokátkou, se sídlem v K., ve spise se však nenachází plná moc vystavená jí žalobcem pro zastupování v řízení. Absence dokladu o plné moci vystavené advokátce pro zastupování je odstranitelným nedostatkem jedné z podmínek řízení, není-li však tento nedostatek odstraněn, nesmí soud rozhodnout ve věci samé (srov. §104, odst. 2 o.s.ř.); učiní-li tak, je řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §242, odst. 3 o.s.ř. a již z tohoto důvodu bylo třeba dovoláním napadené rozhodnutí zrušit.
Dovolatel odkázav na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1339/96 neuvedl adekvátní judikát vztahující se k meritu projednávané věci. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 1339/96, bylo publikováno v časopise Soudní judikatura , sešitě 13/97, pod číslem 101/97, s právní větou: „Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů“ a k hmotněprávní problematice předmětné věci se nevztahuje.
Z obsahu spisu se podává, že soudy hodnocená listina byla pořízena tiskem, nadepsána jako „Uznání závazku“, datována v K. 11. června 1999 a vybavena identifikací (jménem, příjmením, údajem o podnikání, identifikačním číslem, adresou) a podpisem žalovaného i žalobce pod textem listiny. V textu je mimo uznání závazku a identifikace (jménem, příjmením, místem a oborem podnikání) žalobce popsán způsob úhrady závazku žalovaného vystavením směnek, stanoven splátkový kalendář, při jehož dodržení bude žalobce nadále poskytovat žalovanému veterinární služby, vyjádřena akceptace penále za prodlení s platbami ze strany žalovaného a konstatováno, že se vychází z návrhu žalobce, který byl předložen 10. června 1999. Ze spisu se dále podává, že směnky dle listiny byly následně vystaveny. Skutečnost, že listinu v řízení předložil dlužník (žalovaný), svědčí o tom, že se mu listina po podpisu obou stran dostala.
Podle §43c, odst. 1 občanského zákoníku včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
Smluvní návrh může být tedy přijat nejen výslovným prohlášením, že se přijímá (učiněným ústně v případě smluv nevyžadujících písemnou formu či písemně v opačných případech), ale i jiným (včasným) jednáním, avšak nikoli opomenutím (srov. §35, odst. 1 občanského zákoníku), z něhož lze dovodit souhlas s návrhem.
V předmětném případě odvolací ani prvostupňový soud nevážily, zda připojením svého podpisu na listinu nesoucí text smluvního návrhu žalobce jako akceptant jednal ve smyslu §43c, odst. 1 občanského zákoníku, zda jeho případné jednání (připojení podpisu) splňovalo nutnou podmínku písemnosti projevu vůle, zda bylo včasné a zda z jednání lze dovodit souhlas s písemným návrhem, který je obsahem téže listiny (srov. §43c, odst. 1 občanského zákoníku).
Soudy přijaly závěr o absenci projevu vůle vyjadřujícího akceptaci smluvního návrhu, aniž aplikovaly výkladová pravidla, která jsou obsažena v ustanovení §35 občanského zákoníku a §266 obchodního zákoníku, podle nichž právní úkon vyjádřený slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle projevu vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srov. §35, odst. 2 občanského zákoníku). Projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. V případech, kdy projev vůle takto vyložit nelze, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Při výkladu se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věci (srov. §266, odst. 1 – 3 obchodního zákoníku).
Za použití shora citovaných výkladových pravidel měly soudy hodnotit, zda vůle žalobce akceptovat svým podpisem jednostranná prohlášení i návrh dvoustranného ujednání o penalizaci obsaženého v „Uznání závazku“, vyplývá ze souvisejících okolností včetně jednání o uzavření smlouvy i následného chování stran a zda žalovanému musel být úmysl žalobce znám (srov. §266, odst. 1 obchodního zákoníku) s přihlédnutím k tomu, že i žalovaný následně mimo jiné vystavil směnky tak, jak se v listině zavázal, a za situace, kdy bylo „Uznání závazku“ zpracováno na základě návrhu žalobce, jak žalovaný podpisem návrhu stvrdil (srov. §266, odst. 3 obchodního zákoníku). Cílem hodnocení soudů pak mělo být zodpovězení otázky, zda lze z připojení podpisu žalobce na listinu s textem návrhu dovodit jeho souhlas s návrhem ve smyslu §43c, odst. 1 občanského zákoníku.
Hodnocení založené na popsaném postupu však v rozhodnutí soudů obou stupňů chybí, a proto Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání je podle §241a, odst. 2, písm b) o.s.ř. důvodné, neboť odvolací soud založil své rozhodnutí na neúplném a nesprávném právním posouzení věci ústícím v názor, že k přijetí písemného smluvního návrhu bylo vedle podpisu jednající osoby třeba ještě výslovně vyjádřit akceptaci návrhu.
Dovolací důvod podle §241a, odst. 2, písm. b) o.s.ř. byl naplněn, a proto dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2004, č. j. 4 Cmo 256/2003 - 60 zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (§243b, odst. 3, věta druhá o.s.ř.), byl ve výrocích II. a III.zrušen i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. dubna 2003, čj. 23 Cm 124/2002 - 41, a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení (§243b, odst. 3, věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d, odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d, odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2005
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu